Malá

Studentka pražské FAMU Diana Cam Van Nguyen před nedávnem dokončila svůj studentský animovaný film Malá, ve kterém zhmotňuje své pocity Vietnamky vyrůstající na českém maloměstě

Malá

Nabídka napsat příspěvek o sobě – „režisérce“ a svém filmu mi přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem ve Vietnamu. Sedím v autobuse směrem do nejsevernější provincie Ha Giang a koukám se z okna na ubíhající krajinu země, kterou stále ještě poznávám. Země, kde se narodili moji rodiče a kde mám svoje kořeny, ale přesto sem jezdím na dovolenou jako turista každé dva roky a pokaždé odjíždím s jinými pocity. Když mi bylo 17, v hlavě mi poprvé vyvstala otázka: kam vlastně patřím? Věděla jsem, že nejsem Češka, protože tak prostě nevypadám, ale zároveň jsem se necítila být ani Vietnamkou. To byl možná první impuls k vytvoření Malé.

Krátký animovaný film vychází z mého příběhu, jak jsem vyrůstala v České republice jako cizinka. Reflektuje pocity rozkročenosti generace mých vrstevníků – mladých Vietnamců, kteří od mala žijí v Čechách. Tedy těch, kteří mluví česky lépe než vietnamsky, střetávají se se svými rodiči v představách o budoucnosti, tápou ve vietnamských zvycích a tradicích a tak podobně. Hlavní postava – dívka Rong – zobrazuje, jak navzdory tomuhle všemu roste, získává nadhled a sebevědomí. Stává se tak velkou, nejen svým vzrůstem, ale hlavně ovládnutím vnitřních strachů a pochybností. Tak trochu snad jako já. Ve filmu jsem se zabývala hlavně schopností a možností identifikovat se s místem, kde jsme se narodili, vyrůstali nebo žili, otázkou ale zůstává, kde se cítíme být doma…


Malá

Tady ve Vietnamu mám celou rodinu, včetně maminky a malé sestry. Jsem tu neustále obklopená lidmi a je mi tu dobře. Jen tohle místo nevnímám jako svůj domov. V posledních letech jsem stále víc a víc přesvědčená o tom, že moje doma je v Praze. Zní to pateticky, ale mohou za to moji přátelé, které považuji za svoji druhou rodinu. Jsou to právě oni, kdo mě podporovali celou tu dobu, kdy jsem na filmu pracovala. Navštěvovali mě, abych nebyla sama, starali se o mě, když jsem onemocněla, a nakonec se mnou i oslavili dokončení filmu.

Na Malé jsme pracovali 2 roky a spousta lidí mi s tím pomáhala, za což jsem jim neskonale vděčná. Samotný proces animování nám trval 8 měsíců a bylo to opravdu náročné – trávila jsem prací na filmu veškerý svůj čas. To je možná taková naše společná vlastnost animátorů/filmařů, že někdy upřednostňujeme film před svým osobním životem.

Největší krizi jsem ale zažila už na začátku u tvorby scénáře. Seděli jsme s Vojtou (scenáristou) na FAMU, v ruce jsme drželi dvě verze scénáře. Nemohla jsem se rozhodnout, jakou si vyberu. První verze končila odjezdem mých rodičů do Vietnamu, v té druhé zůstali v Čechách. Tehdy se moji rodiče rozváděli, čekala jsem tedy jen na to, jak to dopadne. Jestli moje mamka se sestrou odjedou, nebo zůstanou. Ze všech stran jsem slyšela názor, že „verze s odjezdem“ je dramaturgicky lepší, ale musela jsem počkat na to, co se stane ve skutečnosti… Nakonec odjeli.

Diana Cam Van Nguyen jako malá

Malá je animovaným dokumentem ve své pravdivosti událostí, které zobrazuje, vyjadřuje se o momentech, které jsem prožila, a o skutečných osobách. Prostřednictvím animace jsem zkoumala vlastní minulost, umožnila mi odhalit můj subjektivní pohled. Zajímavé je, že mezi dokumentárními a animovanými filmy nabývá pozice animovaných dokumentů v posledních letech na důležitosti. Řekla bych, že je to díky neomezené možnosti animace, pravdivosti výpovědí a emocionální síle. Tenhle nový žánr dokazuje, že animace už dávno není jen pro děti, naopak, je to žánr, který posunul hranice dokumentu i samotné animace mnohem dál, než jsme dosud byli zvyklí.

Premiéru Malé jsme měli v červnu na Nákladovém nádraží Žižkov. Dorazili tam i oba moji rodiče, kteří po zhlédnutí filmu měli slzy dojetí v očích a já mohu říct: stálo to za to.
 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil
dok.revuePoslední slovo Charlotty Garrigue MasarykovéJosef Císařovský o svém novém filmu CharlottaJosef Císařovský
dok.revueVIVA VIDEO, VIDEO VIVAAdéla Komrzý o svém novém filmu Československý obraz elektronickýAdéla Komrzý

starší články

.DOK.REVUE
28. 08. 2017


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková