Ne každý dokument je vidět

První příspěvek dok.blogu pojednává o poetice rozhlasového dokumentu
26.09.2014 - Štěpán Kubalík

Jestliže Michael Renov považoval dokumentární film za tu „nejméně diskutovanou a zkoumanou krajinu filmové říše“, pak rozhlasový dokument, pokud jde o zájem teoretiků, představuje asi to nejopomíjenější pole kulturní produkce vůbec. Ani uznávaná Kellyho Encyklopedie estetiky neobsahuje o rozhlasovém dokumentu žádnou zmínku; obecné heslo „Dokument“ sice v encyklopedii nalezneme, ale to pouze odkazuje k jinému heslu, k heslu „Film“, které nabízí zvláštní sekci věnovanou dokumentární filmové tvorbě. Stejně tak naše jazyková praxe potvrzuje privilegovanost filmového dokumentu; použití blíže neurčeného termínu „dokument“ je chápáno jednoznačně jako odkaz k filmovému dílu. Film je zkrátka v kontextu dokumentární tvorby takříkajíc bezpříznakovým členem.

Dalo by se namítnout, že kompendium estetických pojmů není zrovna tím nejvhodnějším zdrojem, na který bychom se měli pro přehled o stavu bádání o rozhlasovém dokumentu obracet. Na to lze odpovědět, že jedině estetická funkce udržuje (byť velmi pozvolnou a velmi prostupnou) hranici mezi dokumentárním dílem a prostým sdělením. Svébytnou kategorii, nacházející se na hranici umění, z dokumentu tvoří, na jedné straně, posílení přítomnosti rétorické funkce, tedy schopnosti předkládaného sdělení přesvědčit publikum o své pravdě, a na straně druhé zase skutečnost, že se v něm rétorická funkce neoddělitelně prolíná s funkcí estetickou. Aristotelés, i když jeho zkušenosti a myšlení byl moderní pojem estetické funkce a hodnoty pochopitelně cizí, pojednává mnohé otázky, kterým se věnoval v Rétorice, zároveň i v Poetice, což svědčí o tradičně vnímané blízké příbuznosti těchto dvou oblastí kulturní praxe. Jazykové figury, stavba verše, rytmus řeči a další témata najdeme rozpracovány v obou spisech.

Zůstává tedy otázka, proč z hlediska teorie stojí rozhlasový dokument zcela ve stínu toho filmového? Základní důvod lze odvodit z obecně uznávané privilegovanosti filmového záznamu (zachycení pohyblivého obrazu spolu se zvukem) coby informačně bohatšího média. Tento pohled vychází z „lidového“ pojetí dokumentu jakožto zrcadlení reality; rozhlasový dokument, nahlížen tímto prizmatem, pak jednoduše postrádá obraz, a je proto na místě dávat přednost zvukovému filmu. Pochopitelně, pokud bychom začali kriticky zkoumat konstituci dokumentárního díla jakožto komplexního znaku, který nikdy není nějakým čistým indexem reality (tedy znakem, jehož podoba je kauzálně ovlivněna tím, k čemu odkazuje), ale naopak, v těch nejpodstatnějších ohledech jde o znak arbitrární, o artefakt („indexikálnost“ nanejvýše charakterizuje jistou část materiálu či rekvizit, které autor při tvorbě celku díla používá), pak bychom narazili na zajímavější, subtilnější důvody absence teorie rozhlasového dokumentu.

Domnívám se, že jedním z nich by patrně byl poukaz na příbuznost (hraničící s identitou) rozhlasového dokumentu s rozhlasovou tvorbou dramatickou. A rozhlasové hry spadají do zájmu divadelní, potažmo literární vědy, tedy uměnovědné teorie s nejdelší tradicí. Snad proto se nezdá být významné rozvíjet zvláštní reflexi tohoto odvětví. Z opačné strany bychom zase mohli poukázat na způsob, jakým jsou v dnešní době posluchači zvyklí rozhlasové vysílání převážně vnímat; rozhlas poslouchají primárně jako tzv. proudové vysílání, tj. sled kratších vstupů, aktuálních zpráv, komentářů, rozhovorů. V důsledku toho se rozpouští jasnější hranice mezi dokumentárním dílem a běžnou publicistickou relací věnovanou aktuálnímu dění; komentáře prolínající se s rozhovory s aktéry líčených událostí, případně se zvukovým záznamem z místa dění představují běžnou skladbu jakékoli publicistické relace a představa rozsáhlejšího dramaturgického celku a trpělivost s jeho poslechem se vytrácí. Vše se mísí v jeden tok průběžného zpravodajství. Pravděpodobně i z tohoto důvodu je obtížné vůbec obhájit kategorii rozhlasové dokumentární tvorby jako svébytnou a tudíž i rozvíjet její teorii.

Navzdory popsané situaci se domnívám, že rozhlasový dokument si zvláštní pozornost zaslouží. A to zejména v kontextu tak dlouhé tradice rozhlasové tvorby, jakou je ta česká. Už jenom otázka, zda pro analýzu rozhlasového dokumentu skutečně postačí pojmové nástroje etablované již při zkoumání jiných druhů tvorby, anebo zda si zaslouží své vlastní, vyzývá k zamyšlení. A blog na stránkách dok.revue je pro takové zkoumání více než vhodným místem. Ve svých dalších příspěvcích se proto budu pokoušet do této nejméně diskutované a zkoumané krajiny dokumentu pronikat.


Medailon autora


Štěpán Kubalík působí na katedře estetiky FF UK, kde dokončuje disertaci o pojmu estetických vlastností a vyučuje analytickou estetiku. Pro dok.revue přeložil dvě teoretické studie. Ve volném čase poslouchá rádio, hraje badminton a pouští draky v okolí Myslíva.





další blogy autora:

Hrdinové s otazníkemŠtěpán Kubalík si ve svém blogu o rozhlasových dokumentech klade otázku, proč si neumíme spojit události minulé s aktuální situací. Je na vině jednoduchá schematičnost představy o hrdinství?01.10.2015 - Štěpán Kubalík
Postavíš se tváří v tvář válce a žasneš,
že je to možné
Štěpán Kubalík si v souvislosti s dokumentárním cyklem Příběhy 1. světové války klade otázku, zda vůbec dokáže současné lidstvo pochopit hrůzy války a poznat svého nepřítele.13.08.2015 - Štěpán Kubalík

Nic netrvá věčně. Dokument a smysl koncůRozhlasový dokument Beznaděj – někdy zvítězíš, právě když prohraješ Karolíny Opatřilové vyprovokoval Štěpána Kubalíka k opětovnému položení otázky po hranicích dokumentu. Jaký je rozdíl mezi dokumentem a reportáží?11.06.2015 - Štěpán Kubalík
Archiv a archeologieLze Foucaultův pojem archivu aplikovat na jeden z pořadů Českého rozhlasu? Zamyšlení nad veřejnoprávní archeologií na stanici Plus.02.04.2015 - Štěpán Kubalík
Téma a příběhPrestižní přehlídky Prix Europa 2014 se mezi desítkou nejlepších zúčastnil i český radiodokument Máma v kalhotách. Jak se liší od vítězného švédského díla?29.01.2015 - Štěpán Kubalík
Mezi reportáží a rozhlasovou hrouŠtěpán Kubalík srovnává obsahovou náplň i způsob zpracování dvou „vlajkových lodí“ radiodokumentu Českého rozhlasu – pořadů Dobrá vůle plus a Radiodokument.20.11.2014 - Štěpán Kubalík

   poslední blogy:
Experiment ve středuAndrea Slováková, kurátorka ji.hlavské sekce experimentálních filmů, uvažuje nad způsobem, jakým studenty filmové vědy naučit psát o nekonvenčních a podivuhodných filmech.21.07.2016 - Andrea Slováková
Zacyklený čas alebo Zem, ktorá hľadá svoje neboSlovenský filmový teoretik Martin Palúch tentokrát komentuje režisérský debut, jenž po deseti letech může do slovenské dokumentaristiky vrátit čistě sociálně-kritickou dokumentární esej.14.07.2016 - Martin Palúch
Jak vidí rozhlasáci reformu Regiony 2014Regionální stanice Českého rozhlasu lepší časy ty už tu ale byly. Andrea Hanáčková přináší ve svém blogu reflexi rozhlasové ankety o reformě Regiony 2014.07.07.2016 - Andrea Hanáčková
Citace: Stará známá písnička?Filmový právník Ivan David ve svém novém blogu odhaluje možné odpovědi na zdánlivě velmi jednoduchou otázku: Co dělat, nechceme-li platit za autorskou licenci?30.06.2016 - Ivan David
Experimentální příroda 19. ročníku Ji.hlavyAmerický novinář Daniel Walber přináší svůj pohled na sekci Exprmntl.cz 19. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava16.06.2016 - Daniel Walber
Může obraz mediálního obrazu odhalit pravdu?Na Slovensku v roce 2014 volili prezidenta. O dva roky později vznikl film Těžká volba Zuzany Piussi o prezidentských kampaních. Jak vypadá obraz mediálního obrazu ideálního slovenského prezidenta?09.06.2016 - Janis Prášil
Proč Alfred Koch nemluví o českém dokumentuAndrea Hanáčková na mezinárodní konferenci The International Feature Conference hledala cestu za obrozením českého rozhlasového dokumentu.02.06.2016 - Andrea Hanáčková
Svetská sláva – poľná tráva alebo džezové portréty Kirchhoffa a Remundu Řady našich blogerů se už podruhé rozšířily o slovenskou osobnost. Filmový teoretik a historik Martin Palúch ve svém prvním příspěvku rozebírá aspekty kolektivní režie v česko-slovenském filmu Pára nad řekou. 26.05.2016 - Martin Palúch
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Molleindustria a kritika korporátní mociVyzkoušejte si vedoucí pozici v McDonaldu nebo zkuste těžit ropu tak, abyste neustále zvyšovali zisk firmy, nabádají hry italského vývojáře Pederciniho. Jeho cílem je upozornit nejen na zákulisní praktiky velkých korporátních firem.12.05.2016 - Helena Bendová