O důvodech k neudělení ceny

Podle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?
17.12.2015 - Tereza Hadravová

Amerika (Jan Foukal, 2015)

Závěr letošní Ji.hlavy poznamenal skandál: porota hodnotící filmy vybrané do soutěžní sekce Česká radost neudělila hlavní cenu. Když se zavedený běh věcí vychýlí z obvyklého řádu, nabízí se využít pauzy k reflexi – v daném případě stavu české dokumentaristiky (což se porota svým rozhodnutím nejspíš pokusila vyvolat – a podle reakcí v tisku, které jsem zaznamenala, se jí to moc nepovedlo), případně též pravidel toho typu hry, který v současném světě umění představují filmové soutěže obecně a ta jihlavská zvláště.

Odůvodnění, kterým své rozhodnutí doprovodila porota, bylo přímočaré: žádný z filmů cenu nezasluhuje. Většina z nich trpí nevyjasněnou dramaturgií a dlouhou stopáží, autorská výpověď není soudržná a přesvědčivá a mnohé ze snímků zůstávají na úrovni televizní publicistiky. Porota tak nejen neudělila hlavní cenu, ale zároveň vytkla soutěžním snímkům zásadní nedostatky. Místo toho, aby tak alespoň jednomu dílu usnadnila cestu k divákům, vtiskla všem filmům z České radosti pro potencionální diváky nepřitažlivé stigma nevydařených děl. Takový plošný odsudek skutečně jde proti duchu celé sekce a z této perspektivy je pochopitelná i emocionální reakce redaktorů festivalové dok.revue, podle kterých by takové „rozhodnutí mohlo urážet i samotný festival“ (viz blogový příspěvek „Český smutek“), nebo opatrněji nadnesená otázka Hedviky Petrželkové, „zda je tento postoj poroty legitimní.“

Domnívám se, že odmítnout udělit (stejně jako – z perspektivy druhé strany – odmítnout přijmout) nějakou cenu je legitimní, byť extrémní prostředek, jak kritizovat určitý status quo. Pokud jde o Českou radost 2015, připadá mi však takový krok přecejen poněkud unáhlený. A ve světle konkrétních snímků se mi jako děravé jeví i vysvětlení, které porota nabídla. Nejen proto, že mnohé z promítaných snímků osočuje neprávem – a pokud jim vítězství nepřísluší, tak z důvodů jemnějších, ale také proto, že v příslušném kontextu se domnělá chyba může ukázat výhodou a zdánlivá pochvala může zase výsledek naopak poškodit.

Co mám na mysli dobře uvidíme při porovnání dvou filmů – Ameriky Jana Foukala a Na vodě Martina Ryšavého. Oba filmy se odehrávají na cestě a obě cesty mají charakter (sebe)poznávání – protagonisté nejen procházejí (resp. proplouvají) neznámým krajem, ale zároveň se nechávají tímto prostředím prostupovat a objevují tak neznámou krajinu uvnitř sebe samých. Zatímco u Ryšavého je to průmyslová divočina severočeského Podkrušnohoří, u Foukala to jsou přívětivé lesíky obydlené starými, nostalgickými trampy.

Autorská výpověď Jana Foukala nemohla být soudržnější a přesvědčivější. Hlavní postavy, zahleděné samy do sebe a do sebe navzájem, se od počátku drží jasně vymezených pozic, které vše, co následuje, jen zas a znovu potvrzuje. Podle mě tak právě tato soudržnost – příliš silná, jednoznačná autorská pozice – nakonec film ochuzuje; zplošťuje silné téma, nenaplňuje příslib zajímavě rozehrané situace. Jako divačka jsem – trochu po způsobu víkendových trampů – na krátký čas unikla do líbivého světa Foukalovy Ameriky a bez vážných následků se po skončení filmu vrátila zpět.

Opačně na mě působila Ryšavého Voda. Dlouhá stopáž mi pomohla uvyknout pomalému tempu snímku a připravila mne k prožitku poetiky nahodilých setkávání; zdánlivě nevyjasněná dramaturgie umožnila plné rozvinutí kontrastu diskurzu nihilistického spodního proudu věčného plynutí a pozitivního slovníku členů sdružení Moře klidu. Závěrečný obraz loďky pomalu křižující filmové pole naplněné nekonečnou vodní plochou pak jemně ironickým způsobem spojil obě rozvíjené linie – a zůstal se mnou.

Vlastnosti, které porota na vysvětlení svého rozhodnutí uvedla, tak nemusí představovat platný důvod pro neudělení ceny za všech okolností. Mezi nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí na jedné straně a vícevýznamovou strukturou s polyfonií reprezentovaných perspektiv může vést nevýrazná hranice. Tu může snadno minout ten, kdo se na cestě po českém dokumentu orientuje podle příliš hrubé mapy.





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil