Film jako filozofický prostor

Filozofka Tereza Hadravová si ve svém novém blogu klade otázku, jak film jako prostor může obohatit naše vlastní myšlení o další světnici.
11.05.2017 - Tereza Hadravová

James Benning, One Way Boogie Woogie, 2012. Instalace, Northern Gallery for Contemporary Art, Sunderland. Foto: Colin Davison.

Všimla jsem si, že když mám ucpaný nos (jako právě v tuto chvíli), chyby a překlepy, kterých se při psaní dopouštím, mají často fonetický charakter. Znamená to, že – jakkoli si toho nejsem vědoma – má ruka zaznamenává to, co jí diktuje hlas znějící v mé hlavě? Ale proč má rýmu i můj vnitřní hlas?

Do písmen obtisklý obraz mého nachlazení, které napadá zejména souhlásky „n“, „p“, „v“ a „t“, je možná trochu za vlasy přitaženým příkladem toho, že místem vzniku myšlenky je tělo.

Ideou situovanosti a tělesnosti myšlení otevírá svou esej Mediální filozofie filmu Lorenz Engell, jenž se roku 2001 stal prvním profesorem filozofie médií v Německu. Příspěvek Mediální filozofie filmu je součástí sborníku Medienwissenschaft: Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií, který sestavily editorky Kateřina Krtilová a Kateřina Svatoňová a jenž vyšel minulý rok v nakladatelství Academia.

Na začátku své eseje cituje Engell aforismus Georga Christopha Lichtenberga:

Vždy jsem měl o jednu světnici větší mínění než běžná část lidstva. Velká část našich idejí závisí na jejich umístění, v němž lze spatřovat jakési druhé tělo.[1]

První, paradoxní větu nechává Engell ve svém komentáři bez povšimnutí, ale poznamenává, že také on se nedávno přestěhoval a při výhledu z okna své pracovny (světlík vyměnil za výhled – bohužel se nedozvíme kam) jej napadlo, že tímto zdánlivě nedůležitým činem možná mění základy své intelektuální biografie.

Nyní se nejspíš začínáte ptát, jak se tyto úvodní poznámky stočí k filmu. Dovolte však nejprve dvě odbočky (jedna z nich nás k filmu přiblíží, i když jiným způsobem než vzápětí Engell).

V Platónových dialozích mají rozhovory vždy své místo, čas a rám. Dějí se na náměstí, ve stínu stromu za hradbami města či u někoho na návštěvě. Situaci, ve které dialog obvykle spontánně nastává, Sókrates pečlivě popisuje, přičemž obraz, který svou řečí vykreslí, není pouze ilustrativní. Například dialog Euthydémos, ve kterém spolu v řeči „na oko“ zápasí dva eristici (navzájem si logos přehazují „jakoby míč“), se odehrává v jedné z šaten Lykeia, řeckého gymnasion – sportovního komplexu pro zápasníky, běžce a další atlety –, které se později stalo sídlem Aristotelovy peripatetické školy, jež však za časů Platóna nejspíš stále fungovalo jako sportoviště. Svým zasazením posiluje rozhovor představu diskurzivního kolbiště a klade před čtenáře úkol hledat prvky, které se zde k sobě vztahují v analogii k veřejně přístupnému zápasení.  Navádí nás k tomu ptát se, kdo jsou zápasníci, podle jakých pravidel hrají a co je první cenou. Myšlení, k němuž mají dialogy vést, tak vzniká skutečně nejen v prostoru mezi účastníky rozhovoru, ale také v součinnosti s ním.

Výhled z okna pracovny, o kterém se Engell zmiňuje, mi připomněl také hamburskou výstavu Jamese Benninga, jak o ní pro dok.revue psala Lenka Střeláková. Ve vystavené instalaci Benning použil projekci inscenovaných záběrů výhledů z oken od Thoreauova a Kaczynského pracovního stolku. Tyto záběry „odhalují nehybný upřený pohled jako cosi naplněného rodícími se významy“. Jako by navazovala na Lichtenbergův aforismus, pokračuje Lenka Střeláková takto:

[P]rostřednictvím statického záběru na téměř nepohyblivou předkamerovou realitu neukazuje [Benning] z okna ven, ale dovnitř, do imaginárního prostoru obydlí, do jehož modelu může divák na jiném místě výstavy vstoupit, a zároveň do mentálního prostoru obou solitérních aktivistů.

Benningovy záběry jsou statické, krajina, kterou zabírají, se téměř nemění. Liší se tak od „běžné části“ kinematografie, ve které je filmový prostor charakteristický zejména svou proměnlivostí, je proměnlivostí prostoru samou, jak píše již Lorenz Engell. Jakým způsobem tekutost filmového prostoru podmiňuje či napájí myšlení těch, kdo se jí nechají unášet? A, ještě důležitěji, za jakých podmínek je takové myšlení filozofií a proč je pro ni film obzvlášť vhodným místem, filozofickým prostorem par excellence?

Podle Engella lze velkou část kinematografie v posledních šedesáti letech popsat jako film-filozofii.  Pro „moderní film“, jak kinematografii tohoto období nazývá, je přitom typické, že

nepodněcuje myšlení pouze k tomu, aby se na plánovaných cestách neustále setkávalo s proměnlivými podmínkami; pečuje rovněž o to, aby se filmové myšlení setkalo samo se sebou tím, že reflexivním způsobem činí myslitelnými právě tato podmínění a umožnění.[2]

Jinými slovy právě film svou proměnlivostí akcentuje závislost „našeho“ myšlení na prostorech, ve kterých se odehrává, nebo, lépe řečeno, kterými prostupuje. Film tzv. moderní tuto závislost zároveň zachycuje při činu. Ukazuje nám, že myšlení – právě jako film – „prochází mnohými prostory, transformuje je a vytváří [tak] sebe samo.“[3]

Díky filmu, mohli bychom říci, může mít o jednu světnici více i běžná část lidstva.



[1]    Lichtenberg, Georg Christoph: Aphorismem. Manesse, Zürich 1958, s. 102. Cit. dle překladu Martina Rittera v Engell, Lorenz: „Mediální filozofie filmu“, in Krtilová, Kateřina – Svatoňová, Kateřina (eds.): Medienwissenschaft: Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií. Academia, Praha 2016, 356–377, s. 361.

[2]    Tamtéž, s. 366.

[3]    Tamtéž, s. 377.





další blogy autora:

Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Pro filozofii jako stvořený Estetička a filozofka Tereza Hadravová vede dialog s pedagogem Jerrym Goodenoughem z University of East Anglia o tom, zda schopnost filozofovat mají kromě filmu i jiná média. 25.01.2018 - Tereza Hadravová
Audiovizuální pastvaTereza Hadravová se už po čtvrté vydala na obhajoby ročníkových a absolventských prací CASu na FAMU. V tomto blogu se zaměřuje na část výstavy v GAMU, která je veřejnosti přístupná až do 9. července. 06.07.2017 - Tereza Hadravová
Nebát se milovat filmTereza Hadravová sumarizuje své zážitky z 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Jako jednu z nejkomornějších a přitom nejvýraznějších zkušeností reflektuje setkání s italským filmovým kritikem Gionem A. Nazarrem.24.11.2016 - Tereza Hadravová
Anti-Molyneux: Zrakové vrávorání Michaela MadsenaFilozofka Tereza Hadravová reaguje na nedávnou online retrospektivu dánského režiséra Michaela Madsena. Stejně jako Madsen si klade otázku: Jaké by bylo zbavit se zraku a spolu s ním i všeho toho, co zrak odkrývá a zakrývá?19.05.2016 - Tereza Hadravová
Filozofie 2.0Čtvrtý kanál rozhlasové verze britské BBC uvedl nový pořad The Global Philosopher, kde profesor z Harvardské univerzity diskutuje s filozofy-amatéry. Tereza Hadravová přináší kritický pohled na první díl celé série.31.03.2016 - Tereza Hadravová
Jak se daří dokumentu v časopise Film-PhilosophyTereza Hadravová se vydává do útrob archivu vědeckého časopisu Film-Philosophy, kde pátrá po textech týkajících se dokumentárního filmu.11.02.2016 - Tereza Hadravová
O důvodech k neudělení cenyPodle Terezy Hadravové se za nevyjasněnou dramaturgií a nepřesvědčivou autorskou výpovědí může skrývat vícevýznamová struktura. Dá se výrok letošní poroty zpochybnit?17.12.2015 - Tereza Hadravová
Útěcha (hladu) filozofiíTereza Hadravová ve svém textu přibližuje vztah filmu a filozofie, jemuž je věnována i jedna ze sekcí 19. ročníku MFDF Ji.hlava08.10.2015 - Tereza Hadravová

   poslední blogy:
Brit Jensen: Natáčím dokumenty, protože chci komunikovat s lidmiDokumentaristka Brit Jensen letos vyhrála Prix Bohemia Radio, Podcast roku i soutěž českých rozhlasových dokumentů AudioREPORT. Na stránkách dok.revue se její jméno objevuje pravidelně od roku 2016.28.11.2019 - Andrea Hanáčková
Proč by filozofové měli jezdit do Ji.hlavyEstetička Tereza Hadravová uvažuje o znělce letošního ji.hlavského festivalu v nezvyklém, ale přiléhavém kontextu tak zvané Engelmannovy poznámky, známé z textu Ludwiga Wittgensteina.21.11.2019 - Tereza Hadravová
Hudba jako prodleva mezi smrtí a nekonečnemJanis Prášil ve svém blogu uvažuje o Sólu – letošním vítězném snímku ji.hlavské sekce Česká radost, který je nyní k vidění v kinech. Podařilo se v něm zachytit těžko zobrazitelný vnitřní svět duševně nemocného hudebníka? A co když právě nemoc umožňuje nahlédnout trýznivou podstatu bytí?14.11.2019 - Janis Prášil
O zvucích obrazemFilmový publicista Antonín Tesař se ve svém textu zabývá novým snímkem Johany Ožvold The Sound is Innocent, jenž na ji.hlavském festivalu soutěží v České radosti. 03.10.2019 - Antonín Tesař
Prostor k nadechnutíFilmový publicista Janis Prášil srovnává ve svém blogu dva letošní dokumentární portréty – Forman vs. Forman a Jiří Suchý: Lehce s životem se prát.26.09.2019 - Janis Prášil
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.