Zaostřeno na Rusko

Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.
27.04.2017 - Janis Prášil

Filmař, spisovatel a pedagog Martin Ryšavý, jehož nejnovější snímek Slepý Gulliver vstoupil letos na jaře do českých kin, přichází s neobvyklou silně autorskou reflexí situace v současném Rusku a na Ukrajině. Jeho specifické vidění přesahuje popisnou faktografickou reflexi politické situace a postihuje dynamičnost střetu protichůdných společenských sil. Stejně jako Swiftův Gulliver, který na svých cestách po groteskních místech s fantaskními obyvateli odhaluje neduhy lidské společnosti, Ryšavý mezi lety 2013-15 na své cestě po transsibiřské magistrále, mezi barikádami na náměstí v době Majdanu v Doněcku, nebo na výjezdu se skupinkou Rusů do míst bývalého sovětského gulagu nashromáždil bohatý a různorodý materiál, který odhaluje složitou a paradoxní podstatu fungování vzdáleného a zároveň blízkého světa.

Zdánlivě nesourodý amalgám vjemů, témat, emocí, prožitků a situací propojil originálním a významotvorným leitmotivem v podobě záznamu vyšetření vlastního zraku. V tématu hledání vhodné optiky, vidění, perspektivy, či hlediska získal mocný nástroj a téma korekce zraku využil jako metaforický rámec pro zobrazení společenských procesů. Útržky ruské reality zachytil mimo jiné již ve své knize Cesta na Sibiř (2008), za niž získal cenu Magnesia Litera, nebo v cestopisných a etnografických dokumentech zaměřených především na oblast Sibiře.  Ať už jde o vítěze České radosti na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů  Ji.hlava Afoňka už nechce pást soby (2004), nebo například Medvědí ostrovy (2010) nominované na Českého lva, autor rozšiřuje svoje snímky o esejistický přesah. Krajina pro něj není pouze místem ke zkoumání života daného etnika nebo národa, ale svědkem, entitou nesoucí stopy minulosti, přítomnosti i možné budoucnosti.

O filozofický přesah obohacuje i Slepého Gullivera, v němž si klade otázku jak nahlížet na realitu skládající se z řady paralelně probíhajících a zdánlivě nelogických či protichůdných dějů. Zatímco optometrista hledá vhodné nástroje k nápravě autorova pokřiveného, rozostřeného a nejasného vidění, Ryšavý upozorňuje na nebezpečí a rizika pokusů uzavřít realitu do exaktních čísel a kategorií. Vymezení normy a korekce může paradoxně vést k deformaci mnohovrstevnaté skutečnosti. Na nemožnost spatřit svět v jeho celistvosti a úplnosti tvůrce upozorňuje v jednom ze svých rozhovorů právě v souvislosti s Ruskem, v němž se množství paralelních dějů při povrchním sledování odehrává zdánlivě bez přímé souvislosti.

Slepý Gulliver, 2016

Vhodnou metodou pro zachycení této unikavé a nespojité reality se pro Ryšavého stalo asociativní vrstvení jejích fragmentů. Mezi útržky skutečnosti vzniká interpretační prostor pro dotváření spojitostí. Takovýto obraz, který obsahuje spoustu mezer a prázdných míst získává dojem celistvosti díky prvku magična, jenž Ryšavý intenzivně prozkoumával již ve své předchozí dokumentární eseji Na vodě (2015), v níž se podkrušnohorská krajina stává podnětem a svědkem mystické cesty. Ve Slepém Gulliverovi potkáváme vykladače tarotových karet, senzibila hledajícího číselné vyjádření ducha a fotografujícího orby, světelné materializace mrtvých duší, nebo sledujeme skupinu meditujících žen, jež svým zpěvem vytvářejí harmonizující energii. Mystický či duchovní prvek tak představuje další instanci, interpretační model, díky němuž okolní dění získává smysl a řád.

Ryšavý, který je jednou z nejvýraznějších osobností současného českého dokumentu, svým unikátním režijním rukopisem ohmatává záhyby rozvětvené skutečnosti, prozkoumává její odbočky a alternativy. Daří se mu zachytit to, co se nachází mimo zorný úhel kamery, a postihnout tak paradoxy a rozpolcenost části bývalého sovětského impéria.





další blogy autora:

Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Zadkem na dvou židlíchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje o roli lektora filmového workshopu i o zodpovědnosti, kterou nese za celý proces, zvlášť když pracuje se znevýhodněnými dětmi. Lektor se podle ní neslučuje s rolí režiséra, jinak sedí člověk na dvou židlích. To se podle ní stalo Lině Zacher, autorce dokumentu Fonja, který zvítězil na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě v sekci Opus Bonum a pojednává o chlapcích z nápravného zařízení na Madagaskaru. Je dobré, aby vyprávěli na kameru, kdo co ukradl a komu jak zemřeli rodiče?05.12.2019 - Tereza Reichová
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová