Filozofie 2.0

Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.
31.03.2016 - Tereza Hadravová

The Global Philosopher

Ode mne jistě o tom není žádného spisu a také nikdy nebude; neboť to nijak nelze povědět jako jiné nauky, nýbrž z hojného společného zkoumání té věci a ze soužití najednou, jako plamen vznícený od vylétlé jiskry, vznikne to v duši a pak se již samo živí.
Platón, Sedmý list

Jaké je nejvhodnější médium pro pěstování filozofie? Čemu je filozofické myšlení nejpříbuznější? V současném akademickém provozu je nejstandardnějším filozofickým výstupem psaný text – odborná monografie či článek v recenzovaném periodiku. Tato praxe souvisí s profesionalizací filozofie, se způsobem hodnocení výsledků těch, kteří se jí věnují v kontextu výzkumných pracovišť a univerzit, a v neposlední řadě také s tím, jakou pověst má filozofie – i samo myšlení – mimo akademii. Meditace a hluboké zamyšlení, usebrání se má pro nás privátní, osobní charakter, kterému nejlépe odpovídá právě praxe psaní, potažmo čtení v soukromí.

Je však psaný jazyk – ve většině případů ještě navrch poplatný různým žánrovým omezením a specifickému žargonu – tím ideálním prostředkem k filozofování? Není psaná řeč příliš těžkopádná, napěchovaná nevyslovenými předpoklady, zkratkovitá, hluchá, nepřístupná dialogu? Příliš hrubá, necitlivá ke kontextu, izolovaná od života?

Paralelně s textovou představou filozofie existuje i jiný obraz filozofické praxe, naznačený například v Platónově Sedmém listu. Podle něj je filozofie společným podnikem přátel spoutaných účastí na vzdělávání, diskurzivní otevřeností, láskou k pravdě. V tomto kontextu se tím nejvhodnějším prostředkem k pěstování filozofie jeví mluvená řeč, rozhovor. Platón dokonce hovoří o soužití, tedy o nonverbálním reflektování a sdílení hodnot. (Z pozice člověka donuceného k dennímu potýkání se s hodnotovými otázkami souvisejícími s rodinným provozem mám hned chuť podotknout, že jakýmsi filozofickým inkubátorem, společným zkoumáním a souběžným pokusem o vykonávání „té věci“, totiž toho, jak správně žít, je potencionálně každá rodina.)

Tento obraz dává filozofii do bezprostřední blízkosti k životní – a u Platóna zvláště politické – praxi. Činí z filozofie prostor určený pro společnou reflexi hodnot, které budeme jako spoluobčané sdílet a žít. O vzkříšení takového obrazu na globální úrovni se pokouší nový pořad čtvrtého kanálu rozhlasové BBC, The Global Philosopher, jehož první díl byl uveden minulý týden (a jehož videozáznam je na stránkách BBC k dispozici). Prostor ke společnému zkoumání přitom vymezuje prostřednictvím nových médií a vytváří tak možnost virtuálního soužití napříč kontinenty, vybízející k reflexi toho, co nás spojuje a co rozděluje. Ne náhodou se tak hlavním tématem první epizody stala otázka: Jsou národní (sic!) hranice důležité?

Jedna z diskutujících Lena O.

Nová agora vytvořená Globálním filozofem má podobu televizního studia vydlážděného šedesáti obrazovkami snímajícími dvourozměrné busty žen a mužů umístěné na pozadí výřezů z různých domácích prostředí. Mezi stěnami pokrytými touto demograficky promyšlenou mozaikou vzorku „hloubavých občanů“ globalizovaného světa se pohybuje moderátor diskuze, harvardský profesor politické filozofie Michael Sandel, a hrstka kameramanů neposedně švenkujících po půlkruhové místnosti. Obraz doplňuje grafické zpracování výsledků úvodní ankety (uprchlíka nemá země právo odmítnout podle 86 % diskutujících) a v průběhu debaty vystupující okna s aktivními účastníky diskuze, napodobující estetiku skupinových rozhovorů prostřednictvím googlu či skypu.

Volba Sandela byla jistě ovlivněna jeho výkonem v kurzu „Spravedlnost“, v němž se mu podařilo uhranout a do diskuze zapojit mnohé z téměř tisíce studentů nacpaných v divadelním sále na Harvardské univerzitě. Kurz je volně přístupný on-line a probírané otázky nadále generují mocné vlny elektronických debat. Zdá se, že v interakcích s živými studenty, jejichž reakce dokáže do značné míry předvídat a vůči nimž stojí v jednoznačné roli profesora, je Sandel přesvědčivější než ve vágněji určeném kontextu, obklopen obrazy neznámých dospělých. V úvodním slovu ke Globálnímu filozofovi klade důraz na to, že zinscenované setkání probíhá mezi neprofesionály, ale debata sama dostane nějaký výraz až v sedmé minutě, kdy do ní vstupuje Němka Lena O., jejíž argumentace prozrazuje více než jen povrchní obeznámenost se způsobem argumentace v oblasti politické filozofie. Ne bez příčiny se z Leny stane „hvězda“ celé show, ke které Sandel utíká, aby se mu podařilo zvrátit přehlídku názorů a výronů vlastní zkušenosti ve filozofickou debatu.

Rozpačitost prvního dílu nového pořadu korunoval Sandel tím, že se při deklarovaném pokusu o závěrečné shrnutí debaty nakonec sám uchýlil ke čtení vlastního, předem připraveného textu a projevil tak necitlivost k tomu, co bylo při debatě skutečně vysloveno. Paradoxně se tak nakonec opět posunul ke standardnímu filozofickému projevu, jenž chtěl formát pořadu vyvážit tím, že se pokusil roznítit diskuzi právě mezi neprofesionály. Divácky zajímavější by ovšem mohlo být, kdyby se do publika podařilo příště propašovat více takových Len O., které, ať už je jejich životopis jakýkoli, dokážou debatovat jako profesionální filozofové.





další blogy autora:

Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Film jako filozofický prostorFilozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici. 11.05.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová
Kino jako filozofie bez filozofaFilmy mohou filozofovat, říkají někteří teoretici. O jakých filmech mluví, a proč nemluví o dokumentech? Tereza Hadravová se ve svém prvním příspěvku věnuje jedné z podob setkávání – a míjení se – filmu a filozofie.02.07.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer