Honza a Pavel

Režisér Honza Šípek vypráví o vzniku filmu Tlačítka bdělosti

Tlačítka bdělosti (Jan Šípek, 2015)

Chtěl jsem udělat film o duchovnu, o jeho nových formách, až skoro sociologického rázu, jenomže Karel Vachek natočil Tmáře a jeho rod a hned bylo jasné, že líp to neudělám. Zůstal jsem tedy zase u portrétu. Vědomě jsem navazoval na svůj film z FAMU Souboj s mozkem a skoro jako by se tenhle nový měl jmenovat Mír s mozkem. Po všem tom šílení, psychickém kývání ze strany na stranu, najít stabilitu. Tam, kde předchozí film kladl otázky, hledat odpovědi.

Kluci. Honza a Pavel

Honzu znám dlouho, je jeden z mých nejbližších kamarádů. O Pavlovi mi řekl Martin Vlček. Když jsem se rozhodl, že bych Pavla chtěl do filmu, věděl jsem o něm jenom to, že se pěkně směje a je fyzik a asi i buddhista. To stačilo.

Honza. Jediné, co jsem věděl od začátku, bylo, že ve filmu bude on. V nepřehledné změti nových duchovních proudů pocházejících z Asie i odjinud, pravých i podvodných guruů, jogínů, kteří jsou jako jehovisti, buddhistů, kteří jsou jako katolíci, byl Honza jediný, komu jsem jeho cestu věřil. Kdysi kandidoval v nějakých volbách kamsi, prý jenom do počtu. Byl jsem rád, že jsem mohl volit – i na nevolitelném místě – někoho, komu věřím natolik, že bych za něj dal ruku do ohně.

Pavel mě neznal, asi jsme se navzájem trochu styděli. Vzal mě s sebou na vandr, aby si mě trošku oťukal, nenatočili jsme nic. Jenom zvuk kapání vody z okapu po dešti. Podobných vandrů jsme pak absolvovali snad desítky. Pavel je chodec, má prochozené úplně všechno, celou republiku a těch pár míst, kde nebyl „si schovává, až bude nejhůř“. Potřebuje ujít tak třicet čtyřicet kilometrů denně. Proč? „Hlava je plná popela,“ utrousí jenom.

Taky jsem s sebou na ty vandry vláčel batoh plný techniky, kameru, nahrávátka, baterky, prohýbal jsem se pod tou tíhou. Ale zato mám záběr Pavla na rozhledně. Pavel má kamarády jogíny, psychedelické feťáky, kteří prý jezdí do Indie i jinam hledat píthy, místa sil. „Myslím si, že jsou i v Čechách, nemusí se jezdit nikam daleko,“ říkal. Pokaždé, když jsme chvíli točili, Pavel to ukončil slovy: „Už dost, už jsem se nažvanil dost. Tohle nebude nikoho zajímat. Nějaké nuance myšlenek nějakých vědátorů.“

Pavel kdysi vydal svoje deníky z psychedelických a jiných experimentů, kdy užíval různé „látky“ od LSD přes muškátový oříšek, hořčík, až po Polar Ice Gel, kterým se namazal a vyklonil se z okna v paneláku, aby pozoroval, jestli pocit pálení sídlí v těle ve stejném místě jako závrať. Experimenty se sny i tělem popisuje jazykem pečlivým jako laboratorní deník. Pavla za knížku Silentbloky nominovali na Magnesii Literu.

Vědátoři

Honza studoval na ekonomce, zabýval se filozofií a umělou inteligencí. Teď tam učí multiagentní systémy. Obor, který zkoumá složité systémy a za pomocí počítačových modelů se pokouší pochopit jejich chování a experimentovat se změnami podmínek. Dá se takhle simulovat hořící les, mraveniště, ptačí hejno, panika davu v obchodním domě i chování celých trhů. To Honza modeloval ve své dizertaci.

Po důkladném prozkoumání umělé inteligence a jejích filozofických předpokladů zjistil, že zásadní je vědomí samotné, které se však vymyká vědeckému zkoumání. Vědomí nejde poznat zejména proto, že k výzkumu používáme vědomí samotné. Honza začal meditovat a provádět tak výzkum „v první osobě“. Odjel do kláštera na Srí Lanku, po jeho návratu ho už věda moc nezajímala. „Nemůže dát odpovědi na ty otázky, které mě zajímají. Je to jako rozdíl mezi mapou a krajinou. Věda je jenom popis, to je ta mapa, ale reálná krajina je něco úplně jiného.“

Výzkum funkce mozku při meditaci za pomoci měření EEG jako by byl posledním Honzovým výstřelem do pole vědy.1) To důležité jde poznat nejlépe tak, že si člověk sedne a medituje.

Z projekce Tlačítek bdělosti v Živém kině

Bdělost. Přítomný okamžik. Mikroskop vědomí

Pavel je fyzik pevných látek. V práci, na akademii věd, má ohromné hořáky, které chrlí plazma – čtvrté skupenství hmoty, které nám na základní škole zamlčeli. Pavel do proudu plazmatu sype v inertním plynu různé rozdrcené látky, které se při dopadu na podložku vrství za ohromných teplot a tlaků. Vznikají tak nové materiály a Pavel zkoumá jejich obskurní technické vlastnosti jako třeba elektrickou vodivost v různých směrech. K čemu to bude? „V lepším případě to může být materiál na odolnější lopatky turbín a v horším případě pláště jaderných raket. Věda je až příliš často služkou vojenskoprůmyslového komplexu,“ vysvětlil.

A opravdu, někde v lesích, na hranici vojenského újezdu nacházíme továrničku, se kterou vojenský ústav čas od času spolupracuje. Pavel přemýšlí, že zajdeme s tamějšími vědátory na kus řeči, ale ostnaté dráty, kamery a polovojenský režim nám dávají najevo, že asi ne. Fabrika patří americké firmě, která pracuje i na armádních zakázkách. Tak jdeme zase do lesa, hledat „místa sil“ a pak na tři kousky v místní hospodě. Pivo je poslední „látka“, kterou si Pavel ponechal. Každá látka má svého ducha. Pivo, LSD i oxid titaničitý. „Musím si nechat i něco jiného než vědu. Abych pak nebyl zklamaný, když mi v tajence vyjde, že to, co teče, na čtyři písmena, je voda,“ říkal.

Meditace

Když jsem někomu vyprávěl, že točím film „o těch buddhistech“ a Honza byl u toho, zeptal se o jakých. „Nejsem žádný buddhista,“ divil se. Pro Honzu je nejdůležitější jádro buddhismu – meditace bdělosti. Ale klanění, obřady, kadidla a zpěvy ho nezajímají.

Princip je uvědomovat si v každý okamžik, že je člověk tady a teď. Kde jsem, jak se cítím, co prožívám. Sedím. Před počítačem. Dýchám. Čtu. Sedím v kině. Koukám na film. Právě teď. KLAP!

Pavel se o své mystické cestě, cvičeních a konkrétních meditacích rozhodl nemluvit. „Nemůžu, nechci. Nemůžu a není mi to dáno,“ řekl. Takže sbíráme střípky kolem a snažíme se z nich poskládat obraz světa. A nakonec je to asi lepší.

Honza fotí různé detaily, fotografické hádanky. Poprosím ho, ať na foťák točí i záběry. Některé jsou vtipy, některé jsou haiku. Nakonec zjistím, že natáčíme oba dva podobné věci podobným způsobem.

Takhle točíme asi tři roky, než mám pocit, že všechno důležité je zaznamenáno. Pak asi tři roky s Adamem Brothánkem střiháme. Hledáme formu i způsob vyprávění. Adam je analytik. Učím se nelpět, vzdávat se jednotlivostí ve prospěch celku, nejlepší scény končí pod stolem. Pak už to skoro začíná být film. Pomalý, niterný, dovnitř, do hloubky. Meditativní.


ukázky: http://eldar.cz/tlacitka_bdelosti/

Film Tlačítka bdělosti bude mít premiéru na 19. MFDF Ji.hlava


Poznámky

1) Kopal J., Vyšata O., Burian J. et al.: Complex continuous wavelet coherence for EEG microstates detection in insight and calm meditation. Consciousness and Cognition, 30 (2014) 13–23. http://praveted.info/files/kopal_vysata_burian_wavelet_meditation.pdf


 





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

4.19Tady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr Jančárek
3.19Rekviem za konec fosilní éryDokumentarista Jindřich Andrš, známý díky svému krátkému filmu Poslední šichta Tomáše Hisema, jenž získal zvláštní uznání na MFDF Ji.hlava v roce 2017, připravuje svůj celovečerní debut Nová šichta. Ten na jeho úspěšný krátký dokument navazuje a sleduje horníka Tomáše, který si po zavření dolu musí jít hledat jinou práci. Uspěje? Andrš popisuje svůj chystaný snímek, kterým by rád vzdal hold již mizející době fosilní.Jindřich Andrš
dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík

starší články

3.15DOK.REVUE
14. 09. 2015


z aktuálního čísla:

Situační recenzeCo tě nezabije, to tě posílí?O filmu Bez postihu, který bude k vidění na letošním ročníku MFDF Ji.hlava, diskutují dokumentaristka Kateřina Turečková, terapeutka Petra Mrkosová a instruktorka sebeobrany Jasmína Houdek.Kamila BoháčkováNový filmTady Havel, slyšíte mě?Jaké byly poslední dva roky života Václava Havla? Dokumentarista Petr Jančárek přibližuje svůj chystaný dokument o sklonku Havlova života, jehož část v pracovní verzi promítne MFDF Ji.hlava v sekci Studio 89, věnované reflexi letošního výročí tak zvané sametové revoluce.Petr JančárekTémaPodoby erotikyLetošní tematická retrospektiva Fascinace: erotika navazuje na přehlídky filmové avantgardy, které byly na jihlavském festivalu dokumentů v uplynulých letech rámovány tématy nadhled, věčnost nebo domov. Letos tento průřez filmovým experimentováním ukazuje různorodé podoby reprezentace tělesné touhy, přitažlivosti a projevů fyzické lásky.Andrea SlovákováTémaVirtuální realityMFDF Ji.hlava již deset let sleduje audiovizuální díla, která prozkoumávají realitu ve formátech a médiích mimo promítací plátno. Letos tato část programu opět přináší dokumentární, vzdělávací či vědecké počítačové hry a u nás dosud nejrozsáhlejší přehlídku děl ve virtuální realitě, kterou jihlavský festival představuje již potřetí. Sociálně-kritické i politické reflexe, průniky do světa vědy, neznámé krajiny i silné příběhy dostávají prostor v lineárních i interaktivních dílech různorodých žánrů a podob. V rámci festivalu budou promítány v blocích 360° filmů ve VR kině i v podobě instalací.Andrea SlovákováTémaFelix Sobolev: Objev KinotronuZatímco ve světě je dílo Felixe Soboleva (1931–1984) takřka neznámé, na rodné Ukrajině jde o ikonu populárně-vědeckého filmu. Retrospektivu jeho stále živého díla přináší letošní MFDF Ji.hlava. Felix SobolevSportSlovenský dokument 60Slovenský filmový ústav nedávno digitálně zrestauroval kolekci krátkých dokumentárních filmů ze 60. let 20. století, které posléze vyšly i na DVD Slovenský dokumentárny film 60. Osm těchto filmů představí i letošní MFDF Ji.hlava.Martin Kaňuch, Tomáš HudákSport10 + 1 důvodů, proč jet do Ji.hlavyKamila BoháčkováBáseňTAKE TWELVEBáseň Daniela Hradeckého ze sbírky TakesDaniel HradeckýRozhovorInspirace pro tvorbu i pro činyDiskuzní platforma Inspirační fórum vznikla jako doprovodná akce na MFDF Ji.hlava v roce 2010. Od té doby se snaží organizátoři festivalu prostřednictvím pozvaných osobností z různých oblastí lidského poznání inspirovat diváky k diskuzi a přemýšlení a dokumentaristy k pestřejší volbě témat, o čem a proč filmy natáčet. Šestici hlavních bloků letošního ročníku IF i ty nejinspirativnější osobnosti představuje hlavní dramaturgyně projektu Tereza Swadoschová.Kamila BoháčkováRozhovorKarel Vachek: Prostě to musí být film k smíchu!Jeden z nejoriginálnějších českých filmařů Karel Vachek natočil svůj devátý filmový román s názvem Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie. Padesát let od pražského jara a třicet od sametové revoluce v něm Vachek bilancuje „s vnitřním smíchem“ společenský vývoj a vidí možnou budoucnost v přímé demokracii, kterou umožní propojení lidstva počítačovou sítí bez zastupitelů. Komunismus bude mít premiéru na MFDF Ji.hlava a poté zamíří 5. listopadu do české kinodistribuce.Kamila BoháčkováNová knihaZa zmizelou tradicíFilmový historik Lukáš Skupa popisuje chystanou publikaci, v níž chce popsat dějiny jednoho „zmizelého žánru“ československé kinematografie, totiž českého filmu pro děti v letech 1945–1992. Dětem bude ostatně věnována na MFDF Ji.hlava speciální péče v rámci hravé zóny Ji.hlava dětem, kde letos na ty menší i nejmenší čekají výtvarné dílničky ve spolupráci s humpoleckou 8smičkou i časopisem Raketa, programování s Ozobotem či divadlo Koňmo. A samozřejmě i filmy.Lukáš SkupaÚvodníkFestival jako laboratořdok.revue 4.19Kamila Boháčková