Někdo, kdo je jako nikdo jiný (Kasí ke mesle híč kasí níst)

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád, autorky dokumentu Dům je černý

Ve snu jsem viděla někoho přicházet.

Ve snu jsem viděla červenou hvězdu.

Míhala se mi víčka

a boty neúnavně párovaly

a oslepla bych,

kdybych zalhala.

Tu červenou hvězdu ve spánku

jsem viděla, i když jsem nespala.

Někdo přichází.

Někdo přichází.

Někdo jiný.

Někdo lepší.

Někdo, kdo je jako žádný jiný,

jako otec není, jako Ensá není, jako Jahjá není, jako matka není.

Je jako ten, co musí být.

A převyšuje stromy Memárova domu

a jeho obličej,

září víc než tváře Pána času.

A nebojí se

sajjed Džavádova bratra,

co odešel

k policejním uniformám.

A nebojí se ani

samotného Džaváda, co mu patří 

všechny místnosti našeho domu.

A jeho jméno,

co matka vzývá před a po modlitbě,

je buďto soudce soudců

nebo…

 

Se zavřenýma očima

dokáže číst

všechna těžká slova knížek třetí třídy.

Zvládne odečíst

tisíc od dvaceti miliónů,

aniž by ubylo.

A jakékoliv zboží

z obchodu sajjeda Džaváda

svede získat na půjčku.

A umí učinit,

aby se Alláhova lampa,

zelená jako ranní rozbřesk,

rozsvítila podruhé

nad Meftáhijánskou mešitou.

Ach,

jak je světlo dobré!

Jak je světlo dobré.

A jak moc si já přeju,

aby měl Jahjá vozejk

a aby měl malou lucernu.

Jak moc si přeju

sedět mezi melouny,

vodními i žlutými,

na Jahjově dvoukoláku

a zatočit se na náměstí 

Mohammadíje.

Ach,

jak je dobré

se na rynku točit.

Jak je dobré

spát…

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád ze sbírky Tavalod-e dígar (Druhé zrození) vydané roku 1963, kdy rovněž natočila autorský dokument Dům je černý (MFDF Ji.hlava, Průhledná krajina: Írán).

 

Přeložila Zuzana Turková




f5.13DOK.REVUE
24. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková