Od tlachání o filmech k filozofii filmu

Tereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?
07.06.2018 - Tereza Hadravová

V posledním čísle časopisu Film-Philosophy se objevil článek, který přitáhl mou pozornost. Jeho autor se zabývá tím, jakými způsoby a v jakých podobách se film stává součástí běžné mluvy. Konkrétně jej zajímá to, co Američané označují jako „small talk“ – rozehřívací konverzační kolečko, v učebnicích angličtiny tradičně spojované s tématy počasí, jídla či cestování. K otázkám jako „To máme ale venku krásně, že?“ či „Zajímáte se o japonskou kuchyni?“ tak mladý filmový vědec Cooper Long z Chicagské univerzity řadí i výkop v podobě: „Viděls nedávno nějaký dobrý film?“  

„Potlach“ či „nezávazný rozhovor“ charakterizuje Long jako „volně plynoucí konverzaci, jež umožňuje mluvčím, aby se zkusmo a periferně vyjádřili k záležitostem společného zájmu, aniž by byli vázáni dosažením konečného souhlasu. Jedná se o konverzaci bez konsenzu. Nezávazná konverzace se tak, zdá se, neslučuje s tím, co Immanuel Kant považoval za známku estetického souzení: neprovází je vnitřní přesvědčení, že můj soud má nárok na intersubjektivní platnost. To však neznamená, že se o umění nemůžeme bavit s lehkostí a „bez závazku“; většina normálních rozhovorů, týkajících se našich estetických prožitků, se nejspíš vskutku pohybuje v nenucené zóně „malých rozhovorů“.   

Konverzace bez konsenzu je zároveň konverzací bez sporu. I proto se v učebnicích angličtiny (a také v příručkách pro manažery) vyjmenovávají nejen témata, která je vhodné použít, ale také ta, jež se v žádném případě stát předmětem malého hovoru nemají. V popředí „tlachání“ stojí jeho kohezivní funkce – výplň nějakého mezičasu, překonání vzdálenosti mezi neznámými. Mluvení, aby řeč nestála.

Stojící řeč, nehybný logos, jenž je třeba uvést do chodu – tak by mohl vypadat oslí můstek spojující „small talk“ a filozofii. Autor článku však místo Platóna volí jako svého průvodce Stanleyho Cavella (jako ostatně většina textů publikovaných v časopise Film-Philosophy). Připomíná jeho knížku o hollywoodských romantických komediích (Pursuits of Happiness: The Hollywood Comedy of Remarriage), ve kterých Cavell tematizuje naprosto přesné, dráždivě rychlé konverzační výměny – jakési ideály small talku –, které dokonale sehrané manželské páry ekvilibristicky provozují pro mluvení samo, a nikoli pro to, aby jeden druhého přesvědčil o své pravdě. 

A právě v tomto bodě se tlachání stýká s filozofií, také té, podle Longovy interpretace Cavella, chybí „přirozené či nutné místo k ukončení rozhovoru – vždy je totiž možné říci ještě něco dalšího.“ Filozof či filozofka tak nemluví proto, aby dokázali, že mají pravdu – kladou otázky, na něž odpovídají pouze prozatímně, a nečekají, že by oni sami či kdokoli další dokázali odpovědět s konečnou platností. „Filozof nemusí být schopen dojít konečného rozhodnutí v otázce, zdali jsou mysli druhých lidí či vnější svět skutečně poznatelné – právě jako,“ dodává Cooper Long, „se dva lidé při společném potlachu nemusejí chtít jednou provždy shodnout na tom, že je venku krásně.“

Jestli vám to přijde za vlasy přitažené, tak nejste sami. Jako filozofka se snažím přijít věcem na kloub, odhalit pravdu, chcete-li, a rozpoznat, která řeč je pravdě podobná a která pravdu naopak zakrývá. Mám za to, že právě toto úsilí je tím, co v posledku dává řeč do pohybu. Ve filozofii, jak ji znám, je místo pro spor.

Aby Long sblížil filozofii a tlachání, tak první „snižuje“, druhé naopak „povyšuje“. Pro nezávaznou konverzaci, jak bylo řečeno výše, jsou vhodná jen některá témata – totiž právě ta „bezzubá“, s nejmenší třecí plochou. Témata, u kterých se rozpor ani nepředpokládá. Jakákoli stopa odlišnosti je udusána už v zárodku. O tom, zdali je venku krásně, obvykle není pochyb a rozhovor, který na toto téma plyne (a jenž je každým zkušeným mluvčím rychle přesměrován k tématu dalšímu), nemá s potenciálně neukončitelnou filozofickou diskuzí ani vzdálenou podobnost.

Longův článek sám je přitom spíše příkladem „malého hovoru“ než filozofie: klouže po povrchu a s pomocí několika z Cavella vytržených citací a příkladů z filmů volně plyne od jednoho tvrzení k druhému, přičemž ve výsledku vlastně nic neřekne. Je tedy ne úplně povedeným příkladem toho, co lze považovat za součást myšlenkového odkazu dnes již více než devadesátiletého Stanleyho Cavella: totiž představy, že skutečně živá filozofie často (nebo dokonce nutně?) vyvěrá odjinud než z prostředí, které se jejímu provozování věnuje profesionálně. Zastavení, zpochybnění, otřes, údiv – na tyto „filozofické“ emoce je akademické prostředí chudé. A časopis Film-Philosophy by nejspíš neexistoval, kdyby jim Stanley Cavell před několika desítkami let nepodlehl právě v kině.





další blogy autora:

Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil