Arabská reality show ve službách politického umění

Janis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.
08.03.2018 - Janis Prášil


„My poetry destroys and destroys seriously.“
 

Návštěvníci festivalu filmů o lidských právech Jeden svět mají v těchto dnech možnost zhlédnout dokumentární portrét kontroverzní umělkyně ze Saúdské Arábie Hissy Hilal, známé též pod pseudonymem Remia. Kdo však od snímku Básnířka čeká poklidnou recitaci lyrických veršů vyvěrajících z křehké umělecké duše, zažije šok, protože se stane svědkem přímočaré radikální kritiky politické a společenské situace v současném arabském světě. Politicky angažovaná poezie ještě získává na síle, když zaznívá z úst zahalené muslimské ženy. Leitmotiv ženy v nikábu patří mezi stereotypní symboly arabského světa, stejně jako záběry na nekonečnou pouštní krajinu, davy muslimských věřících v mešitě nebo hypermoderní výškové budovy, odkazující na ropné bohatství. Němečtí režiséři Stefanie Brockhausová a Andreas Wolff za těmito zpolitizovanými obrazy-symboly odkrývají další významovou vrstvu a na příběhu muslimské umělkyně a feministky se dostávají blíž k realitě současného života v Saúdské Arábii.

Síla nikábu

Obraz zahalené ženy je v současném západním světě synonymem náboženské a společenské nesvobody a odkazuje na islám jako na náboženství potlačující lidská a občanská práva. Brockhausová a Wolff využili působivosti tohoto obrazu, obtěžkaného tendenčními významy, a pro svůj snímek zvolili formu rozhovorů mluvících hlav. Do centra pozornosti tak umístili zahalenou tvář hrdinky, která je neustále před kamerou, ale jejíž podobu nikdy nespatříme a jejíž konkrétnost a individualita je zakryta znakem. Hilal vypráví, jak doslovně, tak svou přítomností v záběru, jak se z historicky a společensky podmíněné části oděvu stal nástroj k uplatňování moci, a kritizuje zákon, který nemá žádnou oporu v náboženské tradici, a přesto nařizuje ženám v Saúdské Arábii, aby se pod pohrůžkou postihu zahalovaly.

Obraz zahalené Hilal ale získává zcela jiné konotace, když se hrdinka v roce 2010 stává finalistkou televizní reality show Million´s Poet produkované ve Spojených arabských emirátech. Zatímco doposud jsme ji vnímali jako oběť, Hilal se stává hvězdou a její oděv se na pódiu mění v mediální značku a zesiluje působivost jejích politických textů, když básnířka tváří v tvář mužskému publiku kritizuje pozici žen ve společnosti a zneužívání islámu k šíření autoritářství a extremismu. Umělkyně, jejíž hlas je slyšet, v mnoha ohledech překračuje roli, kterou společnost muslimské ženě vymezila. „Destruktivní“ síla její poezie, která boří společenská tabu, jde ještě dál. Prolamuje simulakrum, mediální obraz světa, který vzniká propojením globalizované popkultury a prostředí ultrakonzervativní společnosti. Politické umění ukazuje divákům zábavné televizní reality show, potažmo v kinosálech, znepokojivou tvář skutečnosti.

Zvykli jsme si žít v kleci

Skutečnost, že se muslimská feministka a aktivistka stala globální mediální ikonou a mluvčí části muslimského obyvatelstva napříč zeměmi a genderem, dokládá proměnu arabské společnosti, jejíž členové nesouhlasí s nastavením současných pravidel a zákonů. Ve sbírce básní beduínských žen z poloviny 20. století, kterou Hilal sestavila po svém působení v reality show, básnířka ukazuje, že tradiční život kočovných kmenů byl ještě před padesáti lety mnohem svobodnější než současná městská ultrakonzervativní společnost v Saúdské Arábii. V konkrétní i obecné rovině upozorňuje na systém, který podlehl nátlaku extremistů zneužívajících náboženství pro své účely a dovolil, aby postupně ovládli média, školství a politiku. Poukazuje na skryté, ale celosvětově platné mechanismy moci, které infiltrují veřejný život i rodinné vztahy, deformují mezilidskou komunikaci a šířením strachu a nedůvěry vedou k ustrnutí celé společnosti.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
O současném vizuálním aktivismu aneb Právo vidětTeoretička vizuálních studií Andrea Průchová Hrůzová přibližuje ve svém blogu, jaké společenské důsledky má schopnost vidět a právo být viděn a či naopak dosud nevidět a nebýt viděn i jaký je vztahé mohou být konotace obrazůvizuality a moci. Vizuální aktivismus, který je dnes čím dál častější, se podle ní snaží o osvobození toho nejcennějšího, co máme – schopnosti vidět sebe a druhé mimo limity naučeného. 27.02.2020 - Andrea Průchová Hrůzová
Jak se učíme o virtuální realitě?Andrea Slováková, dramaturgyně ji.hlavského festivalu, která se zaměřuje především na experimentální snímky a díla ve virtuální realitě, sepsala pro dok.revue již druhý blog o publikacích věnovaných dílům virtuální a rozšířené reality. Co je předností zatím nemalého počtu těchto knih a co v nich podle autorky chybí?20.02.2020 - Andrea Slováková
Pro satiru do cizinyMediální analytik Milan Kruml se ve svém blogu zamýšlí nad tím, proč u nás, na Slovensku či v Maďarsku chybí kvalitní satirický pořad. Inspirovat bychom se podle něj mohli u sousedů v Rakousku a Německu, kde se těší oblibě tamní satirické formáty Gute Nacht, Österreich a Die Heute Show, které dokážou vtipně přitáhnout pozornost k politickým kauzám. Naposledy vyvolal pořad Gute Nacht, Österreich pobouření koncem ledna, když ostře upozornil na situaci na maďarské mediální scéně.13.02.2020 - Milan Kruml
Podvratná síla statistikyFilmový producent Radim Procházka komentuje výsledky Cen české filmové kritiky a zdůrazňuje roli statistiky hlasování, kterou Ceny kritiků jako jedny z mála zveřejňují. Ta podle Procházky totiž odhaluje relativitu veškerého soutěžení. Díky tomu například zjistíme, že tolikrát skloňovaný Svěrákův Kolja vyhrál coby nejlepší porevoluční český film nad Vorlovým Kouřem jen o fous. 06.02.2020 - Radim Procházka
Co nás čeká (a nemine) v autorském právuPrávník a filmový publicista Ivan David přibližuje tři evropské směrnice, které právě procházejí implementací ze strany českých orgánů, a je více než pravděpodobné, že ovlivní podobu evropského, potažmo českého autorského práva a internetu. Změny tak čekají zejména Google, YouTube a provozovatele video-on-demand služeb, přičemž ti poslední budou muset nabízet více evropských filmů.30.01.2020 - Ivan David
Jak se s životem neprat aneb Čeští lvi dokumentárníPublicista Tomáš Stejskal glosuje nominace na České lvy v dokumentární kategorii. Tuzemští akademici podle něj svými nominacemi opět potvrdili, že dokument je v jejich očích hlavně nevzrušivý pomník, který divákům předává informace.23.01.2020 - Tomáš Stejskal
Jak se píše o novém médiuDramaturgyně ji.hlavské sekce Virtuální reality (VR) Andrea Slováková zahajuje sérii blogů, v nichž představí zahraniční publikace o VR. V tomto textu se věnuje knize Storytelling for Virtual Reality: Methods and Principles for Crafting Immersive Narratives Johna Buchera, která se zabývá genezí nového média, jeho technologickými inovacemi, vyprávěcími postupy i prostupností médií.16.01.2020 - Andrea Slováková
Satanismus je aktivismusV předvánočním čase se umisťuje v zahraničních žebříčcích nejlepších letošních (mainstreamových) dokumentů i snímek Hail Satan? režisérky Penny Lane. Film s dokonale předvánočním názvem, který se úspěšně promítal na letošním festivalu v Sundance, je portrétem společenství Satanic Temple, které si zvolilo Satana jako dobře viditelný symbol vzdoru a neochoty podřídit se autoritě. Pro ty, kteří dnes vytvářejí různé poloreálné nebo úplně vybájené strašáky, aby s nimi paralyzovali veřejnost (a příkladů z českého prostředí by se nenašlo málo), může být tento dokument cennou lekcí.19.12.2019 - Antonín Tesař
Tání digitálního věkuProsincové blogogo propojuje dva filmy z letošního ji.hlavského festivalu – Viva video, video viva a FREM. Oba snímky zkoumají – první prostřednictvím minulosti a druhý skrze budoucnost – outsiderství lidské existence ve věku její elektronicko-digitální reprodukovatelnosti. Stali se z nás digitální Robinsoni? Dokážeme být kurátory světa? Jsme schopni se na něj naladit?12.12.2019 - Jan Gogola ml.
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová