Je televize mrtvá?

Třetí vydání dok.revue, tentokrát soustředěné na postavení dokumentu v audiovizi

Ilustrace: Míša Kukovičová

Je televize mrtvá? Ano i ne. Televizor jako předmět prospívá, a nemusí jít jen o období před hokejovým či fotbalovým šampionátem. Aby dokázal zaujmout i dnes, propojil se s internetem, streamovacími i nahrávacími aplikacemi a na ovladači má třeba i speciální tlačítko s názvem Netflix. Kabelové sítě a satelitní nabídka jsou nudnou samozřejmostí nekonečného proklikávání z kanálu na kanál. Doba si žádá zasíťování se všemi možnými distribučními možnostmi.

Dokážou ale podobně pružně na proměnu distribuce obrazů zareagovat i televizní stanice? Vývoj vlastních internetových platforem, v Česku třeba iVysilani.cz nebo HBO GO, jež oslovují i diváky, kteří nemají televizor, je samozřejmostí. Situace, kdy internetová televize Netflix – a v závěsu za ní další velké i menší VOD platformy – skupuje kvalitní hrané, dokumentární i animované filmy po celém světě a k tomu ještě produkuje vlastní, globálně atraktivní pořady a seriály, připomíná bitvu. Slabinou velkých portálů, takzvaných majors, je právě globální zásah. Tyto portály vám vždy rády nabídnou dokumentární série BBC, ale nikdy národní tvorbu.

Aby si – především veřejnoprávní – televizní stanice zachovaly významnou roli ve společnosti, budou se muset ještě více zaměřit na produkci tematicky podstatných a formálně kvalitních vlastních pořadů. Československá televize byla od svého založení významnou institucí vytvářející národní kulturní hodnoty. A právě tuto roli by měla do budoucna ještě posílit. To je její silná role, kterou žádná z internetových majors plnit nebude. Naopak tak mohou vzniknout díla, která se prodají i na tuto globální oběžnou dráhu.