Hvězdná chvíle českého radiodokumentu

Teoretička rozhlasového dokumentu Andrea Hanáčková o mezinárodní konferenci International Feature Conference, která se v těchto dnech koná v Praze
21.05.2018 - Andrea Hanáčková

Právě v těchto dnech, 20.–24. května hostí Praha nejvýznamnější světové setkání rozhlasových dokumentaristů International Feature Conference (IFC). Hostitelská instituce velkého mezinárodního mítinku obvykle ukazuje nejen to, že si může dovolit takovou akci finančně, ale že má především solidní zázemí v lidech. A to Český rozhlas v těchto měsících a dnech opravdu (konečně) má.

Zakladatelé

Konečně bez závorky totiž směřuje ke skutečnosti, že mezinárodní konference featuru vznikla už v roce 1974. Jedná se o volné společenství rozhlasových dokumentaristů, kteří cítí potřebu se každý rok sejít a mluvit o nejnovějších trendech žánru. V raných sedmdesátých letech vetkli do názvu konference žánr „feature“, který je obvykle chápán jako „umělecký dokument“. Vyznačuje se menším důrazem na fakticitu, umožňuje volnější zacházení s prvky fikce, usiluje o co nejintenzivnější zvukovost, bývá spojen s výraznější autorskou performancí. Žádný z těchto načrtnutých žánrových rysů neplatí striktně,  feature benevolentně snese monologické vyprávění stejně jako ars akustickou kompozici.

Od roku 1974 se tedy konference schází každoročně v některé ze světových metropolí a do Prahy letos zavítá úplně poprvé. Je celkem logické, že by tady světoví dokumentaristé v normalizačních letech nic moc nenašli. Tehdy tady ani žádný rozhlasový dokument neexistoval, točily se maximálně ideově zcela zmanipulované společenské kauzy pod názvem „hry faktu“. Zatímco světoví autoři dokumentu se začali scházet především proto, aby podpořili rozvoj akustického featuru, maximální auditivnost a autentičnost svých prací pro rádio, v Československu se tou dobou publicistika uzavírala do studií a o živém vysílání nemohla být ani řeč. 

V Českém rozhlase se žánru feature věnoval v devadesátých letech redaktor Zdeněk Bouček, účastník několika IFC a spolupořadatel berlínské konference, kterou hostilo československé velvyslanectví v roce 2000. Předčasná Boučkova smrt v roce 2005 však znamenala na čas utlumení vztahů s evropskou neformální organizací světových dokumentaristů. Přestože pravidelně na IFC někdo z Čech jezdil, nedalo se mluvit o nějaké kontinuitě práce v evropských strukturách EBU. To se radikálně změnilo v posledních několika letech a aktuální pražská dokumentaristická konference je toho jasným důkazem.

Lidé

Na první setkání v sedmdesátých letech se tvůrci finančně skládali sami. Hlad po nových postupech v radiofonii, po mobilní technice a vyprávění zvukem byl tak silný, že jim stál za komplikovanou dohodu napříč evropskými zeměmi. Šlo o jednotlivce z Německa, bývalé Jugoslávie, Polska, Nizozemí. Na prvním setkání v roce 1974 jich bylo 16, na fotce o čtyři roky později už stojí dobrých 50 tvůrců (začátky IFC popisuji v tomto textu). Schéma setkání se za celá ta dlouhá léta prakticky nezměnilo. Jsou vybrány pořady, respektive jejich dvacetiminutové excerpty k poslechu a každý den se poslouchá zhruba osm příspěvků. Následují dlouhé debaty v diskuzních skupinách, které se v průběhu několika dní promíchají a tak mají všichni šanci potkat se se všemi. V samotných genech celé akce je zakódováno, že jde v podstatě o jakousi variantu permanentní mistrovské školy, o princip generačního předávání informací a know-how, o zpětnou vazbu mezinárodního společenství a informace o nových možnostech, formátech a technologiích, v posledních letech i o pohybu na sociálních sítích.

Přestože se autoři, dramaturgové a producenti schází jen jednou či dvakrát ročně na mezinárodních soutěžích a právě na této konferenci, jsou vztahy mezi nimi skutečně velmi silné. Sdílí spolu ty nejintimnější autorské pochybnosti, v diskuzích často obhajují i kontroverzní etické situace, k nimž při natáčení občas dochází, nezřídka točí o sobě, své rodině a svých přátelích. Především se ale dlouhodobě znají, pracovali spolu v mezinárodních koprodukcích, navštěvují se i osobně v rámci rodin. Do toho vstupuje generace dnešních čtyřicátníků až padesátníků, kteří často vybudovali v rámci svých zemí nové prosperující redakce, učí na univerzitách nebo vedou nezávislé produkční společnosti. A zcela jedinečné bývá na IFC hemžení debutantů, lidí, kteří se poprvé ocitají na podobné akci, slyší své první pořady v sousedství zkušených a mnohokrát prověřených jmen.

Atmosféra

Z toho vyplývá atmosféra těchto setkání. Velkorysé přijetí, sdílnost a absolutní vstřícnost se nemění, atmosféře samozřejmě velmi pomáhá i to, že setkání je nesoutěžní. Mezigenerační respekt je hmatatelný vždy, když se ke slovu dostanou matadoři: Edwin Brys, Chris Brookes, Lorelei Harris nebo sám P. L. Braun. Akci často ovlivní aktuální situace v hostitelské zemi nebo v hostitelské instituci. Sama mám stále v živé paměti, že kodaňskou IFC (2007) hostila jako jednu z prvních akcí zcela nově otevřená, monstrózní nová budova kodaňské televize a rozhlasu. Na stavbu se ovšem vynaložilo tolik peněz, že mezinárodní konference se stala vlastně labutí písní featuru – redakce dokumentu a featuru byla následně zrušena kvůli nedostatku financí na platy tvůrců. Setkání tak mělo nesmírně podpůrný charakter a vyústilo v demonstraci společné síly světové rozhlasové dokumentaristiky. Ve Vídni (2016) před dvěma lety zase silně rezonovalo téma uprchlické krize, v letošním ročníku se rozhodně ozvou hlasy na obranu svobodných médií a investigativní žurnalistiky ohrožené ve všech zemích střední Evropy.

Společná fotografie z pražské konference

Tým

Po letech se tedy až nedávno sešel v pražské Tvůrčí skupině Dokument tým lidí, který byl schopen podpořit myšlenku pořádat IFC poprvé v Praze. Nepochybně k tomu přispěla mnohaletá práce Evy Trojan Nachmilnerové, která se zapojila do řady aktivit v rámci EBU Feature Group, vedla mistrovské kurzy a nabídla tuzemským tvůrcům řadu workshopů se zahraničními dokumentaristy. Myšlenku uspořádat mezinárodní konferenci v Praze rozhodně podpořily rozsáhlé kontakty Brit Jensen, dánské dokumentaristky, která již dlouhá léta žije a pracuje v Čechách. K prestiži české rozhlasové dokumentaristiky přispěly úspěšné projekty kreativního HUBu Českého rozhlasu, za všechny jmenuji alespoň dvoudílný dokument Yusra plave o život, jenž odvysílala i BBC. Především se však podařilo za poslední léta vystavět stabilní skupinu dramaturgů, kteří postupně obsadili dokumentem všechny celoplošné stanice Českého rozhlasu i Radio Wave a načerpali v zahraničí zkušenosti s pořádáním podobných velkých akcí. Zastřešující osobností je zde rozhodně vedoucí této tvůrčí skupiny Daniel Moravec.

Témata

Hlavním tématem letošního setkání dokumentaristů je pozice autora. I proto zvolili organizátoři jako leitmotiv Kafkův portrét a jako hlavní symbol všech jednotlivých konferenčních sekcí brouka Řehoře, což zahraniční hosté při výslovnosti nepochybně ocení. Autorovi a jeho roli v performativním modu auditivního dokumentu je věnován celý první den konference. I díky masivnímu rozvoji podcastu pracují rozhlasoví dokumentaristé čím dál častěji s konkrétním tématem v sériích. Úterní program nabídne, jak dramaturgicky uvažovat v kontextu rozhlasového seriálu nebo série. Středeční den uvede Jim Hinman, Angličan žijící v Kodani a provozující již řadu let web Third Ear zaměřený na zvukovost ve všech aspektech. Poslední den konference bude reflektovat mediální situaci v okolních zemích s důrazem na niku rozhlasového featuru – žurnalistickou investigaci. V tomto kontextu vystoupí Janek Kroupa z Radiožurnálu, své příspěvky přidají kolegové z polských, maďarských, možná i slovenských rádií. Právě kvůli stále intenzivněji pociťovanému úbytku svobody ve veřejnoprávních médiích v okolních zemích je politicky velmi důležité, že se letošní IFC koná zrovna v Praze. Podpora mezinárodního společenství může být důležitou zprávou i dovnitř Českého rozhlasu, kde se v kauze Janka Kroupy odehrál na začátku letošního roku zatím nejzávažnější střet o podobu média veřejné služby.





další blogy autora:

Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Příliv a odliv DokuVlny na Radiu WaveRozhlasová teoretička a dokumentaristka proniká do tajů jednoho z prvních původních dokumentárních podcastů českých radiostanic – DokuVlny Radia Wave.15.03.2018 - Andrea Hanáčková
Posmutnělá konference v unaveném PolskuAndrea Hanáčková přináší reflexi z akce Radio Research Conference 2017, která se konala v polském městě Lublin. Kromě nových pohledů na radiotvorbu předkládá také důležité svědectví o mediální situaci v Polsku.08.02.2018 - Andrea Hanáčková
Drzá investigace Ivana StudenéhoAndrea Hanáčková rozebírá dílo rozhlasového dokumentaristy Ivana Studeného29.06.2017 - Andrea Hanáčková
Děti Charty 77 – dokumentární série na Plusu a na DvojceRozhlasová teoretička a dokumentaristka Andrea Hanáčková přináší pečlivou reflexi dokumentárního cyklu Děti Charty 77, vysílaného na začátku roku 2017.06.04.2017 - Andrea Hanáčková
Be clear, be crisp and directRozhlasová teoretička Andrea Hanáčková zve na dvoudenní workshop Jak vyprávět rozhlasové příběhy, který v polovině února povedou esa evropské rozhlasové tvorby Simon Elmes a Edwin Brys26.01.2017 - Andrea Hanáčková
Brit hledá komunistuRozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přichází v předvánočním blogu s reflexí vyprávění neodvyprávěných příběhů – soustředí se na citlivé dílo Brit Jensen a její snahu osvěžit Čechům paměť.22.12.2016 - Andrea Hanáčková
Pro koho bude Prix Bohemia Radio?Rozhlasová dokumentaristka Andrea Hanáčková reflektuje rozhlasový festival Prix Bohemia Radio, jenž se poprvé konal v Olomouci letos na začátku října.10.11.2016 - Andrea Hanáčková

   poslední blogy:
Matematika zločinu a veřejné službyAndrea Hanáčková reflektuje první český non-fikční podcast a důvody, proč ho nechce odvysílat zadavatel – Český rozhlas Plus.28.02.2019 - Andrea Hanáčková
Kam s dokumentem? aneb Poučení z německé debatyMediální analytik Milan Kruml ve svém únorovém blogu představuje možnou budoucnost vztahu mezi dokumentem a televizí, jež se hojně diskutovala na festivalu Berlinále.21.02.2019 - Milan Kruml
Rochester: Mekka vizuální kultury 20. stoletíTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší zprávu o pobytu v americkém Rochesteru, domovině George Eastmana, světoznámé firmy Xerox i v anglo-saském kontextu důležité instituce Visual Studies Workshop14.02.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Limity svobody – nová realita současného slovenského dokumentuJanis Prášil komentuje ceněný slovenský snímek Marka Kuboše Poslední autoportrét07.02.2019 - Janis Prášil
Máme na víc Vladimire Vladimiroviči?Producent Radim Procházka představuje svůj nový film Máme na víc, jenž jde právě v těchto dnech do kinodistribuce24.01.2019 - Radim Procházka
Chvála derealizace aneb PHP FactorJan Gogola ml. se ve svém prvním blogogo 2019 zamýšlí nad odchody významných osobností z významných institucí nejen mediálního prostředí.17.01.2019 - Jan Gogola ml.
Veselé dokumentaristické hody, Prostřeno 2018Rozhlasová teoretička Andrea Hanáčková přináší novoroční bilanci současného stavu české nonfikční auditivní tvorby10.01.2019 - Andrea Hanáčková
TOP 5 2018: ubráněná katedra, filozof vyhozený z trůnu i obrana „lepšofilmování“Producent Radim Procházka bilancuje uplynulý rok 2018, dobré zprávy těsně vítězí se skóre 3:203.01.2019 - Radim Procházka
Trocha nuceného adventního optimismuPrávník Ivan David bilancuje rok 201820.12.2018 - Ivan David
Zprávy na míru – hrozba tradičním médiímMediální analytik Milan Kruml tentokrát přichází s upozorněním na aktuální dění a statistiky ve vztahu společností Facebook a Google a mediálního světa. 22.11.2018 - Milan Kruml