Průhledná krajina: Tchaj-wan


Ozvěny obrazu (1994)

Film jako apel, svědectví, poezie i osobní úvaha. Retrospektiva nezávislého tchajwanského dokumentu, zahrnující i hraniční podoby experimentální či videoartové tvorby s odkazy ke skutečnosti, ukazuje zájem o politické i sociální otázky, ale také tradici intimního osobního filmu. Ztvárnění reality se zde vyjevuje v obrazech, situacích a charakterech zachycených dokumentárními konvencemi i experimentujících s obrazem a zvukem v básnivém i společensko-kritickém videoartu – různorodé stylistické polohy lze nalézt ve výběru filmů od 30. let 20. století do roku 2014. Od promyšlené lyrické kresby tchajwanské krajiny po politické manifesty, od osobních výpovědí po sociálně burcující svědectví. V centru pozornosti je identita ostrovní země, která prožila první polovinu 20. století pod japonskou a druhou pod čínskou nadvládou. Od 90. let 20. století zažívá relativní politickou i kulturní svobodu. Jak se touha po sebevyjádření otiskla do dokumentární tvorby, která vznikala mimo propagandistickou linii audiovize?

Nejstarší tchajwanský dokumentární film Taiwan Jikkyo Shokai, natočený na Tchajwanu japonským filmařem Takamatsu Toyojirem v roce 1907, je považován za ztracený. Za nejstarší dochované dokumenty lze považovat krátká díla amatérského filmaře DENGA Nan-guanga (1907–1971) ze třicátých let minulého století. Natáčel původní obyvatele, přírodu, experimentoval s natáčecí technikou a vytvářel například časosběrné záběry rostlin. Autorské přístupy zahrnují i postupy inscenace, ukazují sugestivní připomínky mučících metod v Lingchi: ozvěny historické fotografie  (2002, CHEN Chieh-jen) anebo, jak uvidíme ve filmech prvního bloku retrospektivy, nabízejí zaujaté pozorování venkova, přírody i městských krajin. 

Podobně jako vznikala undergroundová filmová tvorba zemí východního bloku v 80. letech 20. století a v Československu také alternativní publicistika Originálního videojournalu, Tchaj-wan měl svůj Green Team, připravující reportážní publicistiku natáčenou na VHS a vytvářející protiváhu k politické interpretaci událostí v oficiálních médiích. V letech 1986-1990 vytvořil 37 filmů, které nabízí vůči oficiální propagandě přítomné ve všech médiích alternativní pohled na sociální a politické otázky v zemi. Pro srovnání nakládání s informacemi o téže události uvidíme v rámci retrospektivy ukázku reportáže Green Teamu vedle zpravodajství tehdejší televize. Členové Green Teamu neustále čelili politickým obstrukcím a nátlaku, proto pro rychlou distribuci posílali do oběhu VHS kazety a prodávali je například u příležitosti voleb anebo na místech nepokojů. V roce 1989 se jim dokonce podařilo spustit satelitní televizní vysílání, které bylo prvním tchajwanským kanálem nezávislé televize „od lidí k lidem“, upozorňující na nesprávnost argumentů vládnoucího Koumintangu. 

Protesty proti obchodní dohodě s Čínskou lidovou republikou, která v sobě ukrývala vytvoření politických pout, si naopak nepřipomeneme některým z mnoha publicistických výstupů, ale silným videoartovým dílem, v němž po protestujících studentech zůstávají stopy v prostorech univerzity, v nichž vedli stávku. 

Skromné intimní portréty, monotematické studie, ale i mnohohlasé projevy a analytické vhledy do politických a sociálních rámů všednodennosti ukazují nesmlouvavé i subtilní projevy kulturní identity ostrovního státu. Observační, angažované i inscenované filmy představí zároveň různorodost tvůrčích metod v nezávislé dokumentární tvorbě tchajwanských autorů.
 

Děkujeme za pomoc s výzkumem a přípravou retrospektivy paní Peihue Chungové a panu Wood Linovi.