Případ dokumentu Rada nad zlato a perspektiva nositele svobody projevu

Filmový právník Ivan David se zabývá kauzou uniklého studentského dokumentu Rada nad zlato o „zlotřilých“ praktikách finančních poradců OVB. Co bude hrát hlavní roli při soudním procesu z hlediska právního?
22.09.2016 - Ivan David

Rada nad zlato

Ve svých minulých blozích jsem se opakovaně vyjadřoval k problematice střetu svobody (uměleckého) projevu s jinými právem chráněnými statky, zejména s všeobecnou ochranou osobnosti (viz blogy Protagonista dokumentu a skrytá kamera a Osoba veřejného zájmu, ta tvrdej chleba má) a s vlastnickým právem, včetně majetkových práv autorských (viz blog Dobrý soudce ještě žije).

V tomto textu bych chtěl v souvislosti s aktuálním kontroverzním dokumentem Rada nad zlato (r. Jakub Charvát, Česká republika, 2016) stručně demonstrovat, že důležité je nejenom to, co se říká a o kom se to říká (čemuž jsem se věnoval ve výše uvedených blozích), ale také kdo a jak to říká.

Dokument Rada nad zlato, který nedávno unikl na internet a na jehož autora byla podána žaloba pro údajný zásah do dobré pověsti, pojednává o podivných praktikách finančních poradců z poradenské společnosti OVB Allfinanz, a.s. Jak vyplývá z dokumentu (především z výpovědí „obětí“ těchto poradců), cílem poradců není ani tak poradit, jako spíše důkladně „oškubat“ své klienty. Téma filmu jistě není nové. Příběhy zlotřilých cynických jedinců prodávajících bezcenné komodity za přemrštěné ceny byly naopak zfilmovány mnohokrát: Z hraných filmů jmenujme alespoň legendární Glengarry Glen Ross (r. James Foley, USA, 1992) a z dokumentárních filmů pak z poslední doby veleúspěšné Šmejdy (r. Silvie Dymáková, Česká republika, 2013). Je-li nicméně dokument Rada nad zlato něčím nový, pak pravděpodobně tím, jak nekompromisně (byť na jistě omezené časové ploše) portrétuje nejen zákeřné praktiky poradců/prodejců, ale též poněkud zvrhlou osobnost konkrétních jedinců, kteří se podílejí na hladkém chodu celého systému. Za jakých podmínek je taková břitká a osobní kritika přípustná?

Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro nás Evropany v současnosti nejdůležitějším dokumentem týkajícím se ochrany svobody projevu, ve svém čl. 10 odst. 2 zdůrazňuje, že výkon svobody projevu „zahrnuje i povinnosti a odpovědnost“. Úmluva tak kráčí ve šlépějích Deklarace práv člověka a občana, která už na počátku Velké francouzské revoluce konstatovala, že „svobodné sdělování myšlenek a mínění je jedním z nejcennějších práv člověka: každý občan může proto svobodně mluvit, psát a tisknout, čímž není dotčena jeho odpovědnost (…)“. Povinnosti, které musí osoba dožadující se ochrany svého projevu splnit, jsou konkretizovány zejména soudními rozhodnutími. Jak přitom soudy dovodily, jedním z klíčových kritérií, která umožňují posoudit, zda projevující se jedinec je, či není v právu, je to, jaký je společenský status a role této osoby.

S ohledem na to, že v praxi jsou nejviditelnějšími realizátory práva na svobodu projevu novináři (ať již pracující v klasických tištěných médiích nebo v rozhlase či televizi), zaměřovaly se soudy v minulosti zejména na nositele této profese. V kostce lze říci, že podle aktuálního soudního výkladu je projev novináře tím spíše chráněný, čím více novinář dodržuje etická a morální pravidla žurnalistiky (kodifikovaná do značné míry v nejrůznějších samoregulačních kodexech) – zahrnující zejména snahu maximálně ověřit a upřesnit předávané informace – a současně čím více novinář jedná v dobré víře o pravdivosti těchto informací. Za splnění těchto podmínek nelze u novináře trvat na tom, aby jím předávaná skutková tvrzení byla naprosto přesná (neboť z povahy novinářské práce plyne, že klíčová je i rychlost předávání informací veřejnosti, s níž je spojena i nutnost určitého zjednodušování a nemožnost objektivního posouzení případu ze všech myslitelných úhlů). Podstatné tak není ani tak to, jestli novinářova zpráva je úplně vyčerpávající a poskytuje možnost vyjádřit se všem myslitelným dotčeným osobám, jako spíš to, zda celkové vyznění jím předávaných informací odpovídá pravdě.

Jsem přesvědčen, že podobná kritéria je třeba uplatňovat i v případě práce filmového dokumentaristy, který zpracovává aktuální látku – bez ohledu na to, jde-li o ostříleného profesionála, nebo o začínajícího autora (jakým je i režisér dokumentu Rada nad zlato). Jakkoliv by se takový dokumentarista z povahy své profese měl jistě snažit, aby jeho dílo mělo jisté „nadčasové“ umělecké kvality a nebylo pouhým zbožím denní spotřeby, neméně důležité pro takového umělce bývá, aby se jeho dílo dostalo k publiku co nejdříve, dokud jsou aktuální události, o kterých film pojednává. I zde tak platí, že tento dokumentarista se nemůže vyhnout určitým zjednodušováním; ostatně film, který by měl prezentovat určitou kauzu z pohledu všech zainteresovaných osob, by byl dozajista pro diváka „neusledovatelný“ a požadavek takto široce chápané objektivity tedy i pro autora likvidační. Ale také zde platí, že dokumentarista, který se domáhá ochrany svobody projevu, by se měl řídit určitými obecnými etickými zásadami své práce a měl by se snažit, aby i na omezeném prostoru jeho díla bylo dosaženo toho, že celkové vyznění informací, které takto předává, odpovídá skutečnosti. Důkazní břemeno týkající se toho, že toto celkové poselství dokumentu je založeno na pravdivém základě, každopádně leží na dokumentaristovi: Je to tedy on, kdo v případě soudního sporu musí prokázat, že dokument účelově nesestříhal ani jinak nezpracoval takovým způsobem, aby došlo k poškození „nevinných osob“. Pokud toto břemeno unese, musí mu být ochrana poskytnuta.

Jsou jistě případy, kdy dokumentarista – stejně jako novinář – ve snaze o senzaci překročí naznačené etické, a v důsledku toho i právní hranice; pak musí nést důsledky tohoto osobního i profesního selhání. A bude nyní na soudu, aby z předložených důkazů určil, zda tomu tak bylo i v případě dokumentu Rada nad zlato, nebo nikoli. Sezná-li pak soudce, že dokumentarista nepochybil, bude možné žalobci udělit skutečnou radu nad zlato: „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David

   poslední blogy:
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová