Továrna jako určitý druh tělesnosti

Dokumentarista Jan Gogola, ml. v rozhovoru o poezii továren, námaze tělesné i duševní a filmovém díle jako těžké zavařovačce plné okurek

Panenka proti zbytku světa

Iniciační zkušenost s továrnou měl v průběhu gymnaziální brigády v konzervárně, kde tahal pětikilové flašky okurek a na druhý den měl problém vstát. Tento banální zážitek měl pro Jana Gogolu, ml. nebanální důsledek spojený se zjištěním, že práce také bolí. „Na ty okurky si čas od času vzpomenu, když mě bolí i práce mentální. Že to k práci patří. Že by bylo divné, kdyby i nebolela,“ říká v odpovědi na otázku po významu továrny, jež měla být původně dalším příspěvkem do ankety. Gogolu však téma továrny natolik zaujalo, že jsme se rozhodli publikovat rozhovor samostatně.

Využil jste někdy ve svých filmech prostředí či princip továrny?
Točil jsem České Velenice evropské pro filmové pásmo Across the border – Five Views from Neighbours (Über die Grenze – Fünf Ansichten von Nachbarn, 2004), které vznikalo v rakouské produkci a sestávalo z pěti filmů natočených v pěti zemích střední Evropy na hranicích daných států s Evropskou unií, se kterou jsme tehdy ještě sousedili. Jedna sekvence našeho filmu se odehrává v továrně na výrobu eurooken. A tam jsem se manažera továrny zeptal, kde má okno začátek a konec, protože jsme se v tom filmu zabývali také jinými hranicemi než státními. A on ležérně odpověděl, že hranice okna začíná a končí buď jeho rámem, anebo místem, kam dohlédneme. Filmy dělám i kvůli takovým reakcím, setkáním tohoto druhu – kdy zjistím například to, že i manažer může myslet filozoficky.

Továrnu jste využil také ve snímku Panenka proti zbytku světa (2001), jakým způsobem?
Fotbalista Antonín Panenka je básník, který psal tělem. A film o něm má povahu fotbalového zápasu, ve kterém Panenka zahrává podle archivních záznamů svých gólů (neboli podle jím napsaného scénáře) ty samé situace více než dvacet let poté na divadelně nasvíceném hřišti. Vzniká tak montáž archivů, aktuálního provedení gólů a výtvarných děl vytvořených na motivy Panenky. A to vše na stadiónu sportovně-kunsthistoricky komentuje básník Eugen Brikcius. A mezi poločasy je medailón zasloužilého medailisty, ve kterém Panenka stále ve sportovním dresu a s míčem u nohy probíhá místy svých životních akcí, které si tentokrát sám komentuje. Zahrává svoje životní akce třeba v porodnici, na hřbitově svých rodičů, v kině, kam chodil s manželkou a taky v továrně ČKD, kde kdysi chvíli pracoval. Provádí zde slalom mezi sloupy haly, které jsou statické jako kdysi Panenkovi protihráči. A komentuje to tak, že nerad soustružil součástky sériové povahy a vždy ožil, když měl vysoustružit nějakou jednotlivost. A najednou sám svými kličkami soustruží kličky. Využil jsem tedy továrnu s jejím principem opakování pro to, abych zesílil Panenkovu neopakovatelnou kaligrafii nohou a míče.

V čem podle vás – a pro vás – spočívá estetická fascinace továrnou?
Většinou je továrna továrnou na metafory existenciálně-poetické povahy, které umělci sériově a v zaměnitelné podobě vyrábějí na motivy opozice jedinec a systém, svoboda a danost. S ústupem industriální doby se pak rozjela další linka tvůrčího továrního provozu, a to v souvislosti s postupující entropií bývalých hal, která se stala hlavní postavou seriálu o entropii neboli zápasu civilizace s přírodou, která se v sugestivně nasvícených obrazech prodírá podlahami a zdivem jako němými svědky historie.
Já mám s továrnou spojenou hlavně vytrácející se zkušenost jistého druhu tělesnosti. Čím dál tím víc se pracuje spíš mentálně než fyzicky, z rukou se staly prsty ovládající různé klávesnice. A to je ambivalentní situace v tom smyslu, že život se stává lehčím, což je sice osvobozující, ale kolikrát až tak, že nás to osvobozuje od námahy jako takové. Abychom se nakonec neocitli ve stavu beztíže, ve kterém na ničem nezáleží. Je otázka, jestli fitness centra dokážou nahradit ty sklenice s okurkami.

Jak se stavíte k továrně jihlavské?
Festivalové téma továrny je mi blízké v souvislosti s prolínáním kontextů. Tak jsem vnímal i motiv brambory na loňském plakátu Juraje Horvátha. Že film může být přízemní, pozemský, obyčejný, přírodní, něčím, co roste, něčím živým. Ale promítací sály mohou být také továrními halami, kde se vyrábějí zkušenosti, což může v souvislosti s autorskými filmy být často také dřina. Kolikrát je těžké do nějakého filmu vniknout, dodívat se do konce. Ale když člověka po práci bolí ruce, tak proč by ho po projekci nemohla bolet hlava? Alespoň má pocit, že něco zažil, že na něčem makal, že nebyl na dovolené. Proč by nemohl být záběr onou flaškou okurek? Na jihlavském festivalu je přitom podstatné, že vám díky jeho vyhraněné dramaturgii téměř s každým filmem začíná nová směna, protože ty filmy mají podobné to, že je každý více či méně jiný. Většina zdejších filmů je soustruhem svého druhu, který s pracujícím divákem vyrábí vždy více či méně jiný způsob vnímání. Jihlavský festival je relativní továrna na absolutno.


Jan Gogola ml.

Český režisér, dramaturg, scénárista a pedagog FAMU a JAMU. Předmětem jeho často výrazně stylizovaných snímků bývá všednost, banalita a proměna každodenního života. Gogolova variace na rodinnou kroniku Mám ráda nudný život si odnesla vítěznou cenu za sekci Česká radost na MFDF Jihlava v roce 2009, za snímek České Velenice Evropské získal dvě ceny z MFF v Lipsku a dvě ceny z MFF Syracuse.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.0Musíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila Boháčková
F5.0Ženy sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika Bleščáková
F4.0VR díla vztažená ke skutečnostiKurátorka ji.hlavské VR zóny, Andrea Slováková, pro dok.revue prozrazuje, jaká je koncepce VR sekce na MFDF Ji.hlava a kde hledá inspiraci pro sestavování festivalového programu. Kamila Boháčková
F4.0Na klimatickou úzkost musíme s rozumemRozhovor s Jonathanem LedgardemPavel Bednařík
F3.0Man Ray: Filmy odpoutané od pravidelDavid Čeněk, kurátor letošní sekce filmů Mana Raye, v rozhovoru pro dok.revue prozrazuje okolnosti objevu umělcových téměř neznámých filmů a uvažuje, v čem tkví výjimečnost Man Raye jako filmaře. Sekce Průhledná bytost: Man Ray poběží dnes ve 21 hodin v DKO II.Kamila Boháčková
F3.0V Česku je sterilizace trans lidí stále povinnáNový film Kateřiny Turečkové Proč se cítím jako kluk?, který letos soutěží v sekci Česká radost, pojednává o životě mladých trans lidí u nás a jejich povinné sterilizaci. V rozhovoru pro dok.revue popisuje Turečková, jak obtížně se žije translidem na malém českém městě. Snímek promítne MFDF Ji.hlava dnes od 12:30 v kině Dukla.Libor Sup
F1.0Celou dobu jsme byli připraveni výsledek zahoditJaroslav Kučera Deník, snímek o předním československém kameramanovi, včera zahájil letošní 23. Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě. Unikátní projekt rozdělil běžný dokumentaristický záměr na dvě oddělené nádoby – pandánem snímku se stal dokument Jaroslav Kučera Zblízka, jenž se letos na jaře objevil v českých kinech. Deník vznikl zjevně z velké zapálenosti a odevzdanosti, jak je patrné snad z každé věty režiséra snímku Jakuba Felcmana. Snímek bude promítnut také dnes ve 21 hodin v Dělnickém domě. Martin Svoboda
F1.0Leckdy je strašidelné se schovávat za objektivituS Adélou Komrzý o filmu Viva video, video vivaMartin Svoboda
F3.0Dostat Trumpa z Bílého domu je pro záchranu klimatu klíčovéRozhovor s Billem McKibbenemJakub Patočka
F3.0Karel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus má dnes v 17:30 v Horáckém divadle premiéru a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila Boháčková

starší články

f1.14DOK.REVUE
23. 10. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl