Americkou společnost najdeme v motelu

Rozhovor s dokumentaristkou Alexandrou Kandy Longuetovou o jejím filmu Volný pokoj

Odvrácená strana americké společnosti se skrývá v motelech, kde můžeme najít nejrůznější charaktery lidí: zadlužené jedince, narkomany, bývalého vězně... Všichni mají jedno společné, přišli o vše a musejí žít v motelu, kde hledají útěchu a cestu ven ze svého bludného kruhu. Film francouzské režisérky Alexandry Kandy Longuetové Volný pokoj zachycuje příběhy těchto lidí a vykresluje jejich obavy i naděje. MFDF Ji.hlava jej uvedl ve světové premiéře film v soutěži Opus Bonum. Kde se autorka snímku inspirovala a jak pohlíží sama na problémy společensky vyvržených lidí?

Váš film je tématem velmi podobný hraným snímkům jako jsou American Honey nebo The Florida Project zabývající se lidmi, kteří žijí v motelech na okraji měst i společnosti. Inspirovala jste se jimi?
Podobnost je čistě náhodná. Film jsem začala psát před čtyřmi roky a natáčet zhruba tři roky zpátky. O kulturu motelů se zajímám už léta, vnímala jsem ji silně během svých předchozích natáčení a cestování po USA. Populace v motelech se dost změnila od krize v roce 2008, nyní zde žije spousta rodin s dětmi.
Rešerše k filmu jsem začala dělat ve městě Anaheim v Kalifornii, kde se nachází mnoho zábavných parků, jako je například Disneyland a žije zde spousta lidí, kteří v nich pracují. To je podobné filmu The Florida Project, ale v mnoha věcech se můj snímek liší, naše přístupy jsou velmi odlišné. Nezajímaly mě děti (The Florida Project) ani dospívající (American Honey). Chtěla jsem, aby se film odehrával v západní části USA, protože je to místo, kde můžete přeměnit své staré já (ačkoliv to zní trochu jako klišé).
Mojí inspirací pro tento film byli filmaři Gianfranco Rosi nebo Roerto Minervini.

Měla by americká vláda podle vás poskytnout podporu lidem ze slabších sociálních vrstev, například zavést sociální systém?

V USA není žádný sociální systém, jak ho známe z evropské perspektivy. Můžete zde přijít o všechno během jedno dne, tak jak se to stalo lidem, které jsem natáčela. To dělá z Ameriky zemi tragických příběhů a je to dost děsivé.
Například jedna paní, kterou jsem začala natáčet, ale ve filmu se neobjeví, měla čtyři děti, dobrou práci, všechno bylo v pohodě. Její expřítel ji zmlátil tak silně, že skončila v nemocnici s 19 operacemi. Samozřejmě nebyla nějakou dobu schopná pracovat, takže nemohla platit nájem, byla vystěhována se čtyřmi dětmi na ulici. Začala shánět nějaké dostupné bydlení pro zněvýhodněné osoby. Při hledání začala bydlet v motelech, kde utratila všechny své úspory, bydlení nenašla a vůbec nevěděla, co má dělat.
Ohledně sociálního systému se necítím být v pozici, abych mohla říkat, co by vláda měla dělat, jelikož nejsem rodilá Američanka ani politička. Přesto se k pomoci těmto lidem přikláním, protože vláda by měla poskytnout určitá opatření a zabezpečení svým občanům, aby během jednoho dne hned neskončili na ulici, a také by měla dávat druhou šanci lidem bez domova. Bohužel to nevypadá, že by toto téma bylo aktuální pro současného prezidenta.

Postavy ve vašem filmu sní o běžných věcech, postavit si dům, být se svou rodinou. Pohybuj se ale v bludném kruhu. Myslíte si, že mají šanci se z něj dostat?

Velmi těžko. Jak jste jednou v tomto kruhu, špatně se z něho dostáváte ven. Žít v motelu není vůbec levné, platíte víc peněz než za byt v pronájmu. Musíte udělat všechno možné, abyste zde přežil. Je tedy velmi těžké mít nějaké plány s přesným rozvrhem, protože v motelu ztratíte pojem o běžném čase a soustředíte se pouze na to, abyste přežil den. Nacházíte se v pasti. Ale někdy s pomocí přátel, rodiny a různých organizací se z tohoto kruhu můžete dostat ven.





výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek
F5.18Western, rodina a komunismusRozhovor s francouzským režisérem Laurentem Kriefem o jeho novém filmu Western, rodina a komunismusMatěj Pořízek
F5.18Chtěla jsem v Maďarsku udělat revoluciRozhovor s Kateřinou Turečkovou, režisérkou filmu Iluze, který bude mít světovou premiéru na 22. MFDF Ji.hlava.Eliška Charvátová
F5.18Volby jsou především soutěž o pozornostRozhovor s Petrem Salabou o filmu Attention Economy: 39 minut po zvolení prezidentaTomáš Poštulka
F4.18Nemocné FilipínyRozhovor s filipínským režisérem Lyricem Dela Cruzem o jeho filmu Zprávy z neznámých nemocí, jenž má svoji evropskou premiéru na 22. MFDF Ji.hlava v soutěži Opus Bonum.Tereza Šplíchalová
F4.18Mít je doma na poličce nestačíRozhovor s Jakubem Červenkou, režisérem filmu Hovory s TGM, který se uchází o titul nejlepší český i světový dokumentární film v soutěžích Česká radost i Opus BonumMartin Svoboda
F4.18Načrtnout svou vlastní představu skutečnostiRozhovor s íránskou režisérkou Sanaz Azariovou o jejím filmu Vypusťte figuranty, který uvede 22. MFDF Ji.hlava v mezinárodní premiéře v soutěži Opus Bonum.Eliška Charvátová
F4.18Speciální drobné momentyRozhovor s Antoniem Di Baisem, režisérem filmu De Sancto Ambrosio, jenž má světovou premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava. Matěj Pořízek
F3.18Zachytiť úprimnosť Rozhovor s Pedrom Velhom, režisérom filmu 29 26, ktorý bude mať svoju svetovú premiéru v súťaži Opus BonumMatúš Slamka
F3.18Zažíváme dystopii už dnes?Rozhovor s Frédérickem Cousseauem, režisérem poetického dokumentu NU, jenž bude mít premiéru v soutěži Opus Bonum na 22. MFDF Ji.hlava. Tomáš Poštulka

starší články