Může obraz mediálního obrazu odhalit pravdu?

Na Slovensku v roce 2014 volili prezidenta. O dva roky později vznikl film Těžká volba Zuzany Piussi o prezidentských kampaních. Jak vypadá obraz mediálního obrazu ideálního slovenského prezidenta?
09.06.2016 - Janis Prášil

Těžká volba (Zuzana Piussi, 2016)

Slovenská režisérka Zuzana Piussi se ve svém nejnovějším dokumentárním eseji Těžká volba, který měl letos premiéru na festivalu Jeden svět, pokouší nalézt odpověď na otázku, proč lidé nechodí k volbám. Její úvaha, jež je přenositelná i do českého prostředí, přesahuje rámec případové studie a zviditelňuje mechanismy fungování společnosti obecně. Na příkladu volebních kampaní autorka prozkoumává zvláštní symbiózu manipulace a svobody volby a zpochybňuje tak zažitou představu o zastupitelské demokracii.

Krize autenticity

Jednou ze silných stránek jak snímků Piussi, tak Víta Janečka, který se na dokumentu Těžká volba podílel, je snaha odhalit příčiny problému a nahlížet jej z několika úhlů. Od tvůrců, kteří bojují proti schematickému uvažování, proto nelze očekávat jednoznačné soudy a zjednodušující odpovědi, byť na tak palčivé otázky, jako je právě nedůvěra obyvatel postkomunistické země k současné politické reprezentaci. Snímek, jenž zachycuje průběh volebních kampaní na post slovenského prezidenta v roce 2014, se dostává za obzory nejčastějších názorů na příčiny této nedůvěry, jako je zklamání z polistopadového vývoje nebo selhání politiky coby složité a neprostupné struktury, jež je vystavěna nikoli na morálních hodnotách, ale na pravidlech trhu a boji o moc a peníze.

Piussi se pokouší prolomit bariéru mezi veřejností a politikem jinak než Vít Klusák v honbě za unikavým Babišem ve svém snímku Matrix AB z dokumentární série Český žurnál. Režisérka cílí na vystižení podstaty fenoménu, nikoli na hodnocení konkrétního jedince. Nezasahuje do předkamerového dění a s humorem sobě vlastním odhaluje trhliny v sebeobrazu volebních kandidátů. Zachycuje je v neformálních situacích a při banálních rozhovorech, při nichž vypadávají z role. Ukazuje, jak na různých předvolebních mítincích opakují tytéž naučené historky a vtipy, nebo jejich výstupy konfrontuje s názory novináře, filozofa či zástupců veřejnosti schopných konstruktivní kritiky a analytického vhledu. Výběrem vhodných respondentů odhaluje, jak se volební kampaně v rukou mediálních a PR expertů stávají krátkodobým marketingovým produktem, nebo upozorňuje na Ficovu taktiku umělého vyvolávání strachu.

Těžká volba (Zuzana Piussi, 2016)

„Demokracie je vláda oligarchií, které jsou donuceny bojovat o přízeň voličů.“

O přesah dokumentu k úvaze se výrazně zasloužily vstupy s filozofem Václavem Bělohradským, který upozorňuje na to, že zklamání veřejnosti z polistopadového vývoje plyne z nesprávné definice demokracie, a tudíž i z mylných očekávání. Populismus a manipulace dle něj stojí v samotném srdci systému, v němž je vláda menšiny závislá na většině. Když Bělohradský poukazuje na prohlubování propasti mezi tím, co je legitimní, a tím, co je legální, vystihuje podstatu problému, kterému se Piussi věnuje. Důsledkem takovéto propasti je pak společnost, v níž vládne morálně zpochybnitelné „pravidlo“, že to, co není zakázáno, je povoleno. Právě rozdíl mezi reprezentací a sebeprezentací vysvětluje pochyby o důvěryhodnosti volených zástupců lidu. Tím, že se kandidáti místo reprezentace legitimních názorů a hodnot vyjadřují populistickými hesly a povrchními frázemi, vzniká dojem, že jediným účelem volebních kampaní není prospěch společnosti, ale získání moci.

Je zřejmé, proč se Piussi nechává v rozhovorech slyšet, že se nepovažuje za anarchistku. Musela by se tak hlásit k určité ideologii nebo antiestablishmentovým postojům. Zakládá si na svobodném a nezávislém pohledu, který je řízen nikoli politickými postoji, ale osobními morálními hodnotami. Těžká volba tak není politickým dokumentem, ale apelem na kritický přístup veřejnosti ke společenskému dění. Právě ta totiž svým postojem spoluurčuje podobu politického života.





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer