Protagonista dokumentu a skrytá kamera

Co by si měl uvědomit dokumentarista, uvažuje-li o využití skryté kamery či mikrofonu pro natáčení
24.09.2015 - Ivan David

„Zachytit jakýmkoliv způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ – „Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.“

Tak zní dvě základní premisy současného občanského zákoníku České republiky týkající se získávání a následného užívání obrazových (a potažmo i zvukově obrazových) záznamů lidí. Netřeba zdůrazňovat, že uvedená pravidla platí i pro dokumentární filmy. Jak se to za této situace aktuálně má s oblíbenou praktikou užívání skryté kamery v dokumentu?

Český právní řád – a podobně většina právních řádů na celém světě – při vzniku konfliktu mezi všeobecnými osobnostními právy individuálního člověka a autorskými právy jiné osoby (ať již jde rovněž o osobu fyzickou, nebo o osobu právnickou) upřednostňuje zásadně prvá zmíněná. Jinými slovy: natočí-li někdo dokumentární film, pak automaticky k vzniklému výtvoru nabývá odpovídající autorská práva; tato skutečnost ho však sama o sobě nikdy nemůže zprostit povinnosti opatřit si souhlas osob portrétovaných v daném dokumentárním filmu. Na uvedeném závěru nic nezmění ani skutečnost, že v konkrétním případě může být portrétovaným úplně „bezvýznamný“, resp. „obyčejný“ člověk, zatímco autor dokumentu se třeba považuje za geniálního a jedinečného umělce (nebo jím dokonce objektivně je). Jakkoliv zde totiž máme bezpochyby co do činění s konfliktem mezi dvěma základními lidskými právy, hlavní katalogy lidských práv (k nimž patří i naše Listina základních práv a svobod) vždy uvádějí právo na ochranu osobnosti v pomyslné hierarchii na vyšším místě.

Na druhou stranu je třeba zmínit, že zákon nic neříká o tom, v jaké formě je souhlas protagonisty vyžadován. Nejenom, že tedy nevyžaduje formu písemnou, ale dokonce a priori nevylučuje ani souhlas udělený takzvaně konkludentně, tedy souhlas, který lze dovodit přímo z chování dané osoby. Pokud tedy například štamgast vstoupí do hospody, na jejíchž vstupních dveřích se skví nepřehlédnutelná cedule informující o tom, že v nitru lokálu se právě natáčí dokumentární film o zhoubných důsledcích alkoholismu, je v zásadě možné vyvodit, že tento člověk udělil souhlas k tomu, aby byl i záznam jeho osoby do příslušného dokumentu zařazen. Se souhlasy ústními a konkludentními samozřejmě může být ta potíž, že se zpětně relativně obtížně prokazují.

Užívá-li nicméně dokumentarista skutečnou skrytou kameru, pak jde zpravidla o situaci, kdy předpokládá, že by k pořízení, resp. k užití takového záznamu od dotčené osoby zřejmě z nějakého důvodu souhlas nemohl získat, a to ani v konkludentní podobě. Eventuálně vychází z domněnky, že pokud by daná osoba věděla, že je natáčena, mohla by s tím sice souhlasit, ale začala by se okamžitě chovat nepřirozeně a snížila tak „dokumentární“ hodnotu pořízených záběrů.

Pro uvedené případy zná zákon několik výjimek (zákonných licencí), přičemž tyto výjimky nesměřují ani tak k ochraně autora dokumentu, jako spíš k prosazení veřejného zájmu, který je v daných případech z perspektivy zákonodárce natolik silný, že „přetrumfne“ i jinak preferované všeobecné osobnostní právo.

V souvislosti s dokumentárním filmem je třeba zmínit především tradiční trojici zákonných licencí: vědeckou, uměleckou a zpravodajskou. Zákon nijak blíže nerozvádí, co chápe pod „vědou“, „uměním“ a „zpravodajstvím“, a místo toho zdůrazňuje, že k užití pořízených záznamů smí i za těchto situací dojít pouze „přiměřeným způsobem“. Jinými slovy, v každém jednotlivém případě je třeba položit na pomyslné misky vah na jedné straně veřejný zájem na podpoře vědeckého, uměleckého a informačního zušlechťování obyvatelstva, a na straně druhé soukromý zájem na ochraně jednotlivého člověka.

Zajímavou novou zákonnou licencí, s níž výslovně přišel nový občanský zákoník, je zákonné svolení pořídit a užít záznamy fyzické osoby i bez jejího souhlasu za účelem „veřejného vystoupení v záležitosti veřejného zájmu“. Jak v praxi vypadá využití této zákonné licence, lze demonstrovat na ustanoveních 16.13 – 16.16 aktuálního Kodexu České televize, která pojednávají právě o užívání skryté kamery nebo mikrofonu. Kodex zde mimo jiné správně zdůrazňuje, že „(v)ýběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu“.

Společným pravidlem pro užívání všech druhů zákonných licencí je, že pořízený záznam nesmí být nikdy „využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka“. Vzhledem k tomu, že oprávněným zájmem člověka může být bezpochyby i zájem profitovat ze zisků dosažených v souvislosti s užitím jeho záznamu, lze si například stěží představit situaci (jakkoliv ani takovou nelze úplně vyloučit), kdy by záznam ze skryté kamery bylo možné užít pro reklamní či jinak „nepokrytě komerční“ účely.

Chystáte-li se tedy v nejbližší době při natáčení  dokumentu použít skrytou kameru, položte si nejprve otázku, jestli vámi zamýšleného cíle není přece jen možné dosáhnout se souhlasem dotčené osoby. Dojdete-li k závěru, že nikoliv, musíte být především připraveni obhájit, že vaše svoboda projevu má v daném případě s ohledem na některý z veřejných zájmů uvedených v občanském zákoníku větší hodnotu než právo jednotlivce být chráněn před zásahy do sféry své osobnosti.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková