Haló, tady Beuys!

Reportáž z první projekce cyklu dokumentárních filmů věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury.

V dokumentárním snímku režiséra Andrese Veiela zazní věta „Haló, tady Beuys!“ hned několikrát. Záběry na Josepha Beuyse zvedajícího v nepravidelném rytmu sluchátko s aktivním zájmem o své okolí a veřejné dění nenápadně udávají rytmus filmu o německém umělci, který se ve druhé polovině 20. století zásadním způsobem podílel na proměně jazyka výtvarného umění. Snímek z roku 2017 s jednoduchým názvem Beuys zhlédli 10. září 2018 diváci ve vyprodaném sále kina Světozor. Šlo o první filmovou projekci plánované série dokumentárních snímků věnovaných vlivným osobnostem vizuální kultury. Projekt iniciuje platforma Fresh Eye ve spolupráci s ArtMap a cyklem Dokumentární pondělí s dlouhodobým cílem představovat českému publiku snímky, které nejsou v distribuci lokálních společností a které mohou být pro současného diváka ve svém poselství aktuální. V čem je nadčasový příběh Josepha Beuyse a proč je relevantní si jej připomenout v dnešní době? 

Svižně plynoucí montáž vytvořená z bohatého fondu archivních záběrů, audionahrávek, rozhovorů a fotografií představuje rozporuplnou osobu muže, který dobrovolně vstoupil do válečného letectva Luftwaffe a následně se stal kultovní osobností poválečného umění. Svou osobní mytologii založil na příběhu o tom, jak ho po sestřelení jeho letounu zachránili kozáci a zabalili jej do tuku a plsti. Film sice ukazuje, že se Beuysovy verze známé historky rozcházejí (dnes již víme, že je příběh smyšlený), důvodem k přehodnocení díla známého konceptualisty to však není. Kontroverzní historka se stala jakýmsi iniciačním rituálem jeho přerodu v uměleckou osobnost, jejíž osud je interpretován a prezentován jako samotné umělecké dílo. Konstrukce vlastního osudu je v případě Josepha Beuyse součástí umělecké strategie. Záběr na každý umělcův krok či běžný úkon je tak filmovým potvrzením kultu osobnosti, jemuž tvůrce zdařilé montáže přitakává. 

Andres Veiel představuje Beuysovy nejznámější akce, krizi na düsseldorfské akademii i angažovaný vstup do voleb za stranu Zelených. S konceptem sociální plastiky vstupuje Beuys do konfrontace se společenskými konvencemi – vidíme rozpor v jeho přijetí na domácí půdě, na které se zprvu potýkal s nepochopením, a ve Spojených státech, kam se vydal až po svém propuštění z düsseldorfské akademie, aby v galerii René Blocka strávil tři dny zavřený s kojotem v rámci známé akce I like America and America likes me (1974). Němečtí kritici s obtížemi přijímali umělcův odlehčený přístup, jak dokládají archivní záběry, jež jsou prezentovány v kontrastu s nadšeným komentářem americké kurátorky, která umělci uspořádala v roce 1979 samostatnou výstavu v Guggenheimově muzeu. 

Neoavantgardní tendence poválečného umění spojuje kritika konzumního způsobu života, která v případě Josepha Beuyse vedla k odporu k institucionalizaci umění a víře v jeho naprosté splynutí se životem. Na otázku, není-li jeho šamanství v plstěném klobouku spíše tak trochu „brand“, umělec v záběru opáčí, že jeho jediným cílem je naplnění vize. Ačkoli se pojem vize do dnešních dnů i vinou politických slibů vyprázdnil, sledovat Beuysovo úsilí o jeho naplnění je strhující a velmi inspirativní – divák může díky filmu znovu získat představu o původním významu slova. 

Pražské projekci předcházel speciální úvod Davida Helána, který ve své performanci nazvané BE-U-IS využil nadsázku a slabost současného konzumenta slov a obrazů. Zvukový rámec performance tvořila slovní řada vytvořená na základě akustické podobnosti, kterou „přednášel“ robotický hlas Google překladače. Samotná fyzická akce měla dvě části: spláchnutí plátkového zlata do mobilní toalety (s odkazem na Beuysem užívaný materiál) a prosypání hlavy těstovinovými písmenky – „jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven“ skrze DIY postroj z kuchyňských trychtýřů. Prostřednictvím aktualizace „beuysovského“ přístupu odlehčeně uvedl David Helán celou projekci a připravil diváky na náladu filmu. 

Na úspěšně započatou tradici promítání tematických dokumentů naváže uvedení snímku věnovaného americké bioložce, historičce a filozofce Donně Haraway. Film Fabrizia Terranovy z roku 2016 nese název Donna Haraway: Story Telling for Earthly Survival. Do kanceláře vitální ženy s jasnou myslí se mohou diváci přenést 10. 12. 2018 ve velkém sále kina Světozor. Další informace budou brzy k dohledání na webu fresh–eye.cz nebo stejnojmenné facebookové stránce.





výpis dalších článků rubriky:  Sport

2.19Dvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin Svoboda
1.19Na chvíli se zastavte!O workshopu Emerging Producers na letošním BerlinaleRené Kubášek
5.18Paměť ji.hlavských porotců Galerie paměťových schránek porotců MFDF Ji.hlava 2018 Redakce
1.18Aktualizace Jednoho světaCo připravuje jubilejní 20. ročník festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden světJitka Lanšperková
6.17Když radost, tak z letošní Ji.hlavyDokumentární projekt nabídl dokufikci, vizuální esej i skrytou kameruZuzana Drtilová
5.17Mezi dokumentem a fikcí Dokument vs. fikce na 21. MFDF Ji.hlavaJitka Lanšperková
4.17Když se příslib nepromění v realitu, nastává nekončící šichtaPoznámky z poslední projekce Živého kina Praha 2017Veronika Hanáková
3.17Inspirativní čteníTipy na inspirativní čtení o dokumentární a mediální krajině:Andrea Slováková
2.17Jednou nohou v absolutnu: Hon na ParkinsonaJak vznikal letošní český vítěz mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Hon na ParkinsonaJitka Lanšperková
1.17Daniel Blake jako oběť systému, ale jen naokoKomentář k recenzím filmu Já, Daniel BlakeVeronika Hanáková

starší články

4.18DOK.REVUE
15. 10. 2018


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková