Když mladí nejsou tak úplně mladí

Mediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?
22.06.2017 - Milan Kruml

Getty images

Zprávu, která mne inspirovala k napsání následujícího textu, jsem nalezl počátkem června v servisu rakouské agentury APA. Na lásku není nikdy pozdě – pod tímto mottem chce německá komerční televize Sat.1 zařadit do vysílání nový pořad, seznamku pro seniory. Zúčastnit se jí mohou jen lidé, kteří již dovršili 60 let. Točit se má na konci léta v jednom švýcarském hotelu, oznámila stanice. Sat.1 si pro projekt zajistila práva k adaptaci belgického formátu Hotel Römantiek, jehož první řada byla odvysílána letos na jaře. Jak se bude show jmenovat v němčině, zatím není známo, stejně jako kolik epizod hodlá Sat.1 vyrobit a kdy pořad nasadí do vysílání.

Není to tak dávno, co se většina televizí, v případě těch komerčních se dá říci, že sto procent z nich, chlubila jako svým hlavním trumfem počtem takzvaných mladých diváků. Pojem mladí diváci je ale dost zavádějící. Vezměme si cílovou skupinu, která je pro komerční televize z hlediska prodeje reklamy nejdůležitější. U nás je vymezena diváky ve věku 15–54 let. Je pro mne sice potěšitelné, že i nad padesátkou mohu být, byť jen čtyři roky, označován za mladého diváka, nicméně se obávám, že rozdíl mezi představami o správné televizní zábavě někoho, komu je 16, a člověka po čtyřicítce se diametrálně liší.

Na začátku minulého desetiletí měla nejmladšího průměrného diváka TV Nova. Byla jím vdaná žena ve věku 47 let z menšího města, se základním vzděláním. Nějak si nedokážu představit, zda tato divačka byla tou nejideálnější cílovou skupinou pro zadavatele reklamy, ale to naštěstí nebyl a není můj problém. Mnohem zajímavější mi připadá, že se kategorie mladí diváci i dnes stále používá u hodnocení výkonu televizí, ačkoli se počet takto definovaných lidí před obrazovkami výrazně snížil. Na druhou stranu – výsledky sledovanosti se uvádějí nejen v absolutních číslech, ale především v procentech. Dívá-li se na americký blockbuster typu Transformers 150 000 lidí, stále to ještě může být v takzvaně mladé cílovce výborný výsledek – třeba kolem třiceti procent. Ale ani komerční televize nežijí z procent, ta jsou dobrá hlavně pro prestiž, ale ze zásahu svých pořadů a do nich vložených reklamních spotů a to už problém být může. A tak jsme svědky podivného jevu – na jedné straně se naše komerční stanice chlubí procenty, na straně druhé dobře vědí, že musejí cílit i na diváky nad padesát čtyři let, protože ti jsou totiž televizi nejvěrnější. Velká část programové nabídky tedy vyhovuje zejména jim – procentuální podíl „mladých“ se naopak získává právě zmíněnými filmy. A proměnily se i zájmy zadavatelů reklamy – roste počet lidí v důchodovém věku, kteří mají peníze i na to, aby je utráceli za zábavu (podle posledních odhadů jich je v České republice asi milion a půl). Senioři navíc kupují, stejně jako ostatní, předměty denní spotřeby a také dárky – pro děti a vnoučata. Oslovit je tudíž může být zajímavější než cílit na skupinu „mladých“, která u obrazovky třeba nesedí.

Hotel Römantiek, 2017

V zahraničí tento problém měly a mají komerční televize také. Někde reagovaly na úbytek mladých lidí před obrazovkami tím, že zvýšily věkovou hranici pro „reklamně zajímavou cílovou skupinu“. V Německu například nad šedesát let. Jinde se i za cenu vysokých nákladů rozhodly změnit technologii využívanou při získávání dat o sledovanosti – dnes se už započítávají i ti diváci, kteří se dívali na daný pořad zpětně, tedy z nějakého úložiště, a ve Spojených státech usilují o započítání i těch diváků, kteří se na pořady dívali sice v době, kdy byly vysílány, ale nikoli na tradiční obrazovce, nýbrž prostřednictvím internetového streamu. Dá se předpokládat, že i my dospějeme k podobnému řešení.

Nicméně jeden problém stále zůstane – ať už půjde o jakýkoli způsob, jakým budou diváci sledovat televizí vytvořené obsahy. Rozhodující bude, zda budou atraktivní pro skutečně mladé diváky, či nikoli. A to je docela náročný úkol. Vytvářet seznamku pro seniory je ve srovnání s ním zadání nepoměrně lehčí.


Autor pracuje v České televizi





další blogy autora:

Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Dvakrát do stejné řekyTelevizní analytik Milan Kruml glosuje současný televizní trend remaků a pokračování. Upozorňuje především na téměř nepovšimnutý návrat dětského seriálu vytvořeného stanicí BBC v 90. letech.25.05.2017 - Milan Kruml
Nepijte, sežere vás krajta!Dle světových médií se nepodařilo dokázat, že by krajta pozřela člověka. Čtenář si na to musí přijít sám. Mediální analytik a nový bloger Milan Kruml podnikl cestu za ověřením faktů ze zdánlivě bezvýznamné mediální zprávy. 13.04.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Neposlušná pedagogikaTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší méně tradiční zápisky z 5. bienální konference Mezinárodní asociace pro vizuální kulturu v Londýně.27.09.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Estetika budoucího státuJan Gogola ml. o filmu Terezy Bernátkové Sóla pro poslance a senátory, jež tvoří výpovědi našich senátorů a poslanců o vizích budoucnosti.20.09.2018 - Jan Gogola ml.
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil