Arabská reality show ve službách politického umění

Janis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.
08.03.2018 - Janis Prášil


„My poetry destroys and destroys seriously.“
 

Návštěvníci festivalu filmů o lidských právech Jeden svět mají v těchto dnech možnost zhlédnout dokumentární portrét kontroverzní umělkyně ze Saúdské Arábie Hissy Hilal, známé též pod pseudonymem Remia. Kdo však od snímku Básnířka čeká poklidnou recitaci lyrických veršů vyvěrajících z křehké umělecké duše, zažije šok, protože se stane svědkem přímočaré radikální kritiky politické a společenské situace v současném arabském světě. Politicky angažovaná poezie ještě získává na síle, když zaznívá z úst zahalené muslimské ženy. Leitmotiv ženy v nikábu patří mezi stereotypní symboly arabského světa, stejně jako záběry na nekonečnou pouštní krajinu, davy muslimských věřících v mešitě nebo hypermoderní výškové budovy, odkazující na ropné bohatství. Němečtí režiséři Stefanie Brockhausová a Andreas Wolff za těmito zpolitizovanými obrazy-symboly odkrývají další významovou vrstvu a na příběhu muslimské umělkyně a feministky se dostávají blíž k realitě současného života v Saúdské Arábii.

Síla nikábu

Obraz zahalené ženy je v současném západním světě synonymem náboženské a společenské nesvobody a odkazuje na islám jako na náboženství potlačující lidská a občanská práva. Brockhausová a Wolff využili působivosti tohoto obrazu, obtěžkaného tendenčními významy, a pro svůj snímek zvolili formu rozhovorů mluvících hlav. Do centra pozornosti tak umístili zahalenou tvář hrdinky, která je neustále před kamerou, ale jejíž podobu nikdy nespatříme a jejíž konkrétnost a individualita je zakryta znakem. Hilal vypráví, jak doslovně, tak svou přítomností v záběru, jak se z historicky a společensky podmíněné části oděvu stal nástroj k uplatňování moci, a kritizuje zákon, který nemá žádnou oporu v náboženské tradici, a přesto nařizuje ženám v Saúdské Arábii, aby se pod pohrůžkou postihu zahalovaly.

Obraz zahalené Hilal ale získává zcela jiné konotace, když se hrdinka v roce 2010 stává finalistkou televizní reality show Million´s Poet produkované ve Spojených arabských emirátech. Zatímco doposud jsme ji vnímali jako oběť, Hilal se stává hvězdou a její oděv se na pódiu mění v mediální značku a zesiluje působivost jejích politických textů, když básnířka tváří v tvář mužskému publiku kritizuje pozici žen ve společnosti a zneužívání islámu k šíření autoritářství a extremismu. Umělkyně, jejíž hlas je slyšet, v mnoha ohledech překračuje roli, kterou společnost muslimské ženě vymezila. „Destruktivní“ síla její poezie, která boří společenská tabu, jde ještě dál. Prolamuje simulakrum, mediální obraz světa, který vzniká propojením globalizované popkultury a prostředí ultrakonzervativní společnosti. Politické umění ukazuje divákům zábavné televizní reality show, potažmo v kinosálech, znepokojivou tvář skutečnosti.

Zvykli jsme si žít v kleci

Skutečnost, že se muslimská feministka a aktivistka stala globální mediální ikonou a mluvčí části muslimského obyvatelstva napříč zeměmi a genderem, dokládá proměnu arabské společnosti, jejíž členové nesouhlasí s nastavením současných pravidel a zákonů. Ve sbírce básní beduínských žen z poloviny 20. století, kterou Hilal sestavila po svém působení v reality show, básnířka ukazuje, že tradiční život kočovných kmenů byl ještě před padesáti lety mnohem svobodnější než současná městská ultrakonzervativní společnost v Saúdské Arábii. V konkrétní i obecné rovině upozorňuje na systém, který podlehl nátlaku extremistů zneužívajících náboženství pro své účely a dovolil, aby postupně ovládli média, školství a politiku. Poukazuje na skryté, ale celosvětově platné mechanismy moci, které infiltrují veřejný život i rodinné vztahy, deformují mezilidskou komunikaci a šířením strachu a nedůvěry vedou k ustrnutí celé společnosti.





další blogy autora:

O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Skříňka s predátoryJanis Prášil uvažuje ve svém dok.blogu o dokumentu Barbory Chalupové a Víta Klusáka V síti. Jejich snímek má podle Prášila širší poselství než jen upozornit na predátory na síti – ukazuje, že internet je jako houba, která do sebe nasává vše kolem. Je taková, jaké je její prostředí. Film není podle Prášila jen obrazem jednotlivců a skupin, ale i systému, jenž má nedostatky v zákonech i prevenci a kvůli zisku z reklam toto toxické prostředí podporuje.05.03.2020 - Janis Prášil
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Literatura. A přece dokumentární!Nová blogerka dok.revue Barbora Baronová popisuje aktuální situaci literárního dokumentu u nás – ačkoliv zde máme silnou tvůrčí generaci, nemá už tak silné institucionální zázemí. Tomuto svébytnému druhu literatury se úplně nedaří na akademické půdě, ani v rámci grantové politiky. Proto Baronová se svými kolegy a kolegyněmi nedávno iniciovala vznik Asociace literárního dokumentu a společně sepsali manifest. Jaké mají cíle?25.06.2020 - Barbora Baronová
Ozvěny obrazůKaždý text je kontext. Má více autorů, na které vědomě či nevědomě navazujeme. Toto blogogo má kolektivního autora viditelnějšího než obvykle.18.06.2020 - Jan Gogola ml.
Jako na špatném tripuFilmový publicista Antonín Tesař se podivuje nad novým americkým animovaným dokumentem Halušky: Dobrodružství s psychedeliky (2020), který je ukázkovým příkladem toho, jak popkultura vyprázdnila psychedelii. Ptá se zároveň, co je nového a starého v psychedelických animovaných dokumentech.11.06.2020 - Antonín Tesař
O pravdě a pampeliškáchCo má větší společenský přínos – film o korupci, nebo o pampeliškách? Tak se ptá Barbora Berezňáková ve svém celovečerním debutu Skutok sa stal (2019), který je právě ke zhlédnutí na portálu DAFilms.cz.04.06.2020 - Janis Prášil
Rodina jako cirkus životaO filmu Erika Knoppa mapujícím kořeny a osudy Cirku La Putyka21.05.2020 - Petr Fischer
Jak ven z krize podle Nancy FraserTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová zabrousila tentokrát ve svém blogu do politiky a přibližuje myšlenky americké filozofky a feministky Nancy Fraser, volající po odstranění systémové nerovnosti, která stojí v jádru dnešní společnosti. „Solidarita je naše zbraň,“ vybízí Fraser ve svém manifestu. O proměně kolektivního chování společnosti bychom se podle Průchové Hrůzové měli zamyslet nyní tím spíš, že nás současná globální pandemie nutí uvažovat o naší společné budoucnosti.14.05.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Bude všechno jinak? Televize a covid-19„Když si to všechno shrneme, tak celá branže dostala v posledních měsících úder, který způsobil strukturální změny, jež se budou měnit jen velmi pomalu,“ shrnuje mediální analytik Milan Kruml ve svém blogu to, jak se pandemie podepsala na médiu televize i práci scenáristů a režisérů. Ve svém textu uvažuje, co udělá s televizními trhy podzim. Na jednu stranu vznikají obratem nové televizní formáty, jako například UčíTelka, na druhou stranu hrozí nebezpečí, že se podobně levné a rychlé postupy ujmou i v budoucnu.07.05.2020 - Milan Kruml
Žurnalistika a zkušenostní médiaDramaturgyně experimentálních a VR filmů pro ji.hlavský festival Andrea Slováková ve svém dok.blogu uzavírá cyklus textů představující vybrané současné publikace o virtuální či rozšířené realitě. Tentokrát upozorňuje na hlavní témata knihy Johna V. Pavlika Journalism in the Age of Virtual Reality.30.04.2020 - Andrea Slováková
Nemocnice jako konejšivé místoTomáš Stejskal ve svém blogu uvažuje o novém českém doku-soapu Nemocnice v první linii, pojednávajícím o léčení pacientů s koronavirem. Dokumentární cyklus podle něj přináší cenný dotek reality, který stojí v opozici vůči číslům, datům a titulkům virtuálního světa.23.04.2020 - Tomáš Stejskal
Jak Kovy minul dějiny… ale ať je řeší dálFilozof a publicista Petr Fischer uvažuje ve svém blogu nad novým televizním dokumentem Ivo Bystřičana Kovy řeší dějiny, dostupným online na iVysílání České televize. Známý youtuber Karel „Kovy“ Kovář v něm podniká filmovou dokumentární cestu po českých školách, aby zjistil, jak se v nich učí moderní dějiny. Cestu v mnohém neúspěšnou. Přesto v závěru Fischer konstatuje, že jeho snaha může připomínat strategii, kterou pro přežití v postdějinné době navrhoval už před třiceti lety filozof Vilém Flusser.16.04.2020 - Petr Fischer