Město snů

Dokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.
17.03.2016 - Tereza Reichová

První dva roky na FAMU by mne ani v těch nejbláznivějších snech nenapadlo, že budu točit pro televizi. Ne proto, že by to bylo trapné či bych se nad ni povyšovala, ale prostě proto, že jsem si nedokázala představit, že by sociální témata v autorské podobě po mně někdo mohl chtít.

Pak tato možnost přišla. Hrozně jsem to pokazila. Stres ze čtyř natáčecích dní se podepsal i na lidech, se kterými jsem točila. Neuměla jsem komunikovat s pány v dodávce, ve střižně jsem byla se střihačkou nonstop a vzniklo z toho něco, za co se asi budu vždy stydět. Myslím, že je to klasický příběh studentů dokumentární tvorby. Když jsem se do dalších pokusů pustila už beze strachu a s maximálním nasazením, přišla další zkušenost. Dozvěděla jsem se, že na schvalovací projekci zaznělo, že by bylo záhodno dotočit „pravicovou linii“, aby byl film vyvážený, a u dalšího filmu jsem se zas chovala nekolegiálně, když jsem nechala mluvit nezodpovědného autora reportáže ze zpravodajství. Zvítězila má tvrdohlavost, že se sestřihem nic dělat nebudu, neb je dle scénáře, a filmy byly odvysílány. Tenkrát jsem byla přesvědčena, že nejsem schopna pro médium veřejné služby točit.

Tady by mohl příběh skončit. Ale teď si představte toto. Sledujete své spolužáky, kterým je neustále dodávána odvaha a možnost pustit se do filmů kompaktních s jejich stylem, natáčením i ideou. Stejná instituce, jiné město. Navíc město, kde by člověk chtěl žít. Skvěle se tam jí, pije, debatuje, ale i točí!  Tak jsem to zkusila. Jedinou zábranou byla délka vysílacího prostoru, ale s tím se počítá. Tři filmy v rámci dost konzervativního pořadu. Vše bylo možné, protože jsme sdíleli ideu, proč a pro koho má film vzniknout. Experimentování s dokumentární tvorbou bylo povoleno a já se nikdy nestyděla za jediný z nich. Tato zkušenost můj postoj k televizi a jejímu prostoru zcela změnila a navíc jsem se přestala bát o svou budoucnost.

Začala jsem připravovat na FAMU absolventský film. Kontroverzní téma, jistojistě zpracované tak, jak se to moc nedělá. Jeho osud jsme měli se štábem nalinkovaný. Pár alternativních projekcí, možná nějaký festival, kdyby se film povedl. Poté internet. Z města snů však přišla netušená podpora. Takové téma prý musí být ve veřejnoprávní televizi. Podpora celého producentského týmu mi vyrazila dech a fakt, že film dělám s vidinou, že se dostane k televizním divákům, je motorem pro celý náš štáb.

Z absolventského filmu Terezy Reichové Epidemie svobody

Proč to celé píši? Když jsem se dostala do dokumentaristických vod, bylo slovo televize skoro špatné slovo. Většina lidí pro ni točila, ale každý se o ni rád otřel. Po dobu čtyř let se situace změnila. Několik kreativních producentských skupin se s dokumentaristy chytlo za ruku a začalo se dít nevídané. Kultivace instituce veřejné služby se stala zájmem všech a ti dokumentaristé, kteří ji předtím kritizovali, si uvědomili, že je to problém všech a že mohou přidat ruku k dílu.

Ti, co ve mně probudili pozitivní vztah k televizi, odchází. Ne vlastní vůlí. Nechci se opět stát kritikem, chci chválit. A určitě nejsem jediná. Prosím, nekažte to dál. Přeci chceme stejnou věc.

P. S.: Díky, Kamilo Zlatušková. Díky, Richarde Komárku. Díky, Karolíno Zalabáková. Díky, Brno.





další blogy autora:

Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová
Bulvár jménem alternativaProč je nový snímek o velké rodině žijící v maringotce po svém z dokumentaristického hlediska neetický? Tereza Reichová ostře kritizuje způsob práce Evy Tomanové, autorky snímku Stále spolu.04.06.2015 - Tereza Reichová
Kancly nebo Kliniku? aneb zápis od společného stoluJak si zachovat tvůrčí svobodu a získat finance pro autorskou dokumentaristiku po opuštění FAMU? Tereza Reichová shrnuje právě se rodící myšlenku několika studentů, jak se vyhnout nutnosti spolupráce s velkými producentskými subjekty.26.03.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Neposlušná pedagogikaTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší méně tradiční zápisky z 5. bienální konference Mezinárodní asociace pro vizuální kulturu v Londýně.27.09.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Estetika budoucího státuJan Gogola ml. o filmu Terezy Bernátkové Sóla pro poslance a senátory, jež tvoří výpovědi našich senátorů a poslanců o vizích budoucnosti.20.09.2018 - Jan Gogola ml.
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová Hrůzová