Mírný pokrok v mezích zákona

Advokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu.
04.10.2018 - Ivan David

Před několika dny snad definitivně potvrdil Vrchní soud v Praze ve svém judikátu, že slovní spojení „je to paráda“ z hitu „Paráda“ autorů Karla Zicha (autor hudby) a Michala Bukoviče (autor textu) není samo o sobě autorským dílem. Z uvedeného rozhodnutí pak vyplynula skutečnost, že pokud před několika lety v televizní reklamě na Vitanu zazněla adaptace písně „Paráda“ – začínající slovy „Je to parádní“ (jinak ale používající zcela jiná slova než původní píseň) – nejednalo se o zásah do autorských práv autora textu původní písně. A to přesto, že si Vitana k užití a úpravám tohoto textu neopatřila souhlas. Vitana tak není povinna uhradit synovi zesnulého textaře v žalobě požadovaných 420 tisíc korun a náhradu nákladů proběhlého řízení.

Než nedávno toto rozhodnutí padlo, probíhal dle dostupných informací tento spor nejméně 5 let a prošel všemi stupni soudní soustavy (Krajský soud v Praze, Vrchní soud v Praze, Nejvyšší soud České republiky) a jeho vedení tedy stálo obě strany sporu jistě nemalé peníze, o vynaložené energii a času nemluvě. 

Po rekapitulaci těchto skutečností si možná nejeden čtenář poklepe na čelo a řekne si: Vždyť je přece z pohledu normálního selského rozumu jasné, že je naprosto ABSURDNÍ větu „je to paráda“ považovat za něčí majetek! Není to autorské právo komické, že vůbec na jeho základě může někoho napadnout, že vlastní práva k takovému sousloví? Případně si zmíněný hypotetický čtenář třeba ještě přísněji položí otázku, zda ono podivné autorské právo vlastně není (slovy jednoho kolegy – advokáta, který právě kandiduje do Senátu za Pirátskou stranu) už úplně „mrtvolný koncept“, u něhož je jakákoliv snaha o reformu předem odsouzena k nezdaru (viz zde). 

Podle mého názoru shora uvedený soudní spor ilustruje něco docela jiného – a sice to, že seberadikálnější reforma právních předpisů nemůže změnit to nejpodstatnější. Nemůže změnit lidi – již jsou těmi, kteří tyto normy nejen píší, ale i interpretují a aplikují. 

Dědice autorských práv k textu písně „Paráda“ nikdo nenutil vymáhat svůj domnělý nárok u soudu. A sám tento dědic byl do jisté míry obětí – a to obětí soudních výkladů posledních několika desetiletí, které dospěly k závěru, že autorským dílem může být v podstatě cokoliv. Právě z těchto judikátů bezpochyby dědic i jeho advokát vycházeli, když sepisovali žalobu. Zmíněné soudní výklady (nejznámější je pravděpodobně judikát ke sloganu „Upeč… třeba zeď“, který soud označil za společností Bauhaus „odcizené“, pouze mírně upravené autorské dílo Zdeňka Svěráka) přitom byly učiněny NAVZDORY výslovnému textu autorského zákona, a nikoli s ním v souladu. Prostým nahlédnutím do tohoto právního předpisu se může každý přesvědčit, že dle daného zákona požívají ochrany pouze „jedinečné výsledky tvůrčí činnosti autora“ – jimiž slogan „Upeč… třeba zeď“ a jemu podobné bezpochyby nejsou.

Právní historici už dávno pojmenovali nemoc zvanou „legislativní optimismus“, která se v lidských dějinách opakovaně vrací (na určité základní úrovni nikdy nezmizela) a jejímž symptomem je panující přesvědčení, že prostřednictvím zákonů je možné zařídit cokoliv. Symbolem těchto předpisů je tereziánský patent o hubení vrabců (1750), jehož cílem mělo být prostřednictvím likvidace vrabců v českém království zvýšit úrodu obilí. Naprostý praktický neúspěch tohoto právního předpisu nikterak neumenšil snahy dalších generací zákonodárců pokoušet se o totéž – a to i doslova, jak ukazuje snaha o vyhubení vrabců, kterou pojala čínská vláda v roce 1958, tentokrát ovšem na území celé Číny. (Výrazně horlivější uplatňování zákona čínskými úřady než za dob Marie Terezie vedlo i k výrazně horším důsledkům – které tentokrát nabraly až podoby hladomoru, jenž nastal jako logický následek přemnožení hmyzu, který nyní neměl na polích kdo požírat.)

Stejně jako je nesmyslná představa, že lze úplně cokoliv právně regulovat, je podle mého soudu nesmyslná i představa, že recept k úspěchu se skrývá v rezignaci na jakoukoliv regulaci. Avšak ani rozumná úroveň právní regulace není ještě zárukou úspěchu, jak ukazují výše popsané případy (neboť přinejmenším pojetí autorského díla v českém autorském zákoně rozumné je a nijak to nezabránilo mnoha nerozumným soudním rozhodnutím v minulosti).

Jak tedy vyřešit hlavolam jménem autorské právo? Na konci filmu Annie Hallová (r. Woody Allen, USA 1977) cituje Woody Allen jeden starý vtip: „Znáte to, chlápek přijde k psychiatrovi a říká: Doktore, můj bratr se zbláznil! Myslí si, že je kuře. A doktor na to říká: Tak proč ho nepřivedete? A ten chlápek odpoví: Já bych ho přived, ale potřebuju ty vejce.“ Přesně takhle – říká Woody Allen – fungují lidské vztahy: Jsou naprosto bláznivé, iracionální a absurdní, ale my v nich dál pokračujeme. Protože potřebujeme ta vejce. Obávám se, že navzdory vší vědecké gloriole a několika staletím vršení právně filozofických a právně teoretických spisů jsme na tom s právní realitou dosti obdobně.

Člověk – to zní možná hrdě. Ale dokud bude nedokonalý tvor tohoto jména psát a vykládat právní předpisy, musíme se smířit s tím, že budou výsledky často více než rozpačité. V úvodu citovaný rozsudek v kauze Vitana je nicméně světlou výjimkou z tohoto pravidla a ukazuje, že jakkoliv stav autorského práva a jeho aplikace v České republice asi není úplně paráda, mohlo by být i výrazně hůř. A že pokrok v mezích stávajících zákonů, i když třeba jenom mírný, je možný.





další blogy autora:

Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
Otázka života a fikcePrávník Ivan David komentuje další francouzský případ sporu o využití víceméně faktografické knihy francouzské odbojářky Charlotte Delbo pro film Rideau Rouge à Raisko.01.03.2018 - Ivan David
Meze inspiraceFilmový právník Ivan David rozebírá kauzu reklamy na Citroën, která byla přiznaně inspirována proslulým jednozáběrovým filmem C'était un rendez-vous Clauda Lelouche.14.12.2017 - Ivan David
Hrát, nebo býtNěkolik poznámek filmového právníka Ivana Davida k právním aspektům rozdílů mezi hraným a dokumentárním filmem03.08.2017 - Ivan David
Všechno je v pořádkuFilmový právník Ivan David v souvislosti se svou návštěvou mezinárodní autorskoprávní konference v Kodani uvažuje nad hamletovskou otázkou: Být, nebo nebýt? To je, oč tu běží.08.06.2017 - Ivan David
Co (ne)přináší novela autorského zákona do oblasti filmuFilmový právník Ivan David glosuje Senátem schválený finální text novely autorského zákona – jaké změny čekají na všechny pracující v oblasti audiovize?23.03.2017 - Ivan David
Mluvil tu někdo o digitalizaci filmu?Filmový právník a advokát Ivan David nahlíží na zdánlivě jednoduchý pojem „digitalizace“, který rozdmýchává atmosféru nejen v odborných kruzích. Proč je tak složité tomuto pojmu porozumět?02.02.2017 - Ivan David
Ztrácí se báseň ve filmovém překladu?Ivan David, filmový právník, rozebírá jeden z nejživějších a nejzajímavějších rozsudků tohoto roku v oblasti autorského práva filmového13.10.2016 - Ivan David

   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil