Čtyři dny v Hotelu Pavouk

Na cestě s Pavlem Kohoutem a Jelenou Mašínovou v ostrém střihu po vzoru manifestu Dogma '95

Čtyři dny v Hotelu Pavouk

K Pavlu Kohoutovi a jeho ženě Jeleně Mašínové mě přivedl Petr Minařík, organizátor literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Požádal mě, abych s kamerou doprovodil oba spisovatele na čtyřdenní středoevropské turné na trase Brno–Košice–Ostrava–Wroclaw. Z cesty měl vzniknout situační film, portrét slavného spisovatele. Byl jsem dopředu upozorněn, že pan Kohout se se mnou nebude chtít bavit, že si pečlivě hájí soukromí a že na jakékoli režijní nápady nemá náladu. Nejraději má prý jasné otázky, na něž se dá zhruba do minuty odpovědět. Přede mnou si prý na Kohoutovi vylámal zuby Radim Procházka. Když jsem Radimovi volal, zněl v reakci dosti vyděšeně: „Ježišmarjá, to bylo děsný, vše, co jsem měl připravený, odmítal, vůbec nespolupracoval.” Byl jsem zvědavý, jak takový podnik může dopadnout, a nabídku jsem s hrůzou přijal.

Když jsem se s Pavlem Kohoutem v Brně setkal, překvapilo mě, že je ochoten se se mnou vůbec bavit. Byl ostražitý a bylo zřejmé, že ke spolupráci jej přemluvil Petr Minařík, jemuž zjevně důvěřuje. I proto jsem se rozhodl z Petra učinit třetí postavu filmu. Zcela jedinečně se podařilo mít ve filmu vedle Pavla Kohouta i jeho životní (a spisovatelskou) partnerku Jelenu Mašínovou, která se doposud zdráhala veřejně vystupovat. Film ji zachycuje v momentě, kdy překonává sama sebe a po boku zkušené celebrity literárního nebe, Pavla Kohouta, stojí tváří tvář početnému publiku. Nejzajímavější pro mě byly momenty, kdy Jelena, skoro mlčky, přesto s jemným humorem a šarmantně, ironizovala Kohoutovy odpovědi i jeho ad hoc zjevně pro film improvizovaný mačismus. Propojení Pavla Kohouta a jeho ženy hraje nakonec překvapivě důležitou roli v celém materiálu.

Během natáčení Pavla Kohouta překvapilo, že jsem znal historku o tom, jak v manéži cirkusu přemohl medvěda. Hrdě se hlásil k tomu, že využil momentu překvapení a v nestřeženém okamžiku zasadil šelmě KO úder. Podobně je prý třeba postupovat i v běžném životě. V tomto duchu jsme se bavili o budovatelské hře Dobrá píseň. Kohout odmítal přečíst byť jedinou řádku z textu, k němuž se dnes hlásí jen s hlubokou omluvou. V momentě, kdy jsem trval na tom, aby přece jen pár vět přečetl, přešel nonšalantně do protiútoku: „Mimochodem, pane Remundo, v Dobré písni vystupovala i Vlasta Chramostová a v roli Slávka váš děd, Stanislav Remunda.” A když náš vlak zastavil v polích a nebylo jasné, jak dlouho zůstaneme uvězněni v jídelním voze bez klimatizace, dal nám všem Pavel Kohout lekci, jak zvládat krizové situace. Vydržel desítky minut konverzovat s naštvanými kuchařkami Slovenské dráhy a bavit naše slovinské souputníky příběhy o Marii Pujmanové v Číně a jinými historkami ze svého dramatického života.

Na film jsme spolu se střihačem Adamem Patykem aplikovali experimentální montážní metodu inspirovanou manifestem Dogma ‘95, resp. jeho dokuodnoží. Cílem metody je syrový film, který divákovi nabízí férovou hru, když děj filmu neustále zcizuje a upozorňuje tak, že se na plátně neodvíjí záznam reality, nýbrž její „filmový překlad”. Zdálo se mi, že zvolená metoda subverzivně navazuje na období socialistického realismu, v němž Kohout začínal a od něhož se nyní distancuje. Každý střih je povinně oddělen několika políčky černé, zvuk je vždy synchronní, nepoužíváme archivy ani hudbu a místo předepsané zpovědi oběti je na konci filmu vtip o Leninovi.

Film měl premiéru loni na Febiofestu v Bratislavě a Česká televize jej odvysílá v úterý 2. 12. ve 21:15 na ČT Art.





výpis dalších článků rubriky:  Nový film

dok.revueSametová FAMUVizuální umělkyně a filmová teoretička Lea Petříková píše o filmu Sametová FAMU, který připravuje ve spolupráci s dokumentaristou Janem Rouskem. Půjde v něm o pohled na revoluční události roku 1989 perspektivou FAMU.Lea Petříková
dok.revueLet vinyRežisérka Tereza Tara představuje svůj nový, osobně laděný celovečerní dokument Let viny, který připravuje už deset let.Tereza Tara
2.19O nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová Tyson
1.19Dunaj vědomíDavid Butula o svém chystaném filmu o příběhu kapely DunajDavid Butula
6.18Ako som sa stala partizánkouSlovenská dokumentaristka Vera Lacková o svém připravovaném filmu Ako samo sa stala partizánkouVera Lacková
5.18 Ve světle ikonZdeněk N. Bričkovský o svém novém filmu Ve světle ikon Zdeněk N. Bričkovský
F1.18PasažéřiJana Boršková o svém dokončovaném filmu PasažéřiJana Boršková
4.18Natáčení ve skrytém městěTomáš Elšík o svém filmu Central Bus Station.Tomáš Elšík
dok.revueDobré zprávyOndřej Šálek o svém novém filmu s pracovním názvem Dobré zprávyOndřej Šálek
3.18Máme na vícDokumentarista Robin Kvapil o svém novém filmu Máme na víc, jenž odhaluje pozadí prezidentské kampaně Michala Horáčka. Robin Kvapil

starší články

5.14DOK.REVUE
24. 11. 2014


z aktuálního čísla:

Situační recenzeUniverzity a svobodaNový dokument Víta Janečka a Zuzany Piussi Univerzity a svoboda zachycuje v průběhu sedmi let svého vzniku neuralgické body českých vysokých škol, přičemž mnohdy přizve do debaty i světové odborníky, například Noama Chomského či Jeffereyho Bealla, tvůrce tak zvaného Beallova seznamu predátorských časopisů.Kamila BoháčkováNový filmO nevěře jako o zrcadle nás samýchVizuální umělkyně Barbora Jíchová Tyson, žijící už sedmnáct let v Americe, letos dokončila svůj první celovečerní snímek Hovory o nevěře, který měl světovou premiéru na festivalu dokumentů Sheffield Doc/Fest 2019 v Anglii. Tato esejistická koláž je podle autorky pohledem na humanitu, která nastavuje zrcadlo nám všem. Barbora Jíchová TysonTémaKdo bude hlídat hlídače?Otázka fungování nezávislých médií veřejné služby nabývá v naší krajině na důležitosti. Příspěvkem do debaty o tom, jaká by měla veřejnoprávní média být, je i koncepce jejich mediálních rad, které mají právě onu nezávislost zaručovat. Děje se tak? A co to o nás vypovídá?Petr MinaříkSportDvě podoby autenticity v dokumentuJaké jsou možnosti práce dokumentaristy s protagonistou? To bylo hlavní téma masterclass českého režiséra a kameramana Lukáše Kokeše a chorvatské střihačky Sandry Bastašićové, která pod záštitou East Doc Platform probíhala v rámci letošního festivalu Jeden svět. Ukázalo se, že klíčové je pojetí režijního přístupu a autenticity.Martin SvobodaBáseňPriceBáseň Andrey SlovákovéAndrea SlovákováRozhovorSám sebe překvapitDokumentární road movie Martina Marečka Dálava o vztahu otce a syna i o vzdálenosti, která nás dělí od těch ostatních, je na rozdíl od předchozích společensky angažovaných filmů tohoto tvůrce dílem intimním. V Marečkově pojetí se však intimní rozměr příběhu stává hlubinnou úvahou o prazákladu rodinných vztahů. Marek Hovorka, Petr Kubica, Kamila BoháčkováNová knihaJak se dělá dokumentAndrea Slováková popisuje koncepci připravované knihy Jak se dělá dokument, která na základě rozhovorů s českými a slovenskými dokumentaristy a dokumentaristkami mapuje, jak vznikají různé typy dokumentů, a představuje tak výrazné tvůrčí metody a autorské přístupy.Andrea SlovákováÚvodníkKdyž intimní je světovéO dokumentech s přesahemKamila Boháčková