Legenda o Dženné

Úryvek z divadelní hry Jeana Rouche, o které nikdy nemluvil…

Brartanec, sestřenice (Cousin, cousine, Jean Rouch, 1987)

YAKIRA:
Tak vidíš Babo, že se spletli.

BABA:
Nic nevím Yakiro. Viděl jsem, jak mušle dopadají na písek obráceně. A to znamenalo, že má dcera zemře. Pouhá náhoda, jako když vrhneš kostky. Nic co by se člověk měl snažit pochopit, musíš se tomu podřídit.

YAKIRA:
A co kdyby ses přeci jen pokusil ostatním Bozo vysvětlit…

BABA:
A co bych jim tak měl vysvětlovat, když sám nic nevím. Říct jim, že jsme hlupáci či blázni, že Oumarou má pravdu a že lidé z kmene Bozo jsou barbaři? … říct jim, že jednoho dne, možná už zítra, budeme vědět, že to všechno bylo zbytečné, že žádní duchové nejsou a že Kadyatina smrt je zločin? … K čemu by to bylo Yakiro? Proč bych je měl tak zklamat (je najednou velmi zahořklý), když už všichni Kadyatinu smrt očekávají, všichni vycítili, že to padne zrovna na ni, a mnozí z toho mají nevšední radost… ti, kteří rybaří hůř než já, ti, kteří svému náčelníkovi závidí, ti, jejichž dcery jsou šeredné – přesto, co jsem Bakovi řekl, nepovedených a praštěných tu ve vesnici máme dost – a všichni ti, které jsem jednou žertem urazil, a ti, které jsem v dětství v zápasu porazil, a ti, kteří trpí revmatismem, a kteří potřebují, aby jiní trpěli, aby mohli zapomenout na svou vlastní bolest, a ti, kteří se nudí, a ti, kteří dceru ztratili během epidemie meningitidy, a ti, které ženy podvádějí… Vidíš, není jich málo. A to bych podle tebe měl jít těmto lidem vysvětlit, že bychom namísto Kadyaty mohli stejně tak obětovat jalovici? … Jaké to zklamání… Ne Yakiro, lidé se nedají formovat jako čerstvá hlína, jsou tvrdí, lámaví a křehcí…

(V dálce jsou slyšet tamtamy. Yakira se naposledy podívá na svého otce, který pochoduje sem a tam. Yakira odchází se svěšenou hlavou).


Jedná se o hru, kterou Jean Rouch napsal na počátku své kariéry kolem roku 1947. Pravděpodobně k tomu došlo v době jeho první vědecké výpravy v letech 1946-47, kdy jako první vědci sjížděli řeku Niger. Hra je Rouchovou adaptací legendy o založení města Dženné spojeného s lidskou obětí, kterou asi vyslechl při zastávce ve stejnojmenném městě v Mali. Text této divadelní hry údajně sepisoval v piroze, v níž se plavili, a dokončil ji po návratu do Paříže. Jean Rouch nikdy o hře nemluvil, nebyla nikdy zveřejněna a dlouho nebylo ani známo, že nějakou divadelní hru napsal.První veřejné představení připravuje herec a divadelní režisér Charles Berling na sezónu 2018-19.