Malá

Studentka pražské FAMU Diana Cam Van Nguyen před nedávnem dokončila svůj studentský animovaný film Malá, ve kterém zhmotňuje své pocity Vietnamky vyrůstající na českém maloměstě

Malá

Nabídka napsat příspěvek o sobě – „režisérce“ a svém filmu mi přišla zrovna ve chvíli, kdy jsem ve Vietnamu. Sedím v autobuse směrem do nejsevernější provincie Ha Giang a koukám se z okna na ubíhající krajinu země, kterou stále ještě poznávám. Země, kde se narodili moji rodiče a kde mám svoje kořeny, ale přesto sem jezdím na dovolenou jako turista každé dva roky a pokaždé odjíždím s jinými pocity. Když mi bylo 17, v hlavě mi poprvé vyvstala otázka: kam vlastně patřím? Věděla jsem, že nejsem Češka, protože tak prostě nevypadám, ale zároveň jsem se necítila být ani Vietnamkou. To byl možná první impuls k vytvoření Malé.

Krátký animovaný film vychází z mého příběhu, jak jsem vyrůstala v České republice jako cizinka. Reflektuje pocity rozkročenosti generace mých vrstevníků – mladých Vietnamců, kteří od mala žijí v Čechách. Tedy těch, kteří mluví česky lépe než vietnamsky, střetávají se se svými rodiči v představách o budoucnosti, tápou ve vietnamských zvycích a tradicích a tak podobně. Hlavní postava – dívka Rong – zobrazuje, jak navzdory tomuhle všemu roste, získává nadhled a sebevědomí. Stává se tak velkou, nejen svým vzrůstem, ale hlavně ovládnutím vnitřních strachů a pochybností. Tak trochu snad jako já. Ve filmu jsem se zabývala hlavně schopností a možností identifikovat se s místem, kde jsme se narodili, vyrůstali nebo žili, otázkou ale zůstává, kde se cítíme být doma…


Malá

Tady ve Vietnamu mám celou rodinu, včetně maminky a malé sestry. Jsem tu neustále obklopená lidmi a je mi tu dobře. Jen tohle místo nevnímám jako svůj domov. V posledních letech jsem stále víc a víc přesvědčená o tom, že moje doma je v Praze. Zní to pateticky, ale mohou za to moji přátelé, které považuji za svoji druhou rodinu. Jsou to právě oni, kdo mě podporovali celou tu dobu, kdy jsem na filmu pracovala. Navštěvovali mě, abych nebyla sama, starali se o mě, když jsem onemocněla, a nakonec se mnou i oslavili dokončení filmu.

Na Malé jsme pracovali 2 roky a spousta lidí mi s tím pomáhala, za což jsem jim neskonale vděčná. Samotný proces animování nám trval 8 měsíců a bylo to opravdu náročné – trávila jsem prací na filmu veškerý svůj čas. To je možná taková naše společná vlastnost animátorů/filmařů, že někdy upřednostňujeme film před svým osobním životem.

Největší krizi jsem ale zažila už na začátku u tvorby scénáře. Seděli jsme s Vojtou (scenáristou) na FAMU, v ruce jsme drželi dvě verze scénáře. Nemohla jsem se rozhodnout, jakou si vyberu. První verze končila odjezdem mých rodičů do Vietnamu, v té druhé zůstali v Čechách. Tehdy se moji rodiče rozváděli, čekala jsem tedy jen na to, jak to dopadne. Jestli moje mamka se sestrou odjedou, nebo zůstanou. Ze všech stran jsem slyšela názor, že „verze s odjezdem“ je dramaturgicky lepší, ale musela jsem počkat na to, co se stane ve skutečnosti… Nakonec odjeli.

Diana Cam Van Nguyen jako malá

Malá je animovaným dokumentem ve své pravdivosti událostí, které zobrazuje, vyjadřuje se o momentech, které jsem prožila, a o skutečných osobách. Prostřednictvím animace jsem zkoumala vlastní minulost, umožnila mi odhalit můj subjektivní pohled. Zajímavé je, že mezi dokumentárními a animovanými filmy nabývá pozice animovaných dokumentů v posledních letech na důležitosti. Řekla bych, že je to díky neomezené možnosti animace, pravdivosti výpovědí a emocionální síle. Tenhle nový žánr dokazuje, že animace už dávno není jen pro děti, naopak, je to žánr, který posunul hranice dokumentu i samotné animace mnohem dál, než jsme dosud byli zvyklí.

Premiéru Malé jsme měli v červnu na Nákladovém nádraží Žižkov. Dorazili tam i oba moji rodiče, kteří po zhlédnutí filmu měli slzy dojetí v očích a já mohu říct: stálo to za to.