Postižená společnost

Janis Prášil reflektuje loňské nejúspěšnější dokumentární dílo Normální autistický film Miroslava Janka. Co bylo Jankovým klíčem k úspěchu?
09.03.2017 - Janis Prášil

Miroslav Janek si z udílení cen filmové akademie odnesl již čtvrtého Českého lva, tentokrát za snímek Normální autistický film, jenž odolal neobvykle silné konkurenci společensko-kritických dokumentárních děl. Před portrétem Lídy Baarové Zkáza krásou v režii Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny, vzpomínkou na Karla Kryla Bratříček Karel, kriminalistickou kauzou o Berdychově gangu Zákon Helena nebo studií rasismu na příkladu romského fotbalového mužstva FC Roma dali členové poroty přednost unikátnímu pohledu do světa dětí a dospívajících s autismem.

Přestože medailonky pěti adolescentů protíná stejná diagnóza, cílem Jankova přemýšlivého a osvěžujícího snímku není pouze přiblížit život dětí s mentální poruchou, ale zobrazit způsoby, jakými se lidská psychika obecně vyrovnává s jinakostí. Místo schematického dokumentu o postižených vtipně zpochybňuje myšlení většinové společnosti, která považuje odlišnost za hendikep. Za tímto účelem autor téměř opomíjí normativní hlasy autorit, jako jsou lékařští specialisté, představitelé „zdravé“ veřejnosti, ale i dospělí. Pouze výjimečně nechává do dokumentu vstoupit matku nebo učitelku, a to jen proto, aby ukázal, že jinakost je oboustranný proces, se kterým se vyrovnává jak odlišný jedinec, tak většina.

Janek pro film získal výrazné osobnosti s mimořádnou schopností sebereflexe, jež dokážou svou zkušenost se světem kreativně zhodnotit, jako rapperka, klavírista nebo dívka žijící ve světě pohádkových příběhů. Stejně jako v jeho předchozích snímcích Nespatřené o nevidomých dětech nebo Chačipe z prostředí dětského domova i tentokrát vystupuje do popředí neotřelé vidění světa z perspektivy dětských protagonistů, kteří fungují jako citlivý radar na signály přicházející z jejich okolí. Janek jako vynikající posluchač a pozorovatel dokáže navodit intimní atmosféru. Ve specifickém prostředí nechává postavy promlouvat o jejich vnitřním světě, postojích ke světu a obavách z budoucnosti a samoty.  Zázemí početné rodiny, učebna hry na klavír, syrové prostředí dálničního mostu nebo squatu představují prostor, kam lze utéct před tlakem normativní společnosti.

Normální autistický film má však ještě hlubší rovinu, než je vyrovnávání se s nastavením společnosti. Pátraní po příčině vlastní jinakosti protagonisty snímku totiž dovádí velmi blízko k tak elementárním otázkám, jako je odhalování tajemství smyslu vlastní existence. Tuto rovinu výstižně demonstrují dvě kontrastní osobnosti se zcela rozdílným postojem ke své jinakosti. Zatímco dospívající dívka do svých básní a hudebních textů promítá vlastní existenciální krizi a vidí své postižení jako prokletí, nadaný klavírista vnímá svou jinakost naopak jako boží dar. Hudba se sice pohybuje na abstraktní, ale univerzálně srozumitelné rovině, která vzbuzuje konkrétní prožitky a emoce. Nadaný hudebník se tak pohybuje nejen ve svém vlastním vnitřním světě, který mu vymezil autismus, ale i v jiných sférách, kam nedosáhne ani řeč, ani rozum. Dokáže tak bez účasti slov vyslovit a zprostředkovat nevyslovitelné a místo vlastní dysfunkčnosti ukazuje fascinující svět, který přináší obohacení. Tam kde společnost obvykle vidí limity, Janek odhaluje tvůrčí potenciál. Zprostředkovává obvykle tíživé téma z neobvyklého úhlu pohledu a s nadhledem podobně jako například Dagmar Smržová ve svém snímku o sexuálních potřebách hendikepovaných Miluj mě, jestli to dokážeš. Zároveň dokáže konkrétní lidské příběhy zobecnit a proměnit je v reflexi společnosti, aniž by ztratily potřebnou hloubku. Inspiraci hledá právě v heterogenitě, která rozšiřuje obzory vnímání světa.

Mimořádné kvality Normálního autistického filmu vynesly jednomu z předních českých dokumentaristů současnosti řadu ocenění včetně vítězství v kategorii nejlepší dokument na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, o které se podělil s FC Roma Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara, nebo cenu České filmové kritiky v téže kategorii. Nejúspěšnější český dokument loňského roku obstál nejen před očima poroty, ale i diváků.
 





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová