DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Otázka pro SamuZ filmu Pro Samu. Foto Artcam Films

Glosa

Otázka pro Samu

12. 3. 2020 / AUTOR: Janis Prášil

Dne 12. března měl vstoupit do kinodistribuce snímek Pro Samu, jenž měl předpremiéru na právě přerušeném festivalu Jeden svět. Vzhledem k aktuálním bezpečnostním opatřením a uzavírce velké části kin byla kinopremiéra odložena na neurčito a snímek je od 12. března do 22. března ke zhlédnutí na portálu DAFilms v exkluzivní online premiéře. Na dok.revue přinášíme úvahu Janise Prášila, který tento film klade do souvislosti s knihou Otázka viny Karla Jasperse.

Obrazy migrace ukazují, jak lidé utíkají ze své země. Na Oscara nominovaný dokument Pro Samu si klade opačnou otázku. Ptá se, co nutí lidi zůstat ve válečné zóně. Šestadvacetiletá novinářka Waad Al-Kateab zachytila v průběhu let 2012 až 2016 život v syrském Aleppu od protestů proti režimu Bašára al-Asada po obléhání a bombardování ruskými letouny. Natočila apokalyptickou krajinu zničeného města a zraněných či mrtvých mužů, žen a dětí. V těchto drásavých válečných kulisách vykvétá nepravděpodobný příběh její lásky k doktoru Hamzovi a jejich rodinného štěstí.

Spolurežisér Edward Watts pomohl syrské novinářce, aktivistce a filmařce nalézt konečný tvar díla, v němž kombinuje válečnou a soukromou linii. V emotivním kontrapunktu zachycuje život uprostřed destrukce. Vytrvalost, vůli a odvahu tváří v tvář zoufalství, bolesti a strachu. Osobní životní události Al-Kateab jako láska, svatba, těhotenství nebo narození první dcery Samy, které je snímek věnován, rozšiřují válečný deník o intimní rozměr rodinného videa.

Z filmu <b><i>Pro Samu</i></b>. Foto Artcam Films

Pro Samu nemá jen dokumentační rozměr, který ukazuje, jak stát útočí na vlastní občany. Jsme svědky toho, jak se civilisté v ruinách města snaží přežít, jak zakládají nemocnice, zachraňují uprostřed zabíjení. Odmítnutí odejít z domovů a rozhodnutí riskovat vlastní životy i životy vlastních dětí je gestem nenásilného odporu. Snímek má však ještě další výraznou rovinu, a to rovinu zpovědi. „Budou nás obviňovat, že jsme Aleppo opustili, nebo že jsme zůstali?“ ptá se Al-Kateab sama sebe na to, jaký postoj k jejím rozhodnutím a činům zaujmou budoucí generace. Není si jistá, zda někdo pochopí, proč zůstala i se svou malou dcerou uprostřed války. Její rozhodnutí, které lze stěží vysvětlit jen jako formu odporu proti režimu, dobře odůvodňuje Karl Jaspers ve své knize Otázka viny1).

Do mocenských poměrů se podle Jasperse rodíme. Nemůžeme se jim nijak vyhnout, ale máme možnost je svým jednáním ovlivňovat. Politická a společenská situace se stává součástí naší odpovědnosti. Německý filozof a lékař rozpoznává čtyři druhy viny. Kriminální vina se vztahuje na porušení zákonů a politická vina na odpovědnost za vlastní vládu a její rozhodnutí. Nás však v souvislosti se snímkem Pro Samu zajímá vina morální a metafyzická. Pokud Jaspers píše o vině, píše také o pocitu odpovědnosti. Právě ten vysvětluje odhodlání hrdinky, která cítí morální odpovědnost za stav světa, do něhož přivedla svoje dítě a ve kterém bude její dcera žít. Cítí také metafyzickou odpovědnost za existenci bezpráví, jež se děje v její přítomnosti a za jejího vědomí jiným lidem. Hlavním jmenovatelem tohoto typu odpovědnosti je solidarita.

Z filmu <b><i>Pro Samu</i></b>. Foto Artcam Films

Až Sama vyroste a bude se ptát na první roky svého života, stěží nalezne správnou odpověď. Neexistuje správné řešení dilematu, zda zůstat, nebo odejít, stejně jako nelze rozhodnout, jestli je přednější svoboda, nebo život. Dělítkem mezi těmi, kteří odešli, a těmi, kteří zůstali, je pocit odpovědnosti, jenž může být někdy silnější než pud sebezáchovy.

---

Poznámky:

1) JASPERS, Karl. Otázka viny: Příspěvek k německé otázce. Praha: Academia, 2019.