Ve světle ikon

Zdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon

Mohu říci, že je to film ze Sibiře i z Vysočiny, je to film o obrazech kolem nás a v nás. Je to film o obrazech lidských a božských, o světle, které z nich vyzařuje, o člověku jako obrazu nejvyšším. Pro hledajícího diváka odkrývá neobyčejné v „obyčejném“ – každodenním…

Před pětadvaceti lety jsem se daleko na východě u jezera Bajkal na poloostrově Svatý Nos krátce setkal s duchovním starcem Spiridonem. Dlouze hleděl na klidnou hladinu velikého jezera a pak řekl: „Do hloubky a podstaty obrazu můžeš proniknout jeho dlouhým a soustředěným pozorováním. I to může být meditace, i to může být modlitba.“ Moc jsem tehdy jeho řeči nerozuměl, ale utkvěla mi v paměti. A právě tato slova po letech uzrála a inspirovala náš nový film.

Před šesti lety, při natáčení dokumentárního filmu V krajinách ticha na Sibiři (ke zhlédnutí na YouTube) a později u filmu Raduga – slavnost duhy, jsem se setkal s lidmi, kteří mi více poodkryli tajemství působení obrazu na člověka. Schopnost soustředěným pozorováním – ztišením se – proniknout do „středu“ obrazu, do přítomnosti a odtud získávat sílu a poznání.
Zaujalo mě to znova natolik, že jsem se na Sibiř vrátil a hledal lidi, kteří umí do hloubky obrazu vstoupit či silné obrazy tvořit, lidi, pro které je „obraz meditací či modlitbou“, jak mi kdysi řekl stařec Spiridon.
Našel jsem je v sibiřském městečku Jenisejsk. Zde jsem zjistil, že každý obraz, ať už umělecký, přírodní, fotka nebo film, může být ikonou, duchovním obrazem.
Může… ale záleží na stavu mysli tvůrce, s jakou obraz tvoří, a na mysli toho, kdo se na obraz dívá, kdo jej přijímá.

V obou mých předchozích filmech, a nepatrně i v tomto novém, se zabývám původním staroslovanským jazykem, užívaným před cyrilometodějskou reformou, a písmem zvaným bukvice.
V kultuře sibiřských Rusů je tento starodávný slovanský jazyk stále přítomný a živý. Jeho hlubinné významy nám zřetelně a v širších (duchovních) souvislostech mohou odkrýt původní význam slov i naší mateřštiny. Jak učí znalci tohoto staroslovanského jazyka, slovo „ikona“ znamená jakýkoli obraz a je složeno ze dvou staroslovanských slov: „I“ označuje „ingli“, božskou sílu, světlo.
Slovo „koná“ pak vyjadřuje „konání“ – působení božské síly, světla, na člověka. Ikona tedy znamená působení této síly skrze jakýkoli obraz: umělecký, přírodní, fotku… film.
A právě snahou našeho nového dokumentárního filmu Ve světle ikon je tento dávný duchovní vztah člověka a obrazu vyjádřit a přiblížit.

Jedním z průvodců filmu je pravoslavná mniška, sestra Njanila, která začala znenadání tvořit vynikající a v Rusku ceněné ikony ve svých šedesáti letech, i když neumí a nikdy neuměla kreslit ani malovat. Na otázku, jak si tento svůj nenadálý „talent“ malovat duchovní obrazy vysvětluje, odpověděla:

„Bůh stvořil člověka k obrazu svému a člověk svým každodenním životem, svým
Světlem, svými každodenními skutky tento obraz posvěcuje /povyšuje/
či znesvěcuje /popírá/… a odtud pramení ty dary.“

Film se natáčel v Rusku – na Sibiři v městečku Jenisejsk, kde je významná ikonopisecká dílna. A také u nás na Vysočině… Obrazy jsou všude kolem nás… a v nás.


Na filmu společně pracovali manželé Zdeněk N. Bričkovský, režisér a dokumentarista, a Taťána Novotná, střihačka, kteří společně založili malou filmovou společnost DÓMfilm. Doposud vytvořili 8 dokumentárních filmů, jež spojuje duchovní svět různých kultur, národů, skupin různých vyznání, lidí různých osudů, hledání toho, co nás (náš život) přesahuje a vede nás cestou k nezávislosti, vnitřní svobodě. Některé z nich byly uvedeny na mnoha domácích i zahraničních festivalech a získaly několik významných ocenění. 

Film Ve světle ikon je dokončen a bude mít premiéru na některém domácím nebo zahraničním filmovém festivalu na podzim tohoto roku anebo začátkem roku příštího.




5.18DOK.REVUE
26. 11. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková