Filmová gramotnost? Neusilujme o audiovizuální výchovu na školách

Schopnost rozumět a vyjadřovat se jazykem filmu je stále důležitější. Přesto Tomáš Feřtek nepovažuje za dobrý nápad, aby se audiovizuální výchova stala povinným předmětem. Proč?
21.05.2015 - Tomáš Feřtek

Studentský film Chata (Marek Adamec, 2015). Celý film lze zhlédnout na webu školy www.prirodniskola.cz.

Patří filmová gramotnost k všeobecnému vzdělání? Odpověď jen těžko může znít jinak než ano. Už během uplynulých dvaceti let se audiovizuální gramotnost důležitostí začala vyrovnávat té literární a dnes její význam nejspíš převážil. Schopnost vnímat vizuální jazyk, mít alespoň rámcové povědomí o dějinách filmu a televize, nebo dokonce umět něco krátkého natočit a sestříhat, je srovnatelná se schopností číst s porozuměním, znát dějiny literatury a umět napsat text přesahující svým záměrem školní referát či motivační dopis.

Takže to vypadá na logický závěr: Zaveďme do škol filmovou výchovu, jako tam už máme tu literární či výtvarnou. Ostatně zájmových skupin, které o implementaci filmové výchovy do vyučování usilují, přibývá. Každá má trochu jinou představu – někdo je spíš pro estetické a teoretické pojetí, jiný dává přednost filmařské praxi. Ale v nutnosti vstupu vizuálního jazyka do škol se shodnou. Jen na to zatím nemají dostatečnou politickou sílu. Takže se nenašlo dostatek poslanců, kteří by zasáhli a přinutili Ministerstvo školství změnit v tomto smyslu třeba rámcové vzdělávací programy pro základní a střední školy. Naštěstí. Protože to je mimořádně nešťastný nápad.

Důvody jsou dva. Za prvé tohle napadne každého druhého. Má pocit, že dospělí něco neumí a umět by měli. Takže šup s tím do základní školy. A tak máme finanční gramotnost a výchovu, výchovu ke zdraví, environmentální a mediální výchovu, demokratickou a etickou výchovu. A to jsem určitě ještě tak dvě tři zapomněl. Jenže škola a rozvrh nejsou nafukovací, učitelé nové předměty až příliš často upřímně nesnáší, berou je jako další nesmyslné nařízení, nemá je kdo učit a tak se to nakonec spláchne zapisováním do výkazů a rezignací. Je evidentní, že vzdělávání obecně nemůže jít dál cestou přidávání dalších a dalších „předmětů“. Cesta vede opačným směrem. Rušit předměty, propojovat je a provázat to, co žáci dělají, s realitou mimo školu.

Druhý důvod je ještě podstatnější. Výuka literárního dějepisu a psaní je zavedená věc po desítky let. Že bychom tímto způsobem dosahovali nějakých oslnivých výsledků? Stačí zajít zrovna teď na pár středních škol, podívat se na ústní maturitu, přečíst pár maturitních písemek, aby bylo jasné, že sám fakt povinného předmětu neznamená pro skutečnou dovednost prakticky nic. Schopnost psát, stejně jako něco natočit, vzniká dnes nejčastěji mimo školu, v rámci takzvaného neformálního vzdělávání, v  blogosféře a na youtube. A ti, kteří díky tomu rádi píší nebo točí, bývají i ochotnější se něco dozvědět z literární či filmové historie či analýzy a zapamatovat si to déle než do nejbližšího testu.

Pravidelně už několik let chodím do poroty na jednom pražském gymnáziu, kde studenti středních škol prezentují své projekty. V posledních dvou ročnících je stále častější součástí studentského projektu film. Třeba hraný kraťas, jehož scénář napsali anglicky španělští studenti a čeští ho natočili. Vědecké video o tání ledu, „expediční“ dokument o výzkumné prázdninové výpravě. Že technika je stále dostupnější a vizuální sdělení se stalo samozřejmou součástí komunikace, to vědí jak studenti, tak osvícenější učitelé. Tak je nechme, aby si sami rozhodli, jak schopnost vnímat, analyzovat a vytvářet filmy do školy vtáhnou. Konec konců, každá škola, která bude chtít, si něco takového do svého školního vzdělávacího programu může napsat už dnes. Jít cestou povinného zařazení do výuky je ta nejhorší cesta z možných.




   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil