Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?

Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?
02.02.2017 - Ivan David

Jeden z nejcitovanějších bonmotů týkajících se filmu (jehož autorem je filmový teoretik Christian Metz) praví, že film je tak těžké vysvětlit, protože je tak jednoduché mu porozumět. Toto pozorování lze přitom rozšířit i na řadu dalších zdánlivě samozřejmých a triviálních věcí, jejichž jednoduchost se zdá být přímou překážkou pro jejich srozumitelný a exaktní výklad. To ovšem nikterak nevylučuje pravdivost jednoho z Parkinsonových zákonů, který praví, že otázce, kterou je třeba rozhodnout, se věnuje tím víc času, čím menší je její význam. Jakkoliv se totiž pozorování Metze (= čím je věc jednodušší, tím těžší je o ní hovořit) a Parkinsona (= lidé rádi dlouze hovoří o jednoduchých věcech, protože je snazší o nich mluvit) zdají být na první pohled vzájemně protichůdná, zkušenost nás učí, že mnozí lidé rádi dlouze hovoří o zdánlivě jednoduchých věcech, přestože ani je ve skutečnosti nedokážou vysvětlit.

Mezi oblíbená témata posledních let, která se stávají námětem i nejběžnějších diskuzí, patří digitalizace. Přičemž se digitalizuje – a tak se stává předmětem hovoru – všechno možné, od státní správy přes zdravotní dokumentaci až po umělecké artefakty. Samozřejmě že každý ví, co to digitalizace je a jak se dělá, a proto se málokdo nad touto otázkou, byť jen letmo, pozastaví před tím, než začne zasvěceně vykládat, jak digitalizovat nejlépe, nejúčelněji či nejkvalitněji. Kompetence účastníka diskuze je současně zpravidla tím méně zpochybňována, čím komplikovaněji se tento diskutér vyjadřuje a čím více cizojazyčných termínů užívá – neboť pak nelze vyloučit, že to, co daný člověk říká, je Věda a on sám tedy pravděpodobně Vědec. V posvátné hrůze tedy nekriticky naslouchají mnozí tomuto mocnému prorokovi a snaží se rozluštit význam podobenství skrývajících se v jeho rozpravách.

Ve skutečnosti je pochopitelně i digitalizace věc mimořádně nejednoznačná ve své zdánlivé triviálnosti, a to aniž bychom museli sáhnout po metafyzickém či scientistickém výrazivu. Vezměme si jenom to, kolik různých technologií a metod převodu analogových dokumentů do digitální podoby bylo historicky používáno, pro jaké různé účely byla digitalizace využívána či jaké všemožné formáty a nosiče digitalizovaných dokumentů byly a jsou vynalézány. Hovoří-li tedy dva o digitalizaci, rozhodně tím nemusí mínit totéž.

Jeden ze základních omylů, který je s digitalizací spojen – a zde se konečně vracím ke svému oboru, jímž je primárně autorské právo – je představa, že digitalizace znamená vždy nutně vylepšení původního stavu. Do jisté míry (totiž v tom nejjednodušším významu) je to samozřejmě pravda: s digitálním dokumentem se v řadě ohledů mnohem snadněji pracuje. Ale znamená to vždy – v případě, že digitalizujeme nosič autorského díla, například filmový pás – že tím „vylepšujeme“ i tvůrčí podstatu autorského díla, které je na nosiči obsaženo? Na odpovědi na tuto otázku přitom do značné míry závisí to, zda potřebujeme souhlas autorů (z titulu jejich osobnostních práv) k digitalizaci. V případě zásahu do tvůrčí podstaty díla (jímž je i každé významnější „vylepšení“ této podstaty) by takový souhlas autorů, do jejichž díla bylo tímto způsobem zasaženo, měl být bezpochyby vyžádán.

Lehkost, se kterou kdekdo hovoří o „digitalizaci filmu“, často pramení také z nepochopení toho, že nejen digitalizace, ale i samotný „film“ je dosti nejednoznačný pojem. Je totiž třeba předně rozlišovat mezi filmem ve smyslu hmotného substrátu – nosiče (jímž je například 35mm filmový pás) a filmem ve smyslu nehmotného autorského audiovizuálního díla, potažmo zvukově obrazového záznamu (kteréžto nehmotné statky jsou prostřednictvím nosiče – a zpravidla za pomoci dalších technických zařízení – sdělovány veřejnosti). Předmětem digitalizace je přitom pouze hmotný substrát, nikoli autorské dílo! A proto jedině v případě, že by digitalizací filmu – nosiče bylo zasaženo i do tvůrčí podstaty filmu – autorského díla, můžeme uvažovat o tom, že by bylo eventuálně na místě žádat o souhlas i příslušné autory z titulu případného zásahu do jejich osobnostních práv. (Stranou ponechávám samozřejmou nutnost žádat majitele majetkových autorských práv – kteří nemusejí být a v případě audiovizuálních děl často ani nejsou totožní s původními autory, jimž svědčí osobnostní práva – o souhlas s vyrobením digitální rozmnoženiny.)

Tímto způsobem by šlo hovořit dlouho a poukazovat na stále drobnější nuance a víceznačnosti, jež by bylo vhodné brát v potaz, rozhodne-li se už někdo hovořit o digitalizaci, tím spíše pak, má-li na mysli digitalizaci filmu. Bylo by možné se třeba ptát: Jaké typy nosičů řadíme do kategorie „film“? Spadají sem pouze celuloidové pásy? Kde je hranice mezi restaurováním a digitálním restaurováním? Dotýká se restaurování v případě „filmu“ pouze jeho nehmotného „zvukově obrazového záznamu“, anebo ve skutečnosti nelze restaurovat tento nehmotný statek, aniž by byla „porušena podstata látky“, totiž filmu – nosiče v průběhu jeho převodu do digitálního formátu? Lze vůbec v praxi přesně určit jasnou hranici mezi zvukově obrazovým záznamem, resp. audiovizuálním dílem a jeho nosičem? A kde vlastně končí (digitální) restaurování a začíná (digitální) remasterování?

Ambicí tohoto skromného textu však bylo pouze upozornit na to, jak strašně složité jsou jednoduché věci.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Ztrácí se báseň ve filmovém překladu?Ivan David, filmový právník, rozebírá jeden z nejživějších a nejzajímavějších rozsudků tohoto roku v oblasti autorského práva filmového13.10.2016 - Ivan David

   poslední blogy:
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková