Vyjít z kina jinak než do něho vejít

Rozhovor s rakouským režisérem Ulrichem Seidlem

Zvířecí láska (Tierische Liebe, Ulrich Seidl, 1995)

Před projekcí svých filmů obvykle přejete divákům zneklidňující zážitek. Je zneklidnění diváka tím, oč vám jde ve vaší tvorbě především?
Ano, zneklidnění, to zní dobře. Ale nejen to – v každém případě chci, aby divák vycházel z kina jinak, než do něj vešel. Mnoho diváků si pocit zneklidnění spojuje s něčím, co je děsí, jiné však naopak obohacuje. Kontroverze je každopádně žádaná.

Vaše filmy zobrazují rakouskou společnost velmi kriticky. Jak je přijímá domácí publikum? Čím si vysvětlujete, že Good News v návštěvnosti předčil rakouské žánrové filmy?
Moje filmy ukazují Rakousko z kritické perspektivy, ale nejen Rakousko. To, co se v nich odráží, platí v nejširším smyslu pro všechny státy západního světa. Mé filmy odjakživa rozdělovaly publikum. Postupem času ale příznivých ohlasů přibývalo a Psí dny se nakonec dočkaly u kritiky i publika tak pozitivního přijetí, až mě to překvapilo. Pokud jde o Good News, byl to svého času skutečně přelom v návštěvnosti dokumentárních filmů. Dnes si rakouské dokumenty vedou v kinech častokrát úspěšněji než hrané filmy.

Ve vašich filmech se nezřídka objevuje nahota, častokrát v bizarních situacích. Proč je pro vás nahota ve filmu důležitá?
V mých filmech nejde o nahotu. Jde o intimitu. Intimitu každodenního života. Překvapivě se v každodennosti a v intimitě každodennosti schovává mnoho skandálních věcí.

Aktéry svých filmů často natáčíte v choulostivých situacích. Je těžké je přemluvit, aby se natáčení zúčastnili? Jak reaguji, když potom vidí hotový film?
Ještě jsem se vůbec nedostal do situace, že bych musel představitele k určitým scénám přemlouvat. Před samotným natáčením probíhají několikaměsíční přípravy, během kterých se snažíme navázat s protagonisty vztah plný důvěry a přiblížit jim záměry a atmosféru filmu. Delší čas kráčíme společnou cestou a dorosteme tak až k filmu. Díky tomu se při samotném natáčení nedostaneme do situace, kdy bych je musel k něčemu nutit. A co se týče reakcí po zhlédnutí filmu, většina z nich se chce hned zúčastnit dalšího natáčení.

V souvislosti se Psími dnyZvířecí láskou se nemůžu nezeptat na jistou otázku. Máte psa?
Ne. Ale po natáčení Zvířecí lásky mi doma jeden pes zůstal.


Ulrich Seidl je jedním z nejvýznamnějších rakouských režisérů. Do jeho portfolia patří hrané filmy i dokumenty, ale svou tvorbou hranice těchto kategorií neustále překračuje. Jak sám často zdůrazňuje, zajímá ho „inscenovaná realita“, a neostýchá se proto do natáčených situací zasahovat. Pět let poté, co jihlavský festival představil retrospektivu Seidlových děl, se mistr provokace do Jihlavy vrátil, aby zde osobně uvedl svou master class.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři
5.18Umění musí být reakcí na nedostatek svobodyRozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem MaitemTomáš Poštulka
5.18Pravda je největší lež, kterou si lidé vymysleliRozhovor s rumunským držitelem Stříbrného medvěda z Berlinale Radu JudemTomáš Poštulka
F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek

starší články

6.8DOK.REVUE
15. 12. 2008


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková