Jak spojit stará a nová média pro dobro kvalitní žurnalistiky?

Reportáž z Inspiračního fóra: John Tusa a hosté o žurnalistice

„V jednu dobu nebyl ve Velké Británii člověk, který by neznal Johna Tusu,“ představil moderátor debaty Ivo Bystřičan ústřední postavu diskuze o budoucnosti žurnalistiky – bývalého šéfa BBC World Service Jana Tůšu. Ten spolu s šéfredaktorem britských listů Janem Čulíkem a šéfredaktorem Aktuálně.cz Josefem Pazderkou diskutoval nejen o současném stavu žurnalistiky. Nejvýraznějším tématem, od kterého se vše odvíjelo, byl vliv nových médií, řeč ale přišla i na mediální reflexi brexitu a základní žurnalistické hodnoty jako vyváženost nebo nestrannost.

Úvodu se ujal právě John Tusa, který se podělil o své znepokojení nad současným stavem žurnalistiky a nastolil tak směr následné debaty. „Před lety jsme konzumovali noviny velkého formátu, takzvané ‚broadsheets‘. Ty se změnily na menší, ‚tabloids‘, které se zase přesunuly na internet. Čtenáři je začali konzumovat na smartphonech,“ přibližoval Tusa vývoj zpravodajství. „Z nějakých dvanácti set slov jsme se smrskli na dvě stě padesát.“ Čtenáři se stále více přesouvají na internet, což je podle Tusy důvod ke znepokojení. „Prodali jsme své oči a uši velkým mediálním organizacím,“ tvrdí. Nová média a sociální sítě stále více vytlačují média klasická, přičemž podle bývalého ředitele zahraničního vysílání BBC je třeba se zamyslet nad tím, co ztratíme ve chvíli, kdy starší média definitivně opustíme. A co naopak získáme s těmi novými. Internet měl být jedinečným, svobodným prostorem pro neregulovanou veřejnou debatu, který se ale dostal do područí mocných konglomerátů, které tuto debatu řídí s ohledem na svůj prospěch.

Řešením stávající situace je podle něj syntéza starých a nových médií. „Jak si vzít to nejlepší ze starých a nových médií a propojit to ve prospěch kvalitní žurnalistiky a veřejné debaty?“ ptá se. Stará média se podle něj musejí zmobilizovat, přehodnotit své obchodní strategie a držet se základních zpravodajských hodnot. Profesionality, zodpovědnosti, nestrannosti, vyváženosti. „Nechceme říkat čtenářům, co si mají myslet. Chceme jim podat dostatek kvalitních informací pro to, aby si utvořili na událost vlastní názor,“ vysvětluje Tusa. Nová média je pak potřeba podrobit větší míře regulace, která podle něj neznamená nemožnost produktivní společenské debaty. Tak dosáhneme syntézy, která pomůže žurnalistice dostat se z krize.

Tusova debata s Janem Čulíkem a Josefem Pazderkou se točila převážně okolo vlivu médií na brexit a stavu současné veřejné debaty. „Problém BBC spočívá v tom, že se snaží reflektovat pocity a myšlenky většiny obyvatel Británie, zatímco by jim měla přinášet fakta,“ pojmenoval problém britské veřejnoprávní stanice Čulík. Pazderka k tomu dodal: „V dnešní době se ale i fakta neustále zpochybňují. Vezměme si příklad ukrajinské krize. Můžeme čtenářům přinést fakta o tom, že v Donbasu jsou ruští vojáci. Pak ale přijde někdo, kdo bez jakéhokoliv podkladu řekne – Ale ne, to je hloupost. V Donbasu žádní vojáci nejsou.“ Debatující zde narazili na problém zaměňování faktu a názoru. To opět souvisí s tématem stále rychlejšího konzumování médií online. Lidé věnují zprávám méně pozornosti, často je nečtou celé. Nevěnují pozornost argumentům, z nepřetržitého mediálního toku si často vybírají ty zprávy, které potvrzují jejich stávající názor.

Jak tedy zajistit, aby se kvalitní mediální obsahy dostaly k širším vrstvám populace a mohly tak pomáhat tvořit informovanou veřejnou debatu? Podle Čulíka je potřeba vymanit se z předem nadefinovaných sociálních bublin. „Opusťte vaši ‚Pražskou kavárnu‘ a jděte k lidem! Je třeba dosáhnout na větší spektrum sociálních skupin a zajistit, aby měli do veřejné debaty přístup skutečně všichni,“ říká. Podle Tusy lidé potřebují k rozhodování fakta, která by jim pomohla se v tématu zorientovat. „Jedině potom tu můžeme mít kvalitní veřejnou debatu. A pokud je zde dostatek debaty na intelektuální úrovni, pak média správně plní své poslání,“ tvrdí hlavní host debaty.

Syntéza tradičních a nových typů médií, nutnost kvalitní veřejné debaty, ke které je potřeba informované spektrum občanů, vliv reprezentace určité události na individuální rozhodnutí jsou témata, na která diskutující nejčastěji naráželi. Když Ivo Bystřičan rozpravu mezi elitními novináři zakončoval otázkou na budoucnost žurnalistiky, Josef Pazderka zareagoval slovy: „Pokud nedokážeme vysvětlit lidem svou roli, jsme ztraceni.“




F3.18DOK.REVUE
27. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeVideoblog z BudapeštiSituační recenze filmu Kateřiny Turečkové Iluze, jenž formou počítačové hry ukazuje, s jakými problémy se potýká současné Orbánovo MaďarskoKamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid ButulaTémaTradiční média a interaktivitaMnohé tradiční mediální organizace se ocitají posledních pár let v roli producentů interaktivních děl. O co tím usilují a jak taková díla vypadají? Andrea Slováková, Iveta ČernáSportNa chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené KubášekBáseňPíseň na rozloučenouBáseň Charlieho Soukupa ze sbírky RadioCharlie SoukupRozhovorJak zprostředkovat pocity lidí trpících bipolární poruchouRozhovor s režisérkou Kalinou Bertin o jejím interaktivním dokumentu Manická VROndřej MoravecRozhovorSystém je připravený, nesmí nám chybět odvaha ho naplnitJiří Konečný patří mezi nejvýraznější české producenty soustředící se na artové a festivalové snímky, a to jak hrané, tak dokumentární. Před časem uvedl na letošním Jednom světě hned dva dokumenty, které produkoval, a jen o několik dní později jím produkovaný hraný film Všechno bude (2018) dominoval na Českých lvech. Kde leží podle Konečného klíč k úspěchu českého filmu? A jaký je jeho potenciál?Martin SvobodaRozhovorVěřím v čistou observaciPolská dokumentaristka Marta Prusová, jejíž dokument Za hranicemi možností (Over the limit, 2017) si vydobyl velký respekt na prestižním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu IDFA v roce 2017, byla v Praze jednou z lektorek East Doc Platform. Pro Dok.revue mluvila o svém dokumentaristickém přístupu.Martin SvobodaNová knihaZpůsoby vidění pro 21. století, aneb proměna knihy z popelky v sebevědomou feministkuAndrea Průchová Hrůzová píše o své práci na českém vydání knihy Jak vidět svět Nicholase Mirzoeffa.Andrea Průchová HrůzováÚvodníkVstoupit do obrazůPrvní letošní dok.revue je věnována interaktivitěKamila Boháčková