Kniha plná kinogeometrie

Rozhovor s Martinem Čihákem, který vydává svou první a pravděpodobně také poslední knihu o avandgardní kinematografii s názvem Ponorná řeka kinematografie

Jak k tomu došlo, že se po čtrnáct let starém článku náhle vynořila stejnojmenná kniha?

Jsou lidé, kteří jsou chytří a kteří přinášejí neustále něco nového; pak jsou lidé, kteří nejsou schopní téměř ničeho, a občas je někdo k něčemu přiměje. K článku pro Cinepur mě tenkrát takřka fyzicky donutili. Od něj se pak o pár let později odvinul základ pro nynější knihu v podobě disertační práce Skladebné postupy filmových avantgard. Minulý rok přišlo vydání mé knihy na přetřes. V nějakém pozitivním naladění jsem prostě řekl, že to udělám.

Čím se kniha liší od vaší disertační práce?

Jádro knihy, tedy rozdělení avantgardy do šesti kapitol, se rozrostlo a poupravilo – avšak k zásadním zásahům nedošlo. Celé přepsání by nemělo cenu; chtěl jsem zachovat ráz doby vzniku práce, tedy doby bez internetu. Hlavní rozdíl je v doplnění úvodu a závěru, kterými je vnitřní text rámován. Na začátku jsou konfrontovány různé druhy čtenářů tak, aby se jim – pokud možno –, otevřely oči na danou oblast kinematografie. Kapitola Sedmero osvětlujících řezů, která celou knihu uzavírá, je teoretickým východiskem spojujícím filmové a geometrické vidění pomocí kinogeometrie.

Můžete kinogeometrii přiblížit?

Kinogeometrie vychází z toho, že filmové vidění, stejně tak jako vidění geometrické, není smyslem tělesným, ale duševním, ne-li duchovním. Teprve až na Matematicko-fyzikální fakultě jsem se dozvěděl, co vlastně geometrie znamená. Do geometrického světa se musíme naučit nahlížet, zpočátku vstupuje problém naladěnosti. Geometrický svět je reálný, zatímco objekty nakreslené na papíře jsou jen nástrojem, pomocí něhož můžeme nechat vynořovat jevy geometrického světa. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že některé geometrické řezy mohou odpovídat tomu či onomu filmu. Kinogeometrie však rozhodně není modelování či statický útvar; je potřeba ji chápat jako vyvíjení. Takový film pak neznamená dovršenou formu, ale proces vedení řezu filmovým universem.

Proč v knize používáte namísto zažitého termínu abstraktní film pojem absolutní film?

Už v původním článku v roce 1999 jsem psal, že název kategorie abstraktní je zavádějící; nahrazuji jej výstižnějším dobovým výrazem z 20. let. V aristotelském abstractio se odnímají průvodní jevy, hmota, barva, až se dopracujeme například k ideální kružnici. Ryzí abstrakci můžeme nalézt v Dovženkově Zemi (1930). Ve scéně sklízení obilí se dlouhými skly odnímají průvodní jevy reality, až se dojde k  abstrahovanému zrní, které tvoří jenom fleky. Proto takový Oskar Fischinger nemůže být abstraktní, protože nic neodnímá – pracuje již s ucelenými tvarovými formami, které mají své vnitřní kvality.

Proč se kniha ve svém historickém výkladu velkou měrou omezuje pouze na díla natočená na film?

Nechtěl jsem jít ve šlépějích obskurností, k jakým patří publikace Dějiny filmu toho modloslužebníka, jehož jméno nechci vyslovovat. Bylo by nesmyslné obsáhnout celé dějiny avantgardy. Za podstatné považuji, že kniha je opravdu o filmu. V drtivé většině píšu o dílech, které jsem sám viděl – to znamená v kinosálu z filmového pásu. Budou námitky, proč tam není tohle a támhleto... No prostě jsem to neviděl, tak o tom nepíšu. A naopak. Tak je tomu s kinogeometrií, když něco vidíte a jste si  vědom toho, co vidíte, nemůžete o tom nepsat.


 

Na slavnostním zahájení 17. Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava budou pokřtěny dvě publikace Nakladatelství Akademie múzických umění. Za tou první, praktičtěji laděnou Pitch it!, stojí německá autorka Sibylle Kurz, která se specializuje, jak již název publikace napovídá, na techniku tzv. pitchingu. Pojem nenese vulgární konotaci, nýbrž se jedná o propracovaný systém, jak prezentovat svůj projekt a ideje širšímu publiku, nebo producentským složkám a grantovým organizacím. Druhým křtem proplují čtenáři Ponornou řekou kinematografie Martina Čiháka, jednoho z nejvýznamnějších tvůrců i teoretiků experimentálního filmu polistopadového období. Kniha se snaží pomocí osobitého jazyka manifestačním rázem otevřít ještě osobitější oblast kinematografie a nabízí přehledné rozdělení dílčích avantgardních oborů. Další publikaci na festivalu představí uznávaný tvůrce animovaného filmu – Jurij Norštejn. Dvousvazková kniha Sníh na trávě je podstatnou publikací pojednávající o pohybu a času ve výtvarném umění a animaci.

foto: torinofilmlab.it

Sibylle Kurz pracuje jako pitching trenérka a konzultantka pro filmové školy a filmové instituce. Její zkušenosti z oblasti “umění pitchingu” jsou výsledkem více než 15 let zkušeností v oblasti distribuce a koprodukce filmů v německy mluvícím trhu.

 

foto: youtube.com

V devadesátých letech se Martin Čihák autorsky i organizačně podílel na řadě prezentací českého nezávislého filmu doma i v zahraničí (Berlin – Tacheles 1991, Kodaň – klub OFF-OFF 1994, 2002, New York – Anthology Film Archives 2000, Lipsko-Schaubuehne Lindenfels 2000 aj.). Koncem devadesátých let byl několikráte garantem cyklu „Experimentální film“ na LFŠ v Uherském Hradišti.

 

foto: csfd.cz

Jurije Norštějna má většina diváků zafixovaného především jako režiséra poetických pohádek, i když vzhledem k zvoleným námětům a především výtvarnému ztvárnění by se možná slušelo slovo pohádka dát do uvozovek. Nejznámějším z jeho filmů je Pohádka pohádek (1979), což je příběh čerpající z lidové ukolébavky o malém šedém vlkovi.

 
 




výpis dalších článků rubriky:  Rozhovor

2.19Sám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila Boháčková
1.19Věřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin Svoboda
1.19Systém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin Svoboda
1.19Jak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej Moravec
6.18Vězení jako normální zkušenostRozhovor s režisérem Karlem ŽaludemMartin Svoboda
5.18Práca naša každodennáRozhovor s Elke Groenovou, rakouskou režisérkou snímku Pláž Bojo Matúš Slamka
5.18Náš pohled na svět je odrazem místa, ze kterého pocházímeRozhovor s Mykaelou Plotkin, režisérkou filmu Očima cizince, jenž se ucházel o titul nejlepší debut na 22. MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři
5.18Umění musí být reakcí na nedostatek svobodyRozhovor s režisérem nejlepšího debutu na MFDF Ji.hlava Joaquínem MaitemTomáš Poštulka
5.18Pravda je největší lež, kterou si lidé vymysleliRozhovor s rumunským držitelem Stříbrného medvěda z Berlinale Radu JudemTomáš Poštulka
F5.18Skutečnost je vlastně takové velké nicRozhovor s Alešem Sukem o jeho novém filmu Konec světla, který je uveden ve světové premiéře v soutěži Česká radost na 22. MFDF Ji.hlavaMatěj Pořízek

starší články

3.13DOK.REVUE
14. 10. 2013


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková