Česká dokumentární alchymie

Americký nezávislý publicista Daniel Walber ohledává alchymii české experimentální tvorby, kterou letos představila sekce Fascinace: Exprmntl.cz na 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
08.12.2016 - Daniel Walber

To Be Framed, Zbyněk Baladrán, 2016

Experimentální film se podobá alchymii. Propojování různých technik, sluchových a vizuálních postupů, je naladěno na stejnou vlnu jako metody raně moderních přírodních filozofů. Koneckonců nešlo jen o výrobu zlata. Experimentální filmaři slídí po tom, co spojuje a co rozděluje zvuky a obrazy. V jejich spřízněnostech i antipatiích nacházejí inspiraci k vytváření nových idejí a nových forem filmového vyjadřování.

Stejně jako tehdejší alchymisté ani oni se nenechají omezovat rigorózními principy moderní vědy. Jinak řečeno idea experimentování není podmíněna vědeckou metodou. Aniž by podceňovali důležitost mohutné experimentální tradice založené na fyzických vlastnostech celuloidu, většina dnešních experimentálních filmařů chápe, že umělecký materiál nemusí mít hmatatelný charakter. Sekce Fascinace: Exprmntl.cz na letošní Ji.hlavě dosvědčila, že toto porozumění je vlastní i českým experimentálním tvůrcům.

Nejvíce přímou transmutaci představuje velmi krátký snímek Jakuba Korselta Hoax (2016). Film zachycuje talíř letící bezejmenným polem. Jeho syrová stopa se v mnohém podobá amatérským videím, která známe z YouTube. Avšak Korseltova manipulace materiálu ukazuje, že snímek je něčím víc než primitivním dokumentačním záznamem fungování nové hračky.

Rychlá montáž opakovaných záběrů letícího objektu ztěžuje formování představy prostoru a způsobuje, že divák ztrácí půdu po nohama. Korseltova volba hudby – jednoduchá stopa pravidelných elektronických úderů – film dále vyvazuje z kontextu reálné životní situace. Hoax má rysy galerijní instalace či videa doprovázejícího technoparty. Jemné pohrávání s ohniskem a zrnitostí doplněné černobílým charakterem filmového materiálu lehce omamuje filmové publikum.

Hoax, Jakub Korselt, 2016

Pozoruhodné je, jak Korseltova metoda zobrazování UFO podrývá chladnou estetiku současného amatérského filmu. Nepoužívá technologie k tomu, aby jeho snímek vypadal ještě přesvědčivěji mimozemsky, naopak. Vytváří jasnou mystifikaci a využívá přitom estetických narážek upomínajících na staré fotografie milované teoretiky spiknutí. Těžiště jeho zájmu spočívá v samotné obrazivosti, ne v autenticitě obrazu.

Podobnou subverzi materiálu můžeme vidět v Dialogu (2015) Kryštofa Strejce, přízračné transmutaci Cizince (1967) Luchina Viscontiho. Strejc pracuje s jedinou scénou z Viscontiho filmu – rozhovorem Arthura Mersaulta (Marcello Mastroianni) s knězem (Bruno Cremer). Mersault, který čeká na popravu, tvrdí, že otázka existence Boha je bezvýznamná a že je lepší žít, jako kdyby žádný život po smrti neexistoval. „Vaše srdce je slepé,“ odpovídá mu kněz.

Zvolený materiál Strejc proměňuje takřka k nepoznání. Scénu vidíme přes broušené sklo, které rozmazává tváře herců, již se stávají nerozeznatelní. Ústřední text existencialismu migruje ze stránek Camusova románu skrze podobu a hlas Mastroianniho a Cremera do nového prostoru mezi abstraktními tvary.

Strejcův film jako takový se ve skutečnosti idejí, které formuloval Albert Camus, netýká. Jeho námětem je rozhovor jako objekt, sám o sobě nejspíš podobně bezvýznamný jako teologické otázky, které v něm zaznívají. Stejně jako původní novela ostře utnula po staletí trvající náboženský dialog, obrušuje Strejcův film na oplátku ostří její vlastní rozmluvy.

S mnohem extravagantnějšími vizuálními intervencemi přichází Jakub Krejčí ve svém WhereWhoYouMeAre (2016), když městskou krajinu nechává prostoupit estetikou videohry. Herečka Natálie Loukotová bloudí Prahou jen v doprovodu svého vyprávění. „Zkusím [sen] zrekonstruovat mimo spánek,“ říká a naznačuje tak, že 3D animace, které se začínají objevovat, její sen zhmotňují.

Na obzoru se tyčí obrovská anténa. Jednotlivé budovy postupně nahrazují jejich animované protějšky se zjednodušenou architekturou. Skutečný svět se odlupuje, spěchá směrem k jasným barvám a prostorovým nejasnostem. Hlas vypravěčky nakonec ovládne panika „Nic si nepamatuji,“ řekne a nechá ze sebe vytrysknout sprostotu završenou smyčkou řevu.

Poselství možná je, že v digitálním světě číhá nebezpečí. Leč WhereWhoYouMeAre není technofobický film a nelze jej podezřívat z luddistické, anti-internetové paranoie. Hrozba nevyvěrá z videoherní estetiky, ale z neurčitého snu, který vše uvádí do pohybu. Krejčího 3D animace jsou nástrojem, jenž umožňuje, aby honba za představou dosáhla hloubek šílenství.

WhereWhoYouMeAre, Jakub Krejčí, 2016

Protagonistka filmu je beztak pouhou šifrou, zastupuje rozsáhlejší perceptuální problematiku. Postava jako prostředek k cíli – takový argument zazní také ve snímku La Photo du Colonel (2015) v následující formulaci: „Na postavách již nezáleží. Záleží jen na pohybu.“ Filmařka Martina Holá používá citaci, vyňatou z rozhovoru s Eugenem Ionescu, aby vsadila řadu rozmanitých obrazů do nových kontextů.

Slova umístěná na plátně se sama vlastně stávají rekvizitami, jejich uspořádání vytváří prostor pro fyzickou interakci mezi dramatikovou volbou slov. Ve vtipném filmu Martiny Holé se stává rekvizitou vlastně úplně vše – od odrazu lesa na hladině jezera až po vír na povrchu plánu města z ptačí perspektivy.

Nejzajímavější případ představuje kresba baseballové pálky. Rotuje v odpovědi na jinou Ionescovu větu: „Pohyb vyplňuje postavy.“ Její obraz předpokládá přítomnost lidské bytosti, která uchopuje pálku čekající na úder. Zobrazená pálka začne naplňovat svůj osud, avšak dráhu pohybu protáhne za hranice rozmáchnutí a pokračuje v rotaci. Její dráha zmaří naše očekávání a vymaže tak představu baseballového hráče z (filmového) pole. Pohyb ji abstrahoval.

Tutéž techniku lze použít na opravdové lidské postavy jako na fotografie krajiny či jednoduchou animaci. To Be Framed (2016) Zbyňka Baladrána provádí transmutační zákrok na skupině skutečných dětí, které si hrají na troskách bývalé německé vojenské základny. Jeho černobílé obrazy evokují přímočarost tradice dokumentární verité, jsou však podrývány konkurenčním zvukovým vlivem hudby a hlasu vypravěče.

Střídání přílivu a odlivu elektronického bzukotu připomíná historickou dimenzi úzkosti snímané krajiny. Vyprávění je však mnohem více odcizené. Začíná otázkou: „Jakým způsobem bychom měli uspořádat své životy?“ a pokračuje vysvětlováním nutnosti překladu. Ten je nutný nejspíš proto, že děti, které nemluví, potřebují hlas a jazyk dospělého. Jejich plán je „povstat z násilí a obrátit je k sobě samému“ – interpretace krajiny, po které kráčí.

„Teď jsi zmaten,“ řekne hlas. Napětí mezi vyřčeným a nevyřčeným, mezi dítětem a dospělým, mezi přítomností a minulostí zůstává přítomno v plné síle. Překladatelé, mezi něž je nutné počítat i tvůrce filmu, „vzali kameru a o něco se pokoušejí.“ Cílem je jednoduše učit se, v nejobecnějším smyslu, z dějin násilí.

Myslet si, že po tomto filmu by měla nastat jednoduchá katarze, uvolnění napětí, znamená nepochopit jeho experimentální metodologii. Podobně jako díla alchymistů, nepolíbených vědeckou revolucí a jejím projektem uspořádání světa, má To Be Framed svobodnější experimentální strukturu. Totéž platí o dalších filmech v sekci Fascinace: Exprmtl.cz. Tvorbu významu a inspirace zakládají jejich tvůrci na elastickém napětí a otevřených metaforách. Vstoupili do teoretické krajiny, která se rozprostírá mezi animací a dokumentem, adaptací a recyklací, jazykem a obrazem.


Z anglického originálu přeložila Tereza Hadravová.




   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer