Filmová gramotnost? Neusilujme o audiovizuální výchovu na školách

Schopnost rozumět a vyjadřovat se jazykem filmu je stále důležitější. Přesto Tomáš Feřtek nepovažuje za dobrý nápad, aby se audiovizuální výchova stala povinným předmětem. Proč?
21.05.2015 - Tomáš Feřtek

Studentský film Chata (Marek Adamec, 2015). Celý film lze zhlédnout na webu školy www.prirodniskola.cz.

Patří filmová gramotnost k všeobecnému vzdělání? Odpověď jen těžko může znít jinak než ano. Už během uplynulých dvaceti let se audiovizuální gramotnost důležitostí začala vyrovnávat té literární a dnes její význam nejspíš převážil. Schopnost vnímat vizuální jazyk, mít alespoň rámcové povědomí o dějinách filmu a televize, nebo dokonce umět něco krátkého natočit a sestříhat, je srovnatelná se schopností číst s porozuměním, znát dějiny literatury a umět napsat text přesahující svým záměrem školní referát či motivační dopis.

Takže to vypadá na logický závěr: Zaveďme do škol filmovou výchovu, jako tam už máme tu literární či výtvarnou. Ostatně zájmových skupin, které o implementaci filmové výchovy do vyučování usilují, přibývá. Každá má trochu jinou představu – někdo je spíš pro estetické a teoretické pojetí, jiný dává přednost filmařské praxi. Ale v nutnosti vstupu vizuálního jazyka do škol se shodnou. Jen na to zatím nemají dostatečnou politickou sílu. Takže se nenašlo dostatek poslanců, kteří by zasáhli a přinutili Ministerstvo školství změnit v tomto smyslu třeba rámcové vzdělávací programy pro základní a střední školy. Naštěstí. Protože to je mimořádně nešťastný nápad.

Důvody jsou dva. Za prvé tohle napadne každého druhého. Má pocit, že dospělí něco neumí a umět by měli. Takže šup s tím do základní školy. A tak máme finanční gramotnost a výchovu, výchovu ke zdraví, environmentální a mediální výchovu, demokratickou a etickou výchovu. A to jsem určitě ještě tak dvě tři zapomněl. Jenže škola a rozvrh nejsou nafukovací, učitelé nové předměty až příliš často upřímně nesnáší, berou je jako další nesmyslné nařízení, nemá je kdo učit a tak se to nakonec spláchne zapisováním do výkazů a rezignací. Je evidentní, že vzdělávání obecně nemůže jít dál cestou přidávání dalších a dalších „předmětů“. Cesta vede opačným směrem. Rušit předměty, propojovat je a provázat to, co žáci dělají, s realitou mimo školu.

Druhý důvod je ještě podstatnější. Výuka literárního dějepisu a psaní je zavedená věc po desítky let. Že bychom tímto způsobem dosahovali nějakých oslnivých výsledků? Stačí zajít zrovna teď na pár středních škol, podívat se na ústní maturitu, přečíst pár maturitních písemek, aby bylo jasné, že sám fakt povinného předmětu neznamená pro skutečnou dovednost prakticky nic. Schopnost psát, stejně jako něco natočit, vzniká dnes nejčastěji mimo školu, v rámci takzvaného neformálního vzdělávání, v  blogosféře a na youtube. A ti, kteří díky tomu rádi píší nebo točí, bývají i ochotnější se něco dozvědět z literární či filmové historie či analýzy a zapamatovat si to déle než do nejbližšího testu.

Pravidelně už několik let chodím do poroty na jednom pražském gymnáziu, kde studenti středních škol prezentují své projekty. V posledních dvou ročnících je stále častější součástí studentského projektu film. Třeba hraný kraťas, jehož scénář napsali anglicky španělští studenti a čeští ho natočili. Vědecké video o tání ledu, „expediční“ dokument o výzkumné prázdninové výpravě. Že technika je stále dostupnější a vizuální sdělení se stalo samozřejmou součástí komunikace, to vědí jak studenti, tak osvícenější učitelé. Tak je nechme, aby si sami rozhodli, jak schopnost vnímat, analyzovat a vytvářet filmy do školy vtáhnou. Konec konců, každá škola, která bude chtít, si něco takového do svého školního vzdělávacího programu může napsat už dnes. Jít cestou povinného zařazení do výuky je ta nejhorší cesta z možných.




   poslední blogy:
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová
Spor o umění aneb Když média bavíMediální analytik Milan Kruml přibližuje žabomyší spory rakovnických zastupitelů o novou sochu Sisyfa, která by od letošního léta měla stát v Rakovníku. O místní „kauze“ vtipně informoval i rakovnický týdeník Raport. A pak prý že z novin už zmizel humor!11.04.2019 - Milan Kruml