Průhledná bytost: Bill Morrison

O experimentální tvorbě s filmovým materiálem, na jehož kondici se podepsal zub času

Decasia (Bill Morrison, 2002)

Důkladná práce s archivním materiálem upoutává pozornost na stopy a poškození vzniklé v běhu času, aby tak reflektovala jeho paměť a utvářela poezii obrazů doby, jejíž uplynulost zviditelňováním působnosti času zároveň zdůrazňuje politické významy i proces selektivnosti paměti. Experimentální a kompilační dokumentární tvorba Billa Morrisona (1965, narozen v Chicagu, v současnosti žije v New Yorku) pracuje s převzatým filmovým materiálem a spojuje ho se současnou hudbou. Morrison na svých filmech spolupracuje s významnými skladateli a hudebníky, mezi něž patří například Jóhann Jóhannsson, John Adams, Philip Glass, Kronos Quartet, Steve Reich, Todd Reynolds či Aleksandra Vrebalovová. V 80. letech studoval na umělecké Reed College v Portlandu a absolvoval Školu umění na manhattanské Cooper Union. Po studiích začal spolupracovat s newyorským Ridge Theater, pro nějž vytvářel krátké filmy jako součást jeho avantgardních programů.

Za svou tvorbu obdržel mnoho prestižních ocenění, jeho filmy uvedla řada významných festivalů, promítají se dále i v kinech, galeriích, muzeích, divadlech či koncertních sálech po celém světě. V roce 2003 newyorský týdeník Village Voice napsal: „Morrisonova Decasia je výjimečná: film s avantgardní i univerzální naléhavostí. Jeho plamenné, vířící černobílé obrazy vzbuzují rozechvění i vděk.“ Muzeum moderního umění v New Yorku (MoMa) má ve stálé sbírce osm jeho děl, v letech 2014–2015 mu také uspořádalo rozsáhlou retrospektivu. Jeho celovečerní film Decasia (2002), vytvořený ve spolupráci se skladatelem Michaelem Gordonem, v roce 2013 vybrala Kongresová knihovna do Národního filmového registru a stal se tak prvním filmem vytvořeným v 21. století, který byl do registru přidán.