Téma a příběh

Prestižní přehlídky Prix Europa 2014 se mezi desítkou nejlepších zúčastnil i český radiodokument Máma v kalhotách. Jak se liší od vítězného švédského díla?
29.01.2015 - Štěpán Kubalík

Vítězové Prix Europa 2014

Již od roku 1987 se vždy na konci října koná v Berlíně největší soutěžní přehlídka evropské televizní a rozhlasové tvorby Prix Europa. Soutěž rozhlasové tvorby je rozdělena do pěti kategorií: rozhlasový dokument, rozhlasová investigativní žurnalistika, rozhlasová dramatická tvorba (rozhlasová hra), rozhlasový seriál (fikce) a rozhlasová hudební tvorba. V rámci loňského ročníku vybrala porota za vítěze v dokumentární sekci pořad švédského autora Hugo Lavetta Žena nalezena mrtvá na břehu jezera (Kvinna hittad död vid badplats / Woman Found Dead by Lake Shore), který byl poprvé odvysílán Švédským rozhlasem v červenci 2013. Tento dokument byl vloni také příznivě přijat na Newyorském festivalu rozhlasové tvorby (druhé místo v kategorii narativní dílo) a jeho tvůrce obdržel mezinárodní cenu Åke Blomströma.

Pro české publikum je zároveň zajímavé, že ze třiceti dokumentů přihlášených do soutěže Prix Europa byl mezi deset nejlepších vybrán i zástupce české tvorby, snímek Máma v kalhotách (poprvé vysíláno v listopadu 2012) redaktora českobudějovické redakce Českého rozhlasu, Ivana Studeného.

Čím tedy tato dvě díla upoutala pozornost poroty nejprestižnější evropské soutěže?

Lavettův dokument Žena nalezena mrtvá na břehu jezera během jednapadesáti minut odvypráví příběh vyšetřování úmrtí Agnety Westlundové (které probíhalo od září 2008 do listopadu 2009) Je vystavěný jako detektivka zapadající do dnes tak populárního žánru severského noiru; autor sám přiznává, že se během komponování vyprávění inspiroval příběhy o inspektoru Matinu Beckovi, které vycházely ve Švédsku v šedesátých a sedmdesátých letech. Zápletka se rozvíjí pomalu, posluchač je udržován v neustálém napětí až k závěrečnému rozuzlení případu, které přinese výraznou pointu. Vyprávění je poskládáno z výpovědí hlavního aktéra líčených událostí, manžela Agnety, Ingemara, jeho dcer, policejního vyšetřovatele, sousedů Westlundových, ale také z autentických záznamů policejních výslechů a rekonstrukce na místě činu a hlasu autora jakožto vypravěče, který ovšem manžele Westlundovy znal ještě před tragédií.

Dílo tak v prvním plánu působí především jako napínavá rozhlasová dramatizace, jako detektivka, která navíc je „podle skutečných událostí“, ale nejen to, zároveň i všechny vystupující postavy jsou samotnými účastníky těchto událostí a některé použité zvukové záznamy z těchto událostí něco dokonce zachycují přímo. Nicméně v druhém plánu se právě tato okolnost stává dominantní: když si posluchač uvědomí, že jsou mu předkládány autentické materiály, zjišťuje najednou, že dostal příležitost nahlédnout do skutečného postupu vyšetřování, do způsobu vedení výslechu, příležitost pocítit vrtkavost sousedských vztahů a odtažitost venkovských starousedlíků od nových obyvatel přistěhovavších se z města. Dále je mu umožněno proniknout do rodinných vztahů Westlundových, a to jak do soužití Agnety s Ingemarem, tak do jejich vztahu s dcerami. Ale především prožít zoufalství člověka, který v jeden moment ztratil životního partnera a zároveň byl obviněn z jeho vraždy. Lavettovi se zkrátka podařilo vyprávěním Ingemarova příběhu nejen umožnit posluchači vcítit se do jeho krajní životní situace, ale také organicky propojit několik obecnějších témat, která ji určují, totiž: fungování policejního aparátu ve Švédsku (jeho necitlivost vůči podezřelým, práce s vyšetřovacími hypotézami, podmínky ve vazební věznici), nedůvěru a předsudečnost společnosti (vyznačující se ohromnou setrvačností) vůči jednou stigmatizované osobě a také způsob života ve švédské středostavovské domácnosti.

Naproti tomu Studeného dokument Máma v kalhotách není založen na příběhu, ale na tématu. A to ve dvojím ohledu: jednak jeho cílem primárně není zprostředkovat konkrétní události či osudy; zároveň ale ani nenechává zvolené obecné téma vyvstat prostřednictvím vyprávění nějakého vybraného uceleného příběhu. Jedná se tedy o pravý opak švédského snímku. Tématem tohoto českého dokumentu je změna pohlaví, a to především, jak název díla naznačuje, ve vztahu rodiče a dítěte. Dokument zprostředkovává pohled do všedního dne v životě pětičlenné rodiny žijící v Českém Krumlově, v níž jediným přítomným rodičem je Matty, která/ý prochází tranzicí, tedy postupnou změnou pohlaví (v tomto případě z ženy na muže). Téma transgender lidí je závažné, mnohovrstevnaté a svými implikacemi se dotýká každého z nás a našich představ o tom, co to znamená příslušet k některému z pohlaví a jaká role v rodině mu přísluší (pokud by vůbec měly být rodičovské role takto odlišeny), Máma v kalhotách jej ale bohužel nedokáže nijak přínosně uchopit. Rozhovorům s jednotlivými členy rodiny, rodinnými přáteli či Mattyho partnerkou se nedaří pronikat k tématu samotnému: když už se k němu jednotlivé postavy přímo vyjadřují, tak pouze velmi povrchně a žádný hlubší vhled či vcítění neumožňují; a ve zbylých případech se spíše jen vrší další, s ústředním tématem nesouvisející otázky (např. celkem nahodilá okolnost, jakou je bilingvnost či multilingvnost Mattyho dětí). Domnívám se, že se částečně jedná o daň za rozhodnutí pojednat dokument jako pohled na každodenní běh života této výjimečné rodiny a ukázat jej jako více méně standardní. Což v důsledku ale přináší velmi hubený výsledek, totiž právě jenom toto zjištění: máme tu co do činění s více méně běžně fungující rodinou, byť se o ni stará transgender rodič.

Pokud bych měl na základě uvedených postřehů odhadnout, co u těchto dvou dokumentů vedlo porotu Prix Europa k jejich zařazení mezi nejlepších deset (a zvolení toho švédského vůbec nejlepším), bylo by to v jednom i druhém případě právě to, co je navzájem odlišuje. V případě Lavettova dokumentu šlo patrně o výstavbu příběhu, jeho atmosféru a možnost vcítit se do prožitků člověka v krajní životní situaci; to jest v podstatě umělecké kvality díla, přičemž tematické přesahy k obecným společenským jevům zase tak zásadní nejsou. U díla Ivana Studeného mi naopak připadá, že v první řadě sehrála roli právě podpora společensky významného tématu, nikoli kvalita jeho předvedení. Jako kdyby v tomto případě porota svou volbou dávala najevo, jak důležité je o genderové problematice hovořit, a to i (nebo zejména) v souvislosti s oblastí považovanou v tomto kontextu za nejcitlivější, tedy s výchovou dětí.

Na srovnání Lavettova a Studeného dokumentů se zároveň ukazuje ještě jedna zásada platná pro dokument obecně, totiž že vzdáme-li se vyprávění příběhu, musíme být připraveni jej nahradit něčím jiným, nějakým jiným sjednocujícím principem, který dokáže jednotlivé části prezentovaného materiálu propojit v organický celek. U Mámy v kalhotách takový princip, obávám se, chyběl.




   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil