Být užitečným blbcem

Tereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací
20.08.2015 - Tereza Reichová

Osobnosti z kultury nesouhlasí s policejní akcí Fénix

Pár let jsme se sousedkou Sandrou Silnou pořádaly projekce dokumentů českých filmařů na husitské faře na Břevnově. Základem akce nebyl jen film, ale vždy jsme si zakládaly na přítomnosti režiséra a minimálně jednoho dalšího hosta, který téma rozšířil. Někdy jsme vybíraly název večera podle filmu, občas jsme chtěly probrat aktuální problémy a hledaly jsme k nim vhodný dokument. Vybíraly jsme filmy se sociální tematikou, a v publiku vedle sebe sedávali voliči ODS ze sousedství spolu s mladými aktivisty, kterým stálo za to přejet za projekcí celou Prahu. O to zásadnější pak byly právě diskuze.

Stávalo se, že nebylo potřeba hovořit o tom, co lidé viděli, a rovnou se skočilo do analýzy problému, dílo tak posloužilo jako výkop k diskuzi. Bylo zajímavé sledovat, jak se kolegové dokumentaristé s touto situací popasují. Ego muselo jít stranou, na stůl se vyložily karty a ukázalo se, nakolik tvůrce reálně tématu rozumí. Mechanismus byl jasný. Buď byl režisér partnerem v panelu, kde seděli většinou odborníci z praxe i teorie, nebo toho s pokorou, některým dokumentaristům vlastní, moc nenamluvil. Zažila jsem i případy, kdy tvůrci mluvili za každou cenu, ač bylo jasné, že kontextu svého filmu moc nerozumí.

Člověk se ale ve chvíli, kdy se svým filmem vyleze ven, stává nejen nechtěným odborníkem na téma, ale i tváří, která vždy bude s tématem spjata. Nenese to s sebou jen účast na diskuzích po filmech, rozhovory v médiích, ale i nutnost se k tématu postavit čelem. V dnešní české dokumentární tvorbě převažuje potřeba „stát nad tématem“, „vidět vše zpovzdálí“ či „být nestranným“. Je to výhodná pozice, ale když jste požádáni, abyste se podepsali pod petici, výzvu či připojili svůj obličej na stránky těch, které jste ve filmu využili jako své postavy, přichází často ošívání, ač na diskuzích po filmu se autoři vyjadřují velice rázně bez ohledu na to, z jaké perspektivy se na téma ve filmu dívají.

Další úrovní je role dokumentaristy jako odborníka na vše, aniž by někdy na dané téma cokoliv natáčel. Je jedno, jak moc tématu rozumí, ale pár řádek umí vykouzlit vždy. Od jednoho filmaře, který se záměrně mediálnímu zviditelňování vyhýbá, jsem slyšela definici, že jde o dokumentaristu – užitečného blbce, který umí univerzálně odpovídat na jakkoliv záludnou otázku v Respektu, Reflexu či A2. Celkem tomuto pohledu rozumím a myslím, že za tím stojí obdobné zkušenosti z našich projekcí s diskuzemi.

Spousta z nás se z podstaty toho, že jsme dokumentaristé, přirozeně zapojuje do politického dění. A je to právě to, proč se od nás očekává univerzálnost pro odpovídání do všelijakých anket a médií. To, že člověk promýšlí témata svých filmů, jej nutí vidět svět ve své komplexnosti. Je citlivější k rozeznávání složitějších problémů a uvědomuje si zodpovědnost, kterou díky tomu má a kterou často do svých filmů neumí vložit.

Z diskuzí po projekcích na břevnovské faře. Foto: Eugen Kukla

Nedávno jsem se pořádně zastyděla. Po policejní akci Fénix, která uměle vytvořila teroristy z členů anti-autoritářského hnutí, bylo třeba se okamžitě ozvat a nenechat odezvu jen na těch, kterých se represe týká. Několik lidí z akademické sféry, kteří jsou dlouholetými sympatizanty anarchistického a squaterského hnutí, sepsalo požadavek na nezávislé přezkoumání obžaloby, zatýkání a role policejní provokace v celé kauze. Přidala jsem se a spolu s nimi oslovovala významné osobnosti z oblasti kultury, aby svými jmény výzvu zaštítily. Vůbec jsem nevěřila, že by se někdo za text u tak mediálně jednostranného tématu, jako je levicový terorismus, jednoduše postavil. A zcela jsem se zmýlila… Nejen že se ve velkém podepsaly osobnosti, které zažily podobné praktiky v době normalizace, ale ani jeden z oslovených dokumentaristů neváhal a okamžitě se pod otevřenou výzvu podepsal. Došlo mi tak, že vystoupit z role neutrálního filmaře a spojit svou osobu s jasným názorem žádá odvahu. A tak se formou tohoto blogu omlouvám za podceňování a volám: „Hold užitečným blbcům!“





další blogy autora:

Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Laboratorní milostné vztahy v izolaciAntonín Tesař ve svém blogu přibližuje novou reality show Netflixu Láska je slepá, která coby sociální experiment ukazuje podoby současných milostných vztahů. Základní premisa seriálu, totiž lidé izolovaní v osamělých pokojích, kteří si navzájem naslouchají a touží se spolu seznámit, je v době hromadné izolace poměrně symbolická.26.03.2020 - Antonín Tesař
Ústa RambyRadim Procházka ve svém dok.blogu aplikuje mcluhanovské dělení na studené a horké médium na současnou situaci s nošením roušek na veřejnosti. Rouška coby studené médium podněcuje naši fantazii více než odhalená tvář. Jak na autora působí selfie Terezy Ramby v roušce? 19.03.2020 - Radim Procházka
Dvacet dva kilogramů solidarityRadim Procházka píše ve svém blogu o debatě s Olegem Sencovem, která proběhla 5. března na FAMU. Do Prahy přijel tento ukrajinský režisér a bojovník proti anexi Krymu jako host festivalu Jeden svět.12.03.2020 - Radim Procházka
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaké mohou být konotace vizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal