Je dokumentarista zodpovědný za debatu o svém díle?

Pomohla, nebo uškodila Třída 8.A pověsti Romů v České republice? Tomáš Feřtek o české verzi švédské reality show Klass
18.12.2014 - Tomáš Feřtek

Třída 8.A

Jestli se v něčem liší česká varianta slavné švédské reality show Klass of od předlohy opravdu zásadně, pak je to v posledním dílu. Ve švédské variantě se totiž charismatičtí učitelé objímají s dětmi ze třídy plné přistěhovalců, někteří pláčou a všichni říkají, jak důležitý byl v jejich životě ten půlrok, který spolu strávili a snažili se o zlepšení školních výsledků. Happyend lidský i profesní. Učitelská práce má výjimečnou hodnotu, protože proměňuje životy.

V osmé epizodě Třídy 8.A, jež se točila v brněnské škole, které se říká Osmec a která je převážně romská, je rozloučení mimořádně chladné. Učitel matematiky Petr vejde do třídy, kde je pár dětí otočených zády k němu, a řekne, že už se nikdy neuvidí. Oni cosi utrousí a nevěnují mu pozornost. Je to chladné a trapné. Jeho kolegové, dějepisář Ivan a češtinářka Dagmar, jsou na tom jen o trošičku lépe. A podobné je to i s měřitelnými výsledky onoho půlročního experimentu. Známky a výsledky dětí se až na jednu výjimku nezlepšily, často naopak. Děti jsou z toho půlroku spíš zklamané, škola samotná si o celém televizním projektu myslí své. A tak nejvíce asi získala samotná trojice učitelů, kterým došlo, že učit znamená často něco jiného, než si zatím představovali, a jsou za tu zkušenost vděční. Byť často s tím, že už by si nic takového raději nechtěli zopakovat.

Co tedy ukázala česká Třída 8.A, kde měli přijít nejlepší učitelé do nejhorší školy? Že učitelé nic nezmůžou? Že Romové jsou ve své podstatě většinou nevzdělavatelní? Že je to všechno marná snaha? Že naše školy a žáci se na rozdíl od škol a žáků v jiných zemích nikdy nezmění? Tyto otázky představují pouze hrubý výběr z diskusí proběhlých pod texty, které se pořadu věnovaly.

Když bychom to měli hodně zjednodušit, divácká obec se dělí na dvě velmi nestejné části. Ti pedagogicky vzdělanější, a to opravdu jen někteří, soudí, že pořad je zajímavý právě tím, že jako jeden z prvních u nás ukázal, co se děje reálně ve třídách a jak jsou na to běžní učitelé nepřipravení. Takže není divu, že šťastný konec se nekonal, ale i tak je to důležité a objevné sdělení, protože bez učitelů připravených na takovéto situace se nic nezmění.


Třída 8.A

Naprostá většina diváků, včetně velké části učitelské veřejnosti, naopak soudí, že to, co viděli, je jen důkaz, že Romové si žádnou zvláštní péči nezaslouží, že stejně všichni patří do zvláštní školy, a vůbec by na ty haranty obecně, i ty neromské, měla být větší přísnost. A někteří rodiče romských školáků jsou pobouření, že z nich televize dělá blbce. Takže pořad, který měl ukázat smysl vzdělávání a učitelské profese, jen vyhrotil a zostřil domácí debatu o Romech. Což jistě nebyl záměr. Jsou za to však tvůrci zodpovědní? Měli toto riziko brát v úvahu, než začali točit?

Odpověď není vůbec jednoduchá. Ano, vybrat pro mainstreamovou reality show de facto segregovanou romskou školu znamenalo zadělat na problém, protože většinová společnost je k Romům jednoznačně nevstřícná. A poslat do ní fakticky nepřipravené učitele, například matikáře Petra, který učí elitní děti na víceletém gymplu a podobnou třídu viděl poprvé, to směřovalo k jasnému pedagogickému průšvihu. Čemu měla dát producentka Kamila Zlatušková z brněnské ČT přednost?  Předvést tu srážku dvou světů, nebo vybrat jinou školu a jiné učitele tak, aby konečné sdělení bylo alespoň o něco optimističtější? A když nikoho takového neměla, bylo by bývalo lepší pořad netočit?

Těžko vyvratitelným faktem zůstává, že ve výsledku pořad pověsti Romů, ale i českého školství, mnoho nepomohl. Jsou za to tvůrci zodpovědní? Měli to brát v úvahu? Osobně jsem za ten nemilosrdný portrét učitelské reality vděčný, ale obtížně hledám ještě někoho, kdo by to viděl podobně. To mi přijde varující. Zvláště v televizi platí, že dílo je kompletní, až když dorazí k divákovi, a tvůrcům nezbývá, než to brát v úvahu.


Epizody švédské předlohy můžete zhlédnout ZDE.
Podívejte se na upoutávku na slovenskou verzi ZDE.
České epizody uvidíte ZDE.
Rozhovor se zástupcem školy, kde se točilo, čtěte ZDE.




   poslední blogy:
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová