Zásadní kniha a film / Odpovědi od Jurdy po Procházku

Výroční anketa: Kniha & Film. A která knižní a filmová díla zasáhla vás?

Ilustrace: Michaela Kukovičová

I letos jsme v posledním čísle dok.revue vyzvali tvůrce, producenty, teoretiky, historiky, pedagogy i další osobnosti českého dokumentárního světa, aby si nejen sami pro sebe zrekapitulovali, s jakými pro ně zásadními filmy a knihami se v uplynulém roce setkali.

Nechceme sestavovat žebříček toho nejlepšího, ale zajímají nás myšlenkové toky a kontexty, které formují současnou dokumentární produkci a její vnímání nejen odbornou veřejností, jak ostatně naznačuje poněkud osobní formulace otázek a jejich záběr – rok vzniku či publikace dané knihy a filmu nehraje žádnou roli.

1/ Který dokumentární film byl pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnějším a proč?

2/ Která kniha byla pro vás osobně v uplynulém roce nejpodstatnější a proč?

» Odpovědi od Angera po Buštu
» Odpovědi od Davida po Gogolu ml.
» Odpovědi od Jurdy po Procházku
» Odpovědi od Průchové po Třeštíkovou


Pavel Jurda, dokumentarista

1/ Velké díky Marku Šulíkovi, který mě upozornil na vynikající film z roku 1969 režiséra Oty Krivánka Deň náš každodenný, ve kterém herci hrají sami sebe. Dokumentární rekonstrukce obyčejného života československé rodinky Ravingerů natáčená s lehkostí, která se jen tak nevidí.  Slzy smíchu i dojetí, očistná radost z tvorby. 

2/ Radost mi letos udělala kniha Reinera Stacha Kafka/Rané roky. První díl čtivého třídílného životopisu dokonale popisuje dobové i rodinné klima, ze kterého se zrodil spisovatel Franz Kafka.
 

Martin Kohout, dokumentarista 

1/ Film Zuzany Piussi a Víta Janečka Selský rozum. Dílo vyniká svým zápalem a svojí upřímností, se kterou chtějí autoři něco sdělit. Konečně se někomu podařilo popsat principy, na kterých stojí podnikání Andreje Babiše, a tedy v čem je vstup druhého nejbohatšího Čecha do politiky nebezpečný, namísto intelektuálního teoretizování o střetu zájmu nebo rozebírání jednotlivých excesů, jako je kauza Čapí hnízdo. Pro někoho je tento dokument pouhou propagandou, pro mě je propagandou v nejlepším slova smyslu. Vít Janeček a Zuzana Piussi jsou svým filmem (nejen díky mnoha absolvovaným debatám napříč republikou) k lidem blízko stejně tak, jako se Andrej Babiš snaží předstírat ve své kampani. To je důležité vždy a dnes obzvlášť!

2/ Konečně jsem se dostal ke knize Thomase Pikketyho Kapitál v 21.století. Kniha v podstatě říká, že čím máte více peněz, tím rychleji můžete bohatnout. Taková tendence přirozeně znamená, že se stále větší množství kapitálu přesouvá ke stále menší skupině lidí. Dalo by se možná říci, že takové zjištění není překvapivé. Je však závažné a je postaveno na důvěryhodné analýze vznikající po léta ve velkém týmu ekonomů. Podle možností dat analýza sahá až k rozložení majetku v době Velké francouzské revoluce. Kniha též obsahuje internetové odkazy na data, ze kterých se vycházelo, takže je možné si daná zjištění ověřit či s daty dále pracovat. Bohužel závěry knihy nejsou zohledňovány při důležitých rozhodnutích na národní ani na evropské úrovni.
 

Jaroslav Kratochvíl, dokumentarista

1/ Koudelka fotografuje Svatou zemi (r. Gilad Baram) – soustředěný pohled na Josefa Koudelku, kde forma snímku vrůstá do jeho obsahu. Navíc uvedení filmu za účasti štábu i Josefa Koudelky bylo silným zážitkem.

2/ Národní očista (Benjamin Frommer, Academia 2010) – koncentrovaný pohled na poválečné řešení trojčlenky – kolaborace, vina a trest. Úkrok stranou od pocitu provinčnosti a příklad, že i české dějiny mohou vzbuzovat zájem u zahraničních badatelů a ti mohou zaplnit bílá místa naší paměti.
 

Martina Malinová, dokumentaristka

1/ Důležité filmy pro mě byly dva, dva filmy ve dvou dnech. Všechno má svůj čas režisérky Violy Ježkové a Hranice práce Apoleny Rychlíkové. Hranice práce, to je film-reportáž, který se dívá ven, ukazuje nám svět a chce, abychom si o něm něco mysleli. A já si pak něco myslím a od drůbežárny se dostanu k tématům, kvůli kterým si chci prostřelit hlavu. Pak si uvědomím, že svět nějak vypadá a jediné, co mohu, je vybrat si, odkud a čím ho budu pozorovat. Všechno má svůj čas je film dovnitř. Nutí mě zavřít oči a pozorovat. Pak si uvědomuji, že vevnitř to taky nějak vypadá. Tenhle film mi připomněl, že je třeba najít drůbežárnu uvnitř mě a zastavit provoz.

2/ Když šeptá listí autorky Hope Jahrenové, protože je to kniha–les a v mnohém předčí bestseller Tajný život stromů. Také se ke mně konečně dostala kniha Psychomagie – v ní Alejander Jodorowsky například popisuje, jak se se svým přítelem rozhodli jít městem po přímce, a tak prolézali křoví, štípali ploty a lezli do cizích domů a vylézali okny.
 

Radim Procházka, producent 

1/ Jelikož s Robinem Kvapilem točíme film o prezidentském kandidátovi, tak jsou obě doporučení z tohoto ranku: Winer (Josh Kriegman, Elyse Steinberg, 2016) je téměř evropsky ambivalentní příběh demokratického kongresmana, kterému kariéru zničila fotka jeho vyboulených slipů na sociálních sítích, ale on se rozhodl ukandidovat k politické smrti… Get Me Roger Stone (Dylan Bank, Daniel DiMauro, Morgan Pehme, 2017) sice není formálně nijak vytříbený, ale objevil mi strašidlo jménem Roger Stone, který se jako čerstvý dvacátník zapletl do Watergate, pomohl ke zvolení Reagana, získaný politický vliv pak prodával diktátorům po celém světě jako společník prestižní lobbistické firmy, znevěrohodnil přepočítávání hlasů na Floridě, čímž pomohl ke znovuzvolení Bushe juniora, aby na sklonku své kariéry pomohl do Bílého domu svému dlouholetému oblíbenci Donaldu Trampovi. Uf. 

2/ Debut Tomáše Gombíře Jedničky a nuly je velkým románem o mé generaci i temnou vizí života v sociálních sítích. Pokud už někdo z kolegů dojednává práva ke zfilmování, ať dá vědět, abych nemarnil čas… Když chce člověk vědět, Co je nového ve filmové vědě, může si i v tramvaji vychutnat hutnou příručku Andrey Slovákové.