Když mladí nejsou tak úplně mladí

Mediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?
22.06.2017 - Milan Kruml

Getty images

Zprávu, která mne inspirovala k napsání následujícího textu, jsem nalezl počátkem června v servisu rakouské agentury APA. Na lásku není nikdy pozdě – pod tímto mottem chce německá komerční televize Sat.1 zařadit do vysílání nový pořad, seznamku pro seniory. Zúčastnit se jí mohou jen lidé, kteří již dovršili 60 let. Točit se má na konci léta v jednom švýcarském hotelu, oznámila stanice. Sat.1 si pro projekt zajistila práva k adaptaci belgického formátu Hotel Römantiek, jehož první řada byla odvysílána letos na jaře. Jak se bude show jmenovat v němčině, zatím není známo, stejně jako kolik epizod hodlá Sat.1 vyrobit a kdy pořad nasadí do vysílání.

Není to tak dávno, co se většina televizí, v případě těch komerčních se dá říci, že sto procent z nich, chlubila jako svým hlavním trumfem počtem takzvaných mladých diváků. Pojem mladí diváci je ale dost zavádějící. Vezměme si cílovou skupinu, která je pro komerční televize z hlediska prodeje reklamy nejdůležitější. U nás je vymezena diváky ve věku 15–54 let. Je pro mne sice potěšitelné, že i nad padesátkou mohu být, byť jen čtyři roky, označován za mladého diváka, nicméně se obávám, že rozdíl mezi představami o správné televizní zábavě někoho, komu je 16, a člověka po čtyřicítce se diametrálně liší.

Na začátku minulého desetiletí měla nejmladšího průměrného diváka TV Nova. Byla jím vdaná žena ve věku 47 let z menšího města, se základním vzděláním. Nějak si nedokážu představit, zda tato divačka byla tou nejideálnější cílovou skupinou pro zadavatele reklamy, ale to naštěstí nebyl a není můj problém. Mnohem zajímavější mi připadá, že se kategorie mladí diváci i dnes stále používá u hodnocení výkonu televizí, ačkoli se počet takto definovaných lidí před obrazovkami výrazně snížil. Na druhou stranu – výsledky sledovanosti se uvádějí nejen v absolutních číslech, ale především v procentech. Dívá-li se na americký blockbuster typu Transformers 150 000 lidí, stále to ještě může být v takzvaně mladé cílovce výborný výsledek – třeba kolem třiceti procent. Ale ani komerční televize nežijí z procent, ta jsou dobrá hlavně pro prestiž, ale ze zásahu svých pořadů a do nich vložených reklamních spotů a to už problém být může. A tak jsme svědky podivného jevu – na jedné straně se naše komerční stanice chlubí procenty, na straně druhé dobře vědí, že musejí cílit i na diváky nad padesát čtyři let, protože ti jsou totiž televizi nejvěrnější. Velká část programové nabídky tedy vyhovuje zejména jim – procentuální podíl „mladých“ se naopak získává právě zmíněnými filmy. A proměnily se i zájmy zadavatelů reklamy – roste počet lidí v důchodovém věku, kteří mají peníze i na to, aby je utráceli za zábavu (podle posledních odhadů jich je v České republice asi milion a půl). Senioři navíc kupují, stejně jako ostatní, předměty denní spotřeby a také dárky – pro děti a vnoučata. Oslovit je tudíž může být zajímavější než cílit na skupinu „mladých“, která u obrazovky třeba nesedí.

Hotel Römantiek, 2017

V zahraničí tento problém měly a mají komerční televize také. Někde reagovaly na úbytek mladých lidí před obrazovkami tím, že zvýšily věkovou hranici pro „reklamně zajímavou cílovou skupinu“. V Německu například nad šedesát let. Jinde se i za cenu vysokých nákladů rozhodly změnit technologii využívanou při získávání dat o sledovanosti – dnes se už započítávají i ti diváci, kteří se dívali na daný pořad zpětně, tedy z nějakého úložiště, a ve Spojených státech usilují o započítání i těch diváků, kteří se na pořady dívali sice v době, kdy byly vysílány, ale nikoli na tradiční obrazovce, nýbrž prostřednictvím internetového streamu. Dá se předpokládat, že i my dospějeme k podobnému řešení.

Nicméně jeden problém stále zůstane – ať už půjde o jakýkoli způsob, jakým budou diváci sledovat televizí vytvořené obsahy. Rozhodující bude, zda budou atraktivní pro skutečně mladé diváky, či nikoli. A to je docela náročný úkol. Vytvářet seznamku pro seniory je ve srovnání s ním zadání nepoměrně lehčí.


Autor pracuje v České televizi





další blogy autora:

Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.