Honza a Pavel

Režisér Honza Šípek vypráví o vzniku filmu Tlačítka bdělosti

Tlačítka bdělosti (Jan Šípek, 2015)

Chtěl jsem udělat film o duchovnu, o jeho nových formách, až skoro sociologického rázu, jenomže Karel Vachek natočil Tmáře a jeho rod a hned bylo jasné, že líp to neudělám. Zůstal jsem tedy zase u portrétu. Vědomě jsem navazoval na svůj film z FAMU Souboj s mozkem a skoro jako by se tenhle nový měl jmenovat Mír s mozkem. Po všem tom šílení, psychickém kývání ze strany na stranu, najít stabilitu. Tam, kde předchozí film kladl otázky, hledat odpovědi.

Kluci. Honza a Pavel

Honzu znám dlouho, je jeden z mých nejbližších kamarádů. O Pavlovi mi řekl Martin Vlček. Když jsem se rozhodl, že bych Pavla chtěl do filmu, věděl jsem o něm jenom to, že se pěkně směje a je fyzik a asi i buddhista. To stačilo.

Honza. Jediné, co jsem věděl od začátku, bylo, že ve filmu bude on. V nepřehledné změti nových duchovních proudů pocházejících z Asie i odjinud, pravých i podvodných guruů, jogínů, kteří jsou jako jehovisti, buddhistů, kteří jsou jako katolíci, byl Honza jediný, komu jsem jeho cestu věřil. Kdysi kandidoval v nějakých volbách kamsi, prý jenom do počtu. Byl jsem rád, že jsem mohl volit – i na nevolitelném místě – někoho, komu věřím natolik, že bych za něj dal ruku do ohně.

Pavel mě neznal, asi jsme se navzájem trochu styděli. Vzal mě s sebou na vandr, aby si mě trošku oťukal, nenatočili jsme nic. Jenom zvuk kapání vody z okapu po dešti. Podobných vandrů jsme pak absolvovali snad desítky. Pavel je chodec, má prochozené úplně všechno, celou republiku a těch pár míst, kde nebyl „si schovává, až bude nejhůř“. Potřebuje ujít tak třicet čtyřicet kilometrů denně. Proč? „Hlava je plná popela,“ utrousí jenom.

Taky jsem s sebou na ty vandry vláčel batoh plný techniky, kameru, nahrávátka, baterky, prohýbal jsem se pod tou tíhou. Ale zato mám záběr Pavla na rozhledně. Pavel má kamarády jogíny, psychedelické feťáky, kteří prý jezdí do Indie i jinam hledat píthy, místa sil. „Myslím si, že jsou i v Čechách, nemusí se jezdit nikam daleko,“ říkal. Pokaždé, když jsme chvíli točili, Pavel to ukončil slovy: „Už dost, už jsem se nažvanil dost. Tohle nebude nikoho zajímat. Nějaké nuance myšlenek nějakých vědátorů.“

Pavel kdysi vydal svoje deníky z psychedelických a jiných experimentů, kdy užíval různé „látky“ od LSD přes muškátový oříšek, hořčík, až po Polar Ice Gel, kterým se namazal a vyklonil se z okna v paneláku, aby pozoroval, jestli pocit pálení sídlí v těle ve stejném místě jako závrať. Experimenty se sny i tělem popisuje jazykem pečlivým jako laboratorní deník. Pavla za knížku Silentbloky nominovali na Magnesii Literu.

Vědátoři

Honza studoval na ekonomce, zabýval se filozofií a umělou inteligencí. Teď tam učí multiagentní systémy. Obor, který zkoumá složité systémy a za pomocí počítačových modelů se pokouší pochopit jejich chování a experimentovat se změnami podmínek. Dá se takhle simulovat hořící les, mraveniště, ptačí hejno, panika davu v obchodním domě i chování celých trhů. To Honza modeloval ve své dizertaci.

Po důkladném prozkoumání umělé inteligence a jejích filozofických předpokladů zjistil, že zásadní je vědomí samotné, které se však vymyká vědeckému zkoumání. Vědomí nejde poznat zejména proto, že k výzkumu používáme vědomí samotné. Honza začal meditovat a provádět tak výzkum „v první osobě“. Odjel do kláštera na Srí Lanku, po jeho návratu ho už věda moc nezajímala. „Nemůže dát odpovědi na ty otázky, které mě zajímají. Je to jako rozdíl mezi mapou a krajinou. Věda je jenom popis, to je ta mapa, ale reálná krajina je něco úplně jiného.“

Výzkum funkce mozku při meditaci za pomoci měření EEG jako by byl posledním Honzovým výstřelem do pole vědy.1) To důležité jde poznat nejlépe tak, že si člověk sedne a medituje.

Z projekce Tlačítek bdělosti v Živém kině

Bdělost. Přítomný okamžik. Mikroskop vědomí

Pavel je fyzik pevných látek. V práci, na akademii věd, má ohromné hořáky, které chrlí plazma – čtvrté skupenství hmoty, které nám na základní škole zamlčeli. Pavel do proudu plazmatu sype v inertním plynu různé rozdrcené látky, které se při dopadu na podložku vrství za ohromných teplot a tlaků. Vznikají tak nové materiály a Pavel zkoumá jejich obskurní technické vlastnosti jako třeba elektrickou vodivost v různých směrech. K čemu to bude? „V lepším případě to může být materiál na odolnější lopatky turbín a v horším případě pláště jaderných raket. Věda je až příliš často služkou vojenskoprůmyslového komplexu,“ vysvětlil.

A opravdu, někde v lesích, na hranici vojenského újezdu nacházíme továrničku, se kterou vojenský ústav čas od času spolupracuje. Pavel přemýšlí, že zajdeme s tamějšími vědátory na kus řeči, ale ostnaté dráty, kamery a polovojenský režim nám dávají najevo, že asi ne. Fabrika patří americké firmě, která pracuje i na armádních zakázkách. Tak jdeme zase do lesa, hledat „místa sil“ a pak na tři kousky v místní hospodě. Pivo je poslední „látka“, kterou si Pavel ponechal. Každá látka má svého ducha. Pivo, LSD i oxid titaničitý. „Musím si nechat i něco jiného než vědu. Abych pak nebyl zklamaný, když mi v tajence vyjde, že to, co teče, na čtyři písmena, je voda,“ říkal.

Meditace

Když jsem někomu vyprávěl, že točím film „o těch buddhistech“ a Honza byl u toho, zeptal se o jakých. „Nejsem žádný buddhista,“ divil se. Pro Honzu je nejdůležitější jádro buddhismu – meditace bdělosti. Ale klanění, obřady, kadidla a zpěvy ho nezajímají.

Princip je uvědomovat si v každý okamžik, že je člověk tady a teď. Kde jsem, jak se cítím, co prožívám. Sedím. Před počítačem. Dýchám. Čtu. Sedím v kině. Koukám na film. Právě teď. KLAP!

Pavel se o své mystické cestě, cvičeních a konkrétních meditacích rozhodl nemluvit. „Nemůžu, nechci. Nemůžu a není mi to dáno,“ řekl. Takže sbíráme střípky kolem a snažíme se z nich poskládat obraz světa. A nakonec je to asi lepší.

Honza fotí různé detaily, fotografické hádanky. Poprosím ho, ať na foťák točí i záběry. Některé jsou vtipy, některé jsou haiku. Nakonec zjistím, že natáčíme oba dva podobné věci podobným způsobem.

Takhle točíme asi tři roky, než mám pocit, že všechno důležité je zaznamenáno. Pak asi tři roky s Adamem Brothánkem střiháme. Hledáme formu i způsob vyprávění. Adam je analytik. Učím se nelpět, vzdávat se jednotlivostí ve prospěch celku, nejlepší scény končí pod stolem. Pak už to skoro začíná být film. Pomalý, niterný, dovnitř, do hloubky. Meditativní.


ukázky: http://eldar.cz/tlacitka_bdelosti/

Film Tlačítka bdělosti bude mít premiéru na 19. MFDF Ji.hlava


Poznámky

1) Kopal J., Vyšata O., Burian J. et al.: Complex continuous wavelet coherence for EEG microstates detection in insight and calm meditation. Consciousness and Cognition, 30 (2014) 13–23. http://praveted.info/files/kopal_vysata_burian_wavelet_meditation.pdf


 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueMoje romská rodinaDokumentaristé Martin Chlup a Petr Kačírek popisují vznik jejich společného dokumentu Miri fajta, což v romštině znamená Moje rodina. Dokument popisuje snahy mladého romského tvůrce Robina Strii vytvořit stejnojmenný romský sitcom a zároveň je portrétem Robina a dalších členů jeho týmu. V dalším plánu vybízí k úvahám o tom, co dnes u nás znamená romská identita.Martin Chlup, Petr Kačírek
dok.revuePtát se po tom, kde jednou skončímeFilmová dílna pro seniory spolku Inventura pod vedením režisérky Terezy Daniell Adámkové dokončuje hodinový film Stopa v hlavě, ve kterém samy seniorské filmařky se svými ručními kamerami přemýšlejí o tom, jak se život starého člověka promění, když začne být závislý na druhých. Jaké kompromisy musí on a jeho okolí podstupovat? A je možné žít i bez velkých osobních obětí zbytku rodiny i nadále důstojně?Tereza Daniell Adámková
F3.0FREMJak se natáčí film v Antarktidě? Je možné se dostat do hlavy umělé inteligence? A co to je GAI? To vše popisuje dokumentaristka Viera Čákanyová v textu o svém novém filmu FREM v dok.revue.Viera Čákanyová
F2.0Cesta k filmu Efekt VašulkaIslandská režisérka Hrafnhildur Gunnarsdóttir popisuje pro dok.revue, jak vznikal její celovečerní dokument Efekt Vašulka o zakladatelích světového videoartu, manželech Steině a Woodym Vašulkových. Snímek s českou koprodukcí má v Ji.hlavě svou mezinárodní premiéru. Promítne se dnes od 18 hodin v kině Dělnický dům.Hrafnhildur Gunnarsdóttir
4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek
3.19Rekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
F4.0Sametová FAMUVizuální umělkyně Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, jenž nabízí pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU. Snímek uvádí ji.hlavský festival dnes v 10 hodin v Horáckém divadle.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
F1.0O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Snímek bude promítnut dnes ve 22:30 v DKO I.Barbora Jíchová Tyson
F5.0Dunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David Butula

starší články

3.15DOK.REVUE
14. 09. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaDokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky. Dokument vzbudil řadu diskuzí. Připomínáme tu, kterou pro dok.revue o snímku vedli Milena Bartlová a Petr Bilík. Film uvádí ji.hlavský festival dnes v bloku od 12:30 spolu s Otevřenou pevností Ivo Bystřičana. Kamila BoháčkováNový filmDunaj vědomíJak režisér David Butula připravoval svůj film Dunaj vědomí o kapele Dunaj? Připomínáme si jeho starší text pro dok.revue z doby, kdy film teprve vznikal. Dnes ho ji.hlavský festival promítá od 14:30 v Dělnickém domě. David ButulaTémaVálka jako stav mysliEsej o snímcích Průnik a Doufám, že se máš dobře, které spojuje reflexe 20. století prostřednictvím archivních materiálů. Obě díla letos soutěžila v sekci Opus Bonum. Janis PrášilFestivalový tipÚterní tip dokumentaristky Terezy ReichovéTereza ReichováRozhovorŽeny sa nestanú rovnocennými, kým ich muži za také neuznajúFatima Rahimi je česká novinárka pochádzajúca z afganského Herátu, odkiaľ spolu so svojou rodinou v roku 1999 z dôvodu útlaku Talibanu emigrovala. Študuje kultúrne a duchovné dejiny Európy a blízkovýchodné štúdiá a iránistiku na Karlovej univerzite v Prahe, od roku 2015 pracuje pre Deník Referendum, kde sa venuje najmä témam sociálnej problematiky, čitateľom približuje spoločenskú situáciu v Afganistane a zároveň prináša reportáže z Česka. V Inšpiračnom fóre ji.hlavského festivalu prispela do diskusie Emancipace pokaždé jinak, kde priniesla osobný pohľad na rozdielnosť i podobnosť feminizmu, demokracie a ženskejrovnoprávnosti vo východných i západných krajinách. Dominika BleščákováRozhovorMusíme rozšiřovat hranice naší imaginace!Od letošního roku má ji.hlavský festival svého ekologického ombudsmana. Jaká je přesně jeho role v rámci festivalu a může být vůbec mezinárodní festival s řadou zahraničních hostů šetrný k životnímu prostředí? To prozrazuje Ĺuboš Slovák v rozhovoru pro dok.revue. Kamila BoháčkováPohledyVnitřní svět básníka Ivo HuclaDám si čínuIvo Hucl