Zlatá mládež versus život v nižších vrstvách

Režisér Richard Komárek vypráví o konfrontaci zlaté mládeže z Prahy nejen s venkovským životem či vojenskou disciplínou

Pětice protagonistů (zleva Jiří, Yeni, Renáto, Nicol, Michal) – zdroj: Česká televize

Pětidílná docu-reality show Zlatá mládež by měla diváky bavit a zároveň jim podsunout i náměty k přemýšlení. V tom je půvab tohoto formátu. Zábava v docu-reality show funguje jako sladidlo u léku – diváka je tak možné ponouknout k přemýšlení nad tématy, kterým by se v případě klasického dokumentu zaručeně vyhnul.

Každé z pěti prostředí, do kterých jsme vrhli našich pět mladých Pražanů, má svá témata. Na jatkách jde především o uvědomění si ceny lidské práce i života zvířat, tedy o odhalení toho, o čem nám „spotřebitelům“ konzumní společnost umožňuje tak pohodlně nepřemýšlet. V Chanově je to pak korekce předsudků. Ve vojenském kurzu přežití prověřuje přímá zkušenost týmového ducha aktérů a důležitá je schopnost mladé generace vyrovnat se s mimořádnými válečnými podmínkami. V Českém Banátu v Rumunsku zase šlo o návrat k venkovským kořenům. Zdejší domov pro seniory byl místem přímé konfrontace se stářím druhých i s budoucností samotných aktérů.

Dlouho jsme se při přípravách přeli o název. Nakonec jsme zvolili Zlatou mládež. Chápeme jej však šířeji, než jako označení pro děti bohatých rodičů, i když i takoví se mezi našimi aktéry najdou. V poválečné Francii, odkud termín pochází ještě z doby Francouzské revoluce, jím označovali mladé lidi, kteří žili sociálně nezodpovědným životním stylem, jaký jim velkoměsto umožňovalo. Podobně lze definovat i naše protagonisty – mladé lidi zhýčkané životem v hlavním městě. Co je v Praze hýčká? Tak například pracují, ale mohou si díky metropoli vybrat, co budou dělat. V Praze se nikdy neocitnou v situaci, že musí vzít práci, která jim nevoní. To ale není samozřejmé kdekoliv jinde v Česku. To, co z nich ale skutečně dělá zlatou mládež, je fakt, že si tuhletu svou životní výhodu neuvědomují. Zlatou mládež v našem pořadu definujeme jako lidi sociálně vykořeněné životem ve velkoměstě – je jedno, zda jde o generaci Y nebo Z, zda utratí na jednom pátečním tahu 3 tisíce korun nebo 25 tisíc korun (v jejich případě vítězí spíše druhá cifra). Jsou to mladí lidé ze střední třídy s velkou důvěrou v sebe samé a s jasným hodnotovým žebříčkem – zaprvé užívat si, zadruhé užívat si a zatřetí užívat si. Všichni žijí ve velkoměstském skleníku, s hotovými názory a mnohdy i předsudky vůči lidem mimo svůj skanzen, to vše je ale neprověřené osobní zkušeností.  Naše postavy nepocházejí z nejvyšší třídy, ale ze střední, přesto se objevuje propastný rozdíl mezi naší zlatou mládeží a lidmi, se kterými se při natáčení potkávali, ať už na jatkách, nebo v rumunském Banátu. Netušil jsem, že ten rozdíl může být až takový.

Z natáčení v Chanově (zdroj: Česká televize)

Vybraní aktéři jsou výstřední nebo nepraktičtí nebo obojí. Pro docu-reality show ale mají jednu velkou hodnotu, a sice že jsou schopni verbální reflexe (tedy alespoň někdy). Renáto je excentrický homosexuál s touhou stát se hvězdou showbyznysu, Yeni je vicemiss Vietnam, Nicol je modelka z obálky časopisu, Michal studuje práva s nalajnovanou kariérou politika a Jiří se jako herec „proslavil“ hlavní rolí v jednom filmu a dabováním Rona Weasleyho. Mnohdy nás dostali tím, nakolik byli nepředvídatelní. Nejzákladnější problém skoro u všech nebylo ani tak to, co dělají, ale spíš jak u toho vypadají. Faktem je, že kamkoliv přijeli, způsobovali značné pozdvižení, křečovitý úsměv na tváři, dávivý kašel po zaskočení jídla a drobné infarkty.

O některé situace jsme přišli. Kamery bohužel nebyly u rvačky v nočním Chanově následující po zábavě, kde zazářil Renáto. Jiří Kocman se svým typickým asertivním způsobem odmítl podělit o hulení a dostal ránu do nosu. Skoro všichni místní chlapi se Jiřího zastali a útočníka zpacifikovali. Michal se jal zorganizovat po vzoru sicilské vendety trestnou výpravu, což mu naštěstí místní rozmluvili. Nicméně díky tomu Michalova popularita v Chanově vzrostla natolik, že jako mladý politik má v případě budoucí kandidatury v tomto regionu hlasy chanovských téměř jisté.

Nesmazatelnou stopu jsme také zanechali v Gerníku, což je největší z šesti českých vesnic v rumunském Banátu. Je to ráj na zemi. Tedy pro normálního smrtelníka. Poté, co naši protagonisté pozuráželi všechny, se kterými přišli do styku, zejména komentováním jejich příbytků a oblečení, snažil se Michal prolomit hustou atmosféru hrou na kytaru a písní v místní hospodě. Nezabrala tutovka jako Chinaski a překvapivě ani poetičtí Kabáti. Při sborovém zpěvu skladby Spěchám od Hanky Zagorové už nezůstalo jedno oko suché, tedy alespoň co se štábu týče, nebyly to však slzy dojetí. V místní kronice bude náš pobyt zřejmě dlouho převyšovat obavy z tureckých nájezdů, kvůli kterým zde byly tyto vesnice na hranici Rakouska-Uherska s tehdejší Osmanskou říší vytvořeny.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil

starší články

2.15DOK.REVUE
29. 06. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková