Jak uchopit moře krátkého filmu

Recenze knihy Lucie Česálkové Atomy věčnosti

Foto z obálky Atomů věčnosti pochází z filmu Zářící tvář (Hugo Huška, 1943)

Lucie Česálková ve své knize Atomy věčnosti, kterou na podzim roku 2014 vydal Národní filmový archiv, podnikla hlubokou sondu do velmi málo prozkoumané problematiky oblasti krátkometrážních filmů. V rámci filmového univerza stojí tyto „krátké, drobné, dodatkové, ušmudlané či parazitující popelky“1) pro svou relativní pomíjivost v čase na okraji zájmů jak filmových odborníků, tak veřejnosti. Lucie Česálková se zaměřila na filmovou produkci, která se zcela vymyká stereotypům populárních a zábavných filmů. O co Česálkové při jejím podrobném, hloubkovém výzkumu a badatelských výpravách v moři krátkých filmů jde, zaznívá například v komentáři Karla Beníška ve filmu Jiřího Lehovce Divotvorné oko (1939): „Intrikánů a hvězd bylo před objektivem již celé moře. My Vám zde chceme ukázat něco zvláštního. Něco, čeho jste si ještě nevšimli. Drobná dramata či komedie lidského dne, krásu nejprostších předmětů, moderní pohádku o nejvšednějších věcech. Stačí je předložit divotvornému oku kamery.“ Nutno podotknout, že zdánlivá neatraktivita „drobných dramat“ této produkce v sobě naopak skrývá neuvěřitelné bohatství informací a postřehů, zachycených v nezměrném moři pohyblivých obrazů primárně zasvěcených vědě, výzkumu, vzdělávání, výchově, osvětě, propagaci či agitaci v proměnách doby, ale i experimentování a utváření vizuálních forem filmového výrazu. Jedná se o cenný doklad českého historického, společenského, politického i kulturního vývoje, v mnoha případech podtržený vysokou uměleckou hodnotou.

Lucie Česálková podrobně a dlouhodobě mapovala rozsáhlé archivní fondy původních pramenů různorodé povahy. Poučena, ale zcela odpoutaná od tradicionalistických přístupů míří v knize k zásadnímu utřídění povahy, významu a spletitosti krátkometrážní filmové produkce v proměnách celospolečenských i politických podmínek z období od 30. do 50. let dvacátého století. Přitom usiluje o ukotvení dobového diskurzu této tvorby v kontextu současné filmové teorie a historie. V publikaci autorka shrnuje svůj výzkum vývoje, principů a podmínek české krátkometrážní tvorby s vědeckým, poučným, výchovným, morálním a experimentálním aspektem.  Ve vymezeném období komplexně analyzuje podmínky produkce i širokou síť kontextů a vlivů, na základě kterých může implikovat a definovat různorodost systémových hodnot, interdisciplinární povahu a účelovost krátkého filmu. Důraz je kladen na analytický pohled na proměny podmínek institucionálního zázemí, na jeho formování a ekonomické aspekty, ale i na ovlivňující faktory vzájemných vztahů a přístupů filmařů k zadavatelům filmových zakázek.

Jako nit se celou knihou táhne i pozornost k multimediálním transformacím výrazových a estetických hodnot autorských, tvůrčích a nezávislých projevů. Krátký film v té době totiž figuroval též jako experimentální laboratoř osobitých vizí nových stylových postupů a vyjadřovacích prostředků. Toto hledání nového vidění pohyblivého obrazu výrazně přispělo ke kultivaci vizuální gramotnosti v hybridní směsici žánrů, forem, postupů a přístupů uměleckého, vědeckého i užitkového, např. reklamního a průmyslového diskurzu.

Lucie Česálková se při mapování spektra krátkých filmů pohybuje v mantinelech daných primární účelovostí počátků filmového média, které se formovalo především ve vědeckých, výzkumných, vzdělávacích a výchovných kruzích. Rozšiřuje paletu krátkého filmu uvedením kontextuálních podmínek pro produkci, přičemž definuje záměr a směřování filmařů v různých etapách vývoje společnosti. Popisuje průběžně vznikající a zanikající filmové společnosti, jejich zaměření, firemní politiku a účelové zacílení. Poukazuje ale i na praktické aspekty a působení dokumentačních, informačních, vědeckých, vzdělávacích, osvětových nebo agitačních kontextů v proměnách historického a politického vývoje země. Vymezené pole výzkumu představuje velmi složitou a komplikovanou problematiku filmové historie, kterou se Lucii Česálkové podařilo zasadit do přehledné, srozumitelné a zájem vzbuzující rekonstrukce vztahů a vazeb produkce nevýdělečné sféry krátkého filmu. Výsledný tvar představuje důležitý důkazní, poučný, ale i zábavný a inspirující materiál o recyklaci paměti, poznání, výchovy, manipulace i vizuálního vnímání pro třikrát jiný národ – od první republiky přes protektorát až po poúnorový režim.

Knihu Lucie Česálkové Atomy věčnosti považuji za publikační počin nejen v oblasti filmové historie a teorie. Kniha je nabitá důležitými kontexty, postřehy, ale i podněty pro mnoho dalších badatelských výletů do krajiny nekomerční filmové produkce. Za cennou přidanou hodnotu považuji i příjemné osvěžení četby prostřednictvím vybraných filmových ukázek k problematice knihy, zpřístupněných na webovém portálu Národního filmového archivu.


Poznámky

1) Lucie Česálková, Atomy věčnosti, s. 13.


 

Lucie Česálková: Atomy věčnosti. Český krátký film 30. až 50. let.
Národní filmový archiv, Praha 2014, 430 s.





výpis dalších článků rubriky:  Nová kniha

dok.revueJak vznikala kniha o Michalu HýbkoviFilmový historik a pedagog FAMU Jan Bernard popisuje okolnosti vzniku své připravované knihy o pozapomenutém českém kameramanovi a dokumentaristovi Michalu Hýbkovi, která vyjde na jaře 2020 v Nakladatelství AMU. Jan Bernard
F4.0Filmař disentu Michal HýbekJi.hlavský festival dnes ve dvou blocích představuje osobnost Michala Hýbka (1957– 2003), který se stal významným filmařem disentu. Jeho Dopisy Olze (1986) byly prvním filmovým představením disidenta Václava Havla světové veřejnosti, a to u příležitosti udělení Ceny Erasma Rotterdamského. Těsně po revoluci vytvořil hravou esej o Havlově březnové cestě s názvem Paříž – Londýn aneb S panem presidentem tam a zpět (1990). Dva dnešní bloky filmů Michala Hýbka budou koncipovány jako projekce s úvodem. První blok promítne čtyři krátké Hýbkovy filmy a druhý představí filmový rozhovor Jaroslava Hanzela s Alexandrem Dubčekem v ruštině, který Hýbek natáčel coby kameraman. Následující text je úryvkem z rukopisu připravované knihy Jana Bernarda Filmař(i) disentu: Michal Hýbek, která by měla vyjít v Nakladatelství AMU na jaře 2020.Jan Bernard
4.19Za zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš Skupa
dok.revueŽeny o ženáchLiterární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová chystá na podzim k vydání knihu Ženy o ženách zahrnující dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti filmovými a literárními dokumentaristkami působícími v Česku, prostřednictvím kterých zkoumá, jak ženy-dokumentaristky v Česku tvoří. Práce vzniká jako součást její dizertace na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V následujícím textu popisuje genezi projektu i jeho obsah.Barbora Baronová
3.19Co je nového v počítačových hráchFilmová a herní teoretička Helena Bendová píše o procesu vzniku své nedávno vydané knihy Co je nového v počítačových hrách, v níž shrnuje čtyři hlavní proudy myšlení, jimiž se mladý vědní obor game studies během posledních zhruba pěti let ubírá. Autorčinou ambicí je, aby knihu vzali do ruky jak rodiče malých hráčů, tak učitelé mediální výchovy i fanoušci počítačových her. O tom, jak těžký to byl úkol, pojednává tento text. Helena Bendová
2.19Jak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea Slováková
1.19Způsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová Hrůzová
3.18Nový nefikční filmDara Waldron o své nové knize New Nonfiction Film Dara Waldron
2.18O vytváření PřetvářeníPřetváření skutečnosti: Kultura dokumentu Spojených států po roce 1945Sara Blair, Joseph Entin, Franny Nudelman
1.18Digitální média a dokumentární tvorba: Protichůdné přístupyAustralský profesor z melbournské univerzity Adrian Miles představuje zcela novou antologii zaměřenou na podobu dokumentární tvorby v éře digitálních a online médií.Adrian Miles

starší články

1.15DOK.REVUE
07. 04. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl