Kalašnikov a technologie emocí

Jak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.
16.05.2019 - Janis Prášil

Z filmu The Road Movie (2016). Foto imdb.com

„Rusko je stejně bláznivé jako jakákoli jiná země,“ řekl na adresu svého celovečerního debutu The Road Movie (2016) režisér Dmitrij Kalašnikov během své masterclass, kterou pořádal na MFDF Ji.hlava v roce 2017. Jeho střihová koláž, která bude 27. května uvedena v malém sále pražského kina Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí, sestává zhruba z padesáti videí z Youtube, v nichž se řidiči dělí o to, co natočili během jízdy autem. Ohlasy v médiích snímek často interpretují jako portrét ruské společnosti coby země extrémů a citují nejbizarnější scény. Patří mezi ně například setkání s agresivním mužem, který se „přilepí“ řidičce na kapotu a přes čelní sklo na ni zuřivě gestikuluje, průjezd lesním požárem, děsivé dopravní nehody nebo záhadný úkaz na obloze. Tento selektivní soubor videí podléhající dramaturgickému zásahu však stěží obstojí jako reprezentativní vzorek celé společnosti nebo národa. Sám autor ostatně uvádí, že náhody a nehody se stávají všude, jen je většinou nikdo nezaznamenává.

Přínos The Road Movie nespočívá v tom, co zobrazuje, ale jak. V práci se zdrojovým materiálem představuje příklad remediace1) nejen ve smyslu propojování starých a nových médií, ale především přesazování již existujícího materiálu do nového kontextu. Výsledná dokumentární esej je dokonce v pořadí druhou remediací videozáznamů ze silnic a dálnic. Přes padesát procent řidičů v Rusku si připevňuje na palubní desku vozidla kameru proto, aby měli důkaz pro pojišťovnu, nebo se ochránili před zkorumpovanou policií. Když pak zveřejní svá videa na internetu, z důkazního materiálu se stává virální zábava. Podruhé se funkce a podmínky uvádění původních videozáznamů proměňují, když jsou začleněny do dokumentární eseje a přemístěny z internetu na plátna kin.

Kalašnikov zkoumá svébytnou estetiku videozáznamů z hlediska parametrů dokumentárního filmu. Ve svém snímku akcentuje především práci s mimoobrazovým polem a diegetickým zvukem. Kamera, napevno umístěná na palubní desce auta, nesleduje snímaný objekt, její pohyb je určený jízdou auta a výhled redukován na prostor před vozidlem. Děj tak náhodně vstupuje a vystupuje z obrazového pole a pokračuje mimo zorný úhel objektivu. Vidíme tak pouze jeho část, jako třeba průběh dopravní nehody, o jejíchž následcích se však dozvídáme jen zprostředkovaně z komentářů posádky za kamerou, která nehnutě snímá rozbité čelní sklo.

Z filmu The Road Movie (2016). Foto imdb.com


Zajímavý diskurz u The Road Movie nabízejí mody dokumentárních filmů, které rozlišuje ve své knize Úvod do dokumentárního filmu Bill Nichols. Kalašnikov považuje videa z dálnic za čistou observaci bez umělého zásahu. Aby byl tento efekt co nejsilnější, ponechal tvůrce materiál v původní podobě, do které autorsky zasahoval pouze střihem. Za účelem zachování „čistoty“ materiál nepropojil žádným příběhem, ale spojil ho na základě kontrastního nebo podobného emočního náboje. Tím však ponechal původnímu materiálu nejen jeho charakter, ale ještě ho autorským způsobem zesílil. The Road Movie svou epizodickou strukturou a tempem představuje nepřetržitý, stále se měnící proud mikrodějů, jenž unáší diváka na vlně šoku a úžasu, čímž vystihuje povahu virální internetové zábavy. Důležitý je participační aspekt videozáznamů, jejichž emoční působivost významně zvyšují komentáře řidičů a spolujezdců. Pokud bychom přistupovali k posádce vozu jako k tvůrcům za kamerou, pohybují se videa nikoli v observačním, ale i v participačním modu, protože divák má přístup k emocím autora.

Emoční vyhrocenost a nepředvídatelnost nejsilněji vyvstává v motivu smrti. Tříštící se kapoty, vozidla rotující vzduchem, hroutící se monumentální těla kamionů, nebo postapokalyptické plameny sahající po autě projíždějícím lesním požárem odhalují nebezpečné sousedství spektakularity a destrukce, se kterým se můžeme setkat třeba v dokumentech Wernera Herzoga, snímaných z úpatí sopky nebo zamrzlého oceánu. The Road Movie je především výpovědí o médiu. Kalašnikov prostřednictvím dokumentární eseje zkoumá stylistické prostředky videa na sociálních sítích a zdůrazňuje jeho estetický, emoční a etický potenciál.

Poznámky

1) Jay David Bolter a Richard Grusin: Remediation: Understanding New Media. Cambridge, MA: MIT Press, 1999





další blogy autora:

Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Od aktivismu k politice a zpětJanis Prášil uvažuje nad novým dokumentem Víta Janečka a Zuzany Piussi s názvem Obléhání města, který podle něj překračuje rozměr protikapitalistické agitky a poodkrývá novou rovinu boje občanů s jejich vlastními zástupci.28.03.2019 - Janis Prášil
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Architektura jako tvář dobyJanis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?30.11.2017 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml
O dokumentech a paradoxech na Prix Bohemia Radio 2019Andrea Hanáčková ve svém blogu rekapituluje nejlepší audio dokumenty na letošním 35. ročníku festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio a uvažuje o paradoxu, proč Český rozhlas letošní vítězný dokument neodvysílal.04.04.2019 - Andrea Hanáčková