Někdo, kdo je jako nikdo jiný (Kasí ke mesle híč kasí níst)

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád, autorky dokumentu Dům je černý

Ve snu jsem viděla někoho přicházet.

Ve snu jsem viděla červenou hvězdu.

Míhala se mi víčka

a boty neúnavně párovaly

a oslepla bych,

kdybych zalhala.

Tu červenou hvězdu ve spánku

jsem viděla, i když jsem nespala.

Někdo přichází.

Někdo přichází.

Někdo jiný.

Někdo lepší.

Někdo, kdo je jako žádný jiný,

jako otec není, jako Ensá není, jako Jahjá není, jako matka není.

Je jako ten, co musí být.

A převyšuje stromy Memárova domu

a jeho obličej,

září víc než tváře Pána času.

A nebojí se

sajjed Džavádova bratra,

co odešel

k policejním uniformám.

A nebojí se ani

samotného Džaváda, co mu patří 

všechny místnosti našeho domu.

A jeho jméno,

co matka vzývá před a po modlitbě,

je buďto soudce soudců

nebo…

 

Se zavřenýma očima

dokáže číst

všechna těžká slova knížek třetí třídy.

Zvládne odečíst

tisíc od dvaceti miliónů,

aniž by ubylo.

A jakékoliv zboží

z obchodu sajjeda Džaváda

svede získat na půjčku.

A umí učinit,

aby se Alláhova lampa,

zelená jako ranní rozbřesk,

rozsvítila podruhé

nad Meftáhijánskou mešitou.

Ach,

jak je světlo dobré!

Jak je světlo dobré.

A jak moc si já přeju,

aby měl Jahjá vozejk

a aby měl malou lucernu.

Jak moc si přeju

sedět mezi melouny,

vodními i žlutými,

na Jahjově dvoukoláku

a zatočit se na náměstí 

Mohammadíje.

Ach,

jak je dobré

se na rynku točit.

Jak je dobré

spát…

Úryvek z veršů íránské básnířky Forúgh Farrochzád ze sbírky Tavalod-e dígar (Druhé zrození) vydané roku 1963, kdy rovněž natočila autorský dokument Dům je černý (MFDF Ji.hlava, Průhledná krajina: Írán).

 

Přeložila Zuzana Turková




f5.13DOK.REVUE
24. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková