DOK.REVUE

Jediný český časopis o dokumentu

Change Makers: důležitá témata, kolísavá kvalitaZ filmu From The Wild Sea

média a dokument 2.0

Change Makers: důležitá témata, kolísavá kvalita

3. 5. 2021 / AUTOR: Jan Kinzl

Glosa o nesoutěžní sekci Change Makers letošního dánského festivalu dokumentů CPH:DOX, která představuje kritická díla snažící se vyvolat ve společnosti vlnu potřebných diskuzí.

Nesoutěžní sekce Change Makers letošního dánského festivalu dokumentů CPH:DOX představuje kritická díla snažící se vyvolat ve společnosti vlnu potřebných diskuzí. On-line část letošního 18. ročníku festivalu CPH:DOX končí již 5. května, do 12. května pak probíhají projekce ve vybraných kodaňských kinech.

---

Dánský festival dokumentů CPH:DOX se podobně jako většina filmových akcí v posledním roce nevyhnul přesunu do online prostředí. Organizátoři letošního ročníku se rozhodli pro hybridní formu festivalu, kdy se hrstka vybraných děl promítá přímo v kodaňských kinosálech, avšak více než 170 filmů je k vidění na speciální streamovací platformě. Díky tomu mají diváci z celého světa jedinečnou příležitost zhlédnout z pohodlí domova filmy, za kterými v předchozích letech museli vážit dlouhou cestu.

Hlavní téma letošního ročníku CPH:DOX je Reset! a festival věnuje pozornost především filmům sledujícím sociální, kulturní a politické změny, které momentálně formují svět kolem nás. Jednou z nesoutěžních sekcí, jež přesně zapadá do letošního tématu, je Change Makers, ambiciózní skupina silně kritických děl, která si klade za cíl vyvolat ve společnosti vlnu velmi potřebných diskuzí. Programový blok obsahuje deset filmů1), jež lze vzhledem k různosti tematického zaměření rozdělit do třech odlišných skupin – největší prostor zabírají filmy zaměřující se na politicko-sociální kritiku, dva snímky se věnují environmentalismu a zbylé dva sledují traumatické následky sexuálního zneužití.

Politická kritika a boj za spravedlnost

Jednoznačně nejambicióznějším filmem sekce je The New Corporation: The Unfortunately Necessary Sequel režisérů Jennifer Abbottové a Joela Bakana, který – jak název napovídá – navazuje na snímek z roku 2003 The Corporation (r. Jennifer Abbottová, Mark Achbar). The New Corporation si podobně jako svůj předchůdce klade nemalé cíle – snaží se rozkrýt, komplexně popsat a zhodnotit vlivy velkých korporací na fungování současného světa. Režiséři pracují zejména s formátem mluvících hlav a většinu prostoru věnují vědcům, ekonomům a aktivistům, kteří přímo do kamery popisují svůj osobní pohled na celou problematiku. V tom se však projevuje silná naivita dokumentu, protože během 106 minut filmu se rozdílné (ve většině případů dost manipulativní a jednostranné) výpovědi jen málokdy propojí, a proto nedokážou nabídnout opravdu poctivý vhled do komplexního tématu. Při sledování jsme zahlceni obrovskou lavinou informací, v níž se však nemáme šanci zorientovat, čímž se ten nejambicióznější film zároveň stává tím nejslabším z celé sekce.

<b><i>The New Corporation: The Unfortunately Necessary Sequel</i></b>

O poznání citlivěji s informacemi zachází trojice snímků She Had a Dream (r. Raja Amariová), Zinder (r. Aicha Mackyová) a Courage (r. Aliaksei Paluyan). Každý z nich se sice zaměřuje na zcela rozdílná témata, všechny filmy ale spojuje citlivý observační způsob snímání – sledovat můžeme jak lutherovský boj za rovnost tuniských společenských menšin ve filmu She Had a Dream, tak drsný pohled na toxickou maskulinitu gangů malého afrického města ve snímku Zinder a poslední z trojice tematizuje důležitost odvahy při ochraně demokracie ve stále více totalitním Bělorusku. Velké množství informací zůstává implicitně nevyřčeno, ale díky sugestivnímu zpracování a výrazné vizualitě mají tyto dokumenty potenciál v divácích plně zarezonovat a vyvolat v nich potřebu o daných tématech diskutovat.

Nejpůsobivějším filmem z celé sekce se ukázal být nenápadný německý snímek pouze jednadvacetiletého režiséra Franze Böhma Dear Future Children. Film se štěpí na tři příběhy a v Ugandě, Hongkongu a Chile paralelně sleduje tři mladé aktivistky, které ze všech sil bojují proti problémům sužujícím jejich rodné země. Naprosto zásadní kvalitou dokumentu je jeho schopnost poutavě přiblížit osudy lidí, jež společenské a klimatické problémy dennodenně limitují. Rayen, žijící v Chile, nás seznamuje s masivními protesty, jejichž cílem je zastat se dlouhodobě znevýhodněných sociálních tříd, Pepper nabízí pohled do zákulisí hongkongských demonstrací za nezávislost této autonomní oblasti a Hilda, jíž klimatická změna a s ní spojené extrémní změny počasí doslova zdevastovaly rodinnou farmu, se snaží při svém projevu na kodaňském summitu C40 upozornit na možné dopady globálních změn na celou společnost. Režisér Franz Böhm brilantně udržuje všechny příběhy v rovnováze, díky čemuž se mu daří v rámci jednoho filmu rozvinout spletitý obraz několika současných společensko-environmentálních problémů. Snímek svým individualistickým přístupem navíc klade obrovský důraz na sílu jedince, a tak i nám dodává touhu a odhodlání, abychom proti nespravedlnosti a útlaku sami začali bojovat – i kdyby se nás osobně přímo netýkaly.

<b><i>Dear Future Children</i></b>

Netradiční pohled na environmentalismus

V sekci Change Makers jsou k vidění i dva ryze environmentální a svým zpracováním velice netradiční filmy. Prvním z nich je From The Wild Sea, v němž dánská režisérka Robin Petréová pomocí meditativně mlčenlivých záběrů nahlíží na evropská pobřeží z pohledu ohrožených mořských živočichů. Tento absolutně nedidaktický přístup bez vysvětlujících dialogů dodává dokumentu svěží ráz. I tak je nutné podotknout, že silná stránka filmu s sebou nese řadu problémů – velkou část událostí sledujeme očima živočichů, to samo o sobě ale nestačí k tomu, abychom se s jejich pohledem začali identifikovat a skutečně se vžili do jejich situace. Proto budeme z celkového vyznění filmu zmateni, stejně jako jsou z klimatické změny bezradná samotná zvířata.

Finská režisérka Anna Antsalová ve svém hodinovém dokumentu Walk The Tideline představuje tři ústřední postavy, jež pocházejí z rozdílných zemí (Británie, Japonsko a Holandsko) a v mnohém jsou zcela odlišné, dohromady je však spojuje oddanost k úklidu pláží. Hravou formou nám autorka přibližuje jednotlivé charaktery, jejich motivace k uklízení odpadu a velkou roli hrají i jejich osobní sbírky vylovených plastových objektů. Snímek je převážně odlehčený a jeho podkres tvoří vtipná, sarkastická hudba, v krátkých momentech ticha ale vyplouvá na povrch nepříjemné téma znečištění a jeho vlivů na přírodu. Velký důraz je implicitně kladen (stejně jako u filmu Dear Future Children) na sílu individua, a tudíž máme i zde při sledování rýpavý pocit, že bychom neměli jen nečinně přihlížet.

Traumatické následky sexuální manipulace

Poslední dva filmy sekce Change Makers se zaměřují na osobní příběhy obětí sexuálního násilí. Norsko-dánský koprodukční snímek All That I Am (r. Tone Grøttjord-Glenneová) vypráví o dospívající dívce Emilii, kterou od raného dětství až do 12 let sexuálně zneužíval její nevlastní otec. Jeho dlouhodobé zrůdné činy se na Emilii hluboce podepsaly a dokument se snaží přiblížit vnitřní bolest, jež ji stále po šesti letech dennodenně trápí. Režisérka se příliš nevrací k temným vzpomínkám hlavní postavy, spíš ji skrze observační záběry následuje v jejím každodenním životě a uvažuje o tom, jak nesmírně těžké je pro ni zapomenout na traumata z dětství a začlenit se do společnosti. Nedochází zde k umělému dramatizování, kvůli čemuž dokument sice postrádá koherentnější strukturu, ale zato působí velmi autenticky a upřímně. Snímek navíc připomíná důležitý fakt, a to že sexuální trestné činy nejsou páchány jen na dospívajících a dospělých ženách (o čemž se v rámci hnutí #MeToo nejvíce mluví), ale zasažené jsou i velmi malé děti.

<b><i>All That I Am</i></b>

Oproti individuálnímu All That I Am se německý performativní snímek The Case You (r. Alison Kuhnová) věnuje pětici hereček, jež byly před několika lety během filmového konkurzu vlivem manipulace a tlaku porotců sexuálně zneužity. Režisérka, která se účastnila stejného castingu jako aktérky filmu, si pozvala mladé dívky na divadelní jeviště, kde má každá z nich prostor detailně předvést, co přesně se tenkrát stalo. Snímku se daří relativizovat pojem sexuálního zneužití, jejž nevnímá pouze jako fyzické napadení, nýbrž obecněji jako manipulativní donucení k čemukoli, s čím druhá osoba nesouhlasí. Přestože ke konci film sklouzává ke klišovitým frázím, řadě žen a mužů může dodat odhodlání, aby se v kritickém momentě nebáli říct jasné a odvážné „ne“.

Potenciál vyvolat diskuzi

Festival CPH:DOX v programovém bloku Change Makers představil velmi pestrou skupinu filmů, jejichž kvalita napříč sekcí sice značně kolísá, ale většině snímků se úspěšně daří přibližovat naléhavá témata, jež sužují současný svět, a to nehledě na národnost, kulturu či etnickou skupinu. Prvotní potenciál vyvolat ve společnosti vlnu potřebných diskuzí sekce tedy opravdu má, a proto je potřeba jí věnovat pozornost.

---

Poznámky
1) Jeden z filmů sekce Change Makers, konkrétně Who We Are: A Chronicle of Racism in America režisérského dua Sarah a Emily Kunstlerových, je geoblokován, takže je možné jej zhlédnout jen na území Dánska, a proto se v tomto textu neobjevuje.

 

Text vznikl ve spolupráci s časopisem Modern Times Review v rámci workshopu Média a dokument 2.0, který byl podpořen z Fondů EHP a Norska 2014–2021.