Postižená společnost

Janis Prášil reflektuje loňské nejúspěšnější dokumentární dílo Normální autistický film Miroslava Janka. Co bylo Jankovým klíčem k úspěchu?
09.03.2017 - Janis Prášil

Miroslav Janek si z udílení cen filmové akademie odnesl již čtvrtého Českého lva, tentokrát za snímek Normální autistický film, jenž odolal neobvykle silné konkurenci společensko-kritických dokumentárních děl. Před portrétem Lídy Baarové Zkáza krásou v režii Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny, vzpomínkou na Karla Kryla Bratříček Karel, kriminalistickou kauzou o Berdychově gangu Zákon Helena nebo studií rasismu na příkladu romského fotbalového mužstva FC Roma dali členové poroty přednost unikátnímu pohledu do světa dětí a dospívajících s autismem.

Přestože medailonky pěti adolescentů protíná stejná diagnóza, cílem Jankova přemýšlivého a osvěžujícího snímku není pouze přiblížit život dětí s mentální poruchou, ale zobrazit způsoby, jakými se lidská psychika obecně vyrovnává s jinakostí. Místo schematického dokumentu o postižených vtipně zpochybňuje myšlení většinové společnosti, která považuje odlišnost za hendikep. Za tímto účelem autor téměř opomíjí normativní hlasy autorit, jako jsou lékařští specialisté, představitelé „zdravé“ veřejnosti, ale i dospělí. Pouze výjimečně nechává do dokumentu vstoupit matku nebo učitelku, a to jen proto, aby ukázal, že jinakost je oboustranný proces, se kterým se vyrovnává jak odlišný jedinec, tak většina.

Janek pro film získal výrazné osobnosti s mimořádnou schopností sebereflexe, jež dokážou svou zkušenost se světem kreativně zhodnotit, jako rapperka, klavírista nebo dívka žijící ve světě pohádkových příběhů. Stejně jako v jeho předchozích snímcích Nespatřené o nevidomých dětech nebo Chačipe z prostředí dětského domova i tentokrát vystupuje do popředí neotřelé vidění světa z perspektivy dětských protagonistů, kteří fungují jako citlivý radar na signály přicházející z jejich okolí. Janek jako vynikající posluchač a pozorovatel dokáže navodit intimní atmosféru. Ve specifickém prostředí nechává postavy promlouvat o jejich vnitřním světě, postojích ke světu a obavách z budoucnosti a samoty.  Zázemí početné rodiny, učebna hry na klavír, syrové prostředí dálničního mostu nebo squatu představují prostor, kam lze utéct před tlakem normativní společnosti.

Normální autistický film má však ještě hlubší rovinu, než je vyrovnávání se s nastavením společnosti. Pátraní po příčině vlastní jinakosti protagonisty snímku totiž dovádí velmi blízko k tak elementárním otázkám, jako je odhalování tajemství smyslu vlastní existence. Tuto rovinu výstižně demonstrují dvě kontrastní osobnosti se zcela rozdílným postojem ke své jinakosti. Zatímco dospívající dívka do svých básní a hudebních textů promítá vlastní existenciální krizi a vidí své postižení jako prokletí, nadaný klavírista vnímá svou jinakost naopak jako boží dar. Hudba se sice pohybuje na abstraktní, ale univerzálně srozumitelné rovině, která vzbuzuje konkrétní prožitky a emoce. Nadaný hudebník se tak pohybuje nejen ve svém vlastním vnitřním světě, který mu vymezil autismus, ale i v jiných sférách, kam nedosáhne ani řeč, ani rozum. Dokáže tak bez účasti slov vyslovit a zprostředkovat nevyslovitelné a místo vlastní dysfunkčnosti ukazuje fascinující svět, který přináší obohacení. Tam kde společnost obvykle vidí limity, Janek odhaluje tvůrčí potenciál. Zprostředkovává obvykle tíživé téma z neobvyklého úhlu pohledu a s nadhledem podobně jako například Dagmar Smržová ve svém snímku o sexuálních potřebách hendikepovaných Miluj mě, jestli to dokážeš. Zároveň dokáže konkrétní lidské příběhy zobecnit a proměnit je v reflexi společnosti, aniž by ztratily potřebnou hloubku. Inspiraci hledá právě v heterogenitě, která rozšiřuje obzory vnímání světa.

Mimořádné kvality Normálního autistického filmu vynesly jednomu z předních českých dokumentaristů současnosti řadu ocenění včetně vítězství v kategorii nejlepší dokument na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, o které se podělil s FC Roma Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara, nebo cenu České filmové kritiky v téže kategorii. Nejúspěšnější český dokument loňského roku obstál nejen před očima poroty, ale i diváků.
 





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer