Kancly nebo Kliniku? aneb zápis od společného stolu

Jak si zachovat tvůrčí svobodu a získat finance pro autorskou dokumentaristiku po opuštění FAMU? Tereza Reichová shrnuje právě se rodící myšlenku několika studentů, jak se vyhnout nutnosti spolupráce s velkými producentskými subjekty.
26.03.2015 - Tereza Reichová

Žižkovská Klinika může být inspirací pro nové projekty

Před několika týdny se sešla parta studentů z dokumentární tvorby na FAMU. Krom studia na stejné katedře je spojoval blížící se konec studia a hezký vztah ke své alma mater. Ukázalo se, že tyto tři aspekty je tmelí víc, než si mysleli.

U stolu jsme seděli my, kterým se v hlavě rodí nutnost založit malé filmové družstvo, pak ti, kteří by rádi vyvíjeli své filmy v bezpečném prostředí daleko od České televize, dále i ti, co se nebojí založit si malou produkční společnost či jsou na nějakou navázaní a nakonec pár jednotlivců, kteří vlastně jen nechtějí zmizet ze sítě, již jim katedra na FAMU nabízí.

Debatovalo se o možnosti spojit se a dost rychle se ukázalo, že každý má jasné představy o tom, co do budoucna chce, a že jsme vlastně nepropojitelní. Diskuze pokračovala přesto dál. „Proč tedy sedíme u společného stolu?“

Všichni budeme potřebovat pracovat mimo domov. Ať kvůli dětem, které lezou při práci po hlavě, tak proto, abychom neprokrastinovali u utírání prachu místo spořádaného psaní scénáře, ale hlavně proto, abychom byli v denním styku s lidmi, co se věnují stejné činnosti. Vlastně by šlo o pokračování toho, co se děje na chodbičce naší katedry den co den. Právě tam často zazní kouzelná věta „No a na čem teď děláš?“ Ta umí vyústit v dramaturgickou pomoc, nasměrování na nové postavy filmu či k lepšímu technickému zázemí. Nic objevného, ale vlastně to nejdůležitější, co škola nabízí. Neustálý kontakt s tvůrčími lidmi, kteří si bez závisti pomáhají jen tím, že si povídají o tom, co dělají.

„Tak si sežeňme barák“. Jasné jak facka. Společný prostor, který nabídne vytoužené kanceláře, nepřetržitý kontakt s lidmi se stejným založením, ale i možnost vzájemné výpomoci. „Ale stačí to? Chceme mít jen kanceláře vedle sebe? Jsou mezi námi tací, co na pronájem kanceláře mít ani nebudou, když se budou chtít držet nezávislého autorského dokumentu.“

Z podobných poznámek a obav se tedy zrodil koncept dokumentaristického baráku. Domu, který bude spravovat více právních subjektů, kde bude zároveň filmový klub a obecně bude moci sloužit jako multifunkční prostor. Podmínka pobytu v něm vedle placení složenek? Tvorba kulturního programu, která bude muset být stejně pravidelná jako ty složenky za energie. A výnos z baru či případného vstupného bude vždy putovat do chodu baráku.

Ano, napadá vás správná námitka. Vždyť pronájem takového domu stojí hromadu peněz. Stojí, ale je tady spoustu domů, které spravuje Úřad pro věci majetkové či magistrát a nikdo v nich není. Symbolický nájem a platba složenek mohou být cestou ke vzniku smysluplných projektů, které neexistují jen proto, aby z nich plynul zisk. A že vám to přijde jako vyčůrané sehnání si kanceláře zadarmo, když ostatní si musí tu svou platit? My víme, že chceme dělat dokumentární filmy čistě podle našich představ. Tedy převážně filmy, kterým nejde o peníze a které si žádají velké množství času. Dnes v běžném provozu nás nutnost platit složenky naopak od takové práce odvádí k různým, často až nesmyslným kšeftům. A proti námitce o vyčůranosti stavíme právě závazek práce na kulturním programu, sdílení techniky a část našeho volného času, který může být využit jak pro dramaturgickou spolupráci, tak pro to, že si svůj barák budeme muset svépomocně dát takříkajíc do pucu. Pak se ukáže, kdo z nás je vhodný spíše pro kancelář a kdo pro alternativní prostor. Inspirací může být třeba vznikající žižkovská Klinika.

Přeji nám spíš než štěstí hodně rozumných lidí, kteří pochopí, proč je takový prostor třeba. Dále pár trpělivých produkčních a rozšíření naší základny jak o právní subjekty tak i jednotlivce. Snad i tenhle zápis od společného stolu k tomu pomůže.





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml