Družstvo není sprosté slovo

Jak zůstat profesionálem bez pomoci velkých institucí? Tereza Reichová se zamýšlí nad rolí družstev (nejen) v aktivistickém dokumentu.
08.01.2015 - Tereza Reichová

Ve snímku 5 továren (5 Fábricas) produkovaném komunitní distribuční společností Eguzki bideoak hledají dělníci alternativní ekonomické modely pro chod svých podniků. Družstevní film vzniklý ve filmovém družstvu.

Jsou to již léta, kdy jsem se svým tátou, fotografem sudkovské linie, vedla boj, který se dá zjednodušit jako analog kontra digitál. Fascinována tím, že s miniDV kamerkou může kdokoliv, kdykoliv a kdekoliv natočit film, který nemusí stát víc než pár stovek, jsem hlásala pravdu o nepotřebě filmové produkce a o novém čase, v němž peníze a známosti nebudou určovat hodnotu kinematografického díla.

Po letech na FAMU a tedy i v praxi jsem zařadila zpátečku. Stále si myslím, že nastala nová doba a kvalitní film lze udělat na koleni, ale jedná se spíš o výjimky. U filmů aspirujících na proměnu statu quo současného systému, které vznikly tímto způsobem, člověk totiž často slyší tu strašnou větu: „Je důležité, že to vzniklo“. Dobré téma, ale prostě to není dobrý film.

Patřím do party, která svépomocně a na koleni filmy dělá, ale bez štábu si netroufnu na více jak desetiminutový tvar. Mnou nasazené mikroporty často nefungují, když film stříhám sama, nemám odstup a stydím se dokola otravovat kamarády s prosbou o dramaturgii.

Myslím, že právě proto většina dokumentaristů sedí na potítku Fondu české kinematografie a automaticky žádá o koprodukci svého solitérního filmu Českou televizi. Nejde o vidinu honoráře za režii, ale o to, že dobrý film potřebuje čas a profesionály. Česká televize letos zamítnutím většiny námětů od autorských filmařů dala jasně najevo, že o solitérní autorské dokumenty – tedy ty, které stojí mimo cykly – zájem nemá. A producenty ochotné věnovat čas, energii a vlastní prostředky filmům, které nečeká kinodistribuce ani záře televizní obrazovky, by člověk na prstech ruky spočítal. Tak co s tím?

V baskické Pamploně je kousek od náměstí malinkatá kancelář, kde sídlí kolektiv Eguzki bideoak. Místnost je plná různých DVD a na všech je jejich logo a licence Creative commons. Nejen že vyrábějí vlastní filmy, ale nabízejí svůj štáb pro potřeby smysluplných projektů, a pokud už film máte a jim se hodí do dramaturgie, tak ho přeloží do dalších jazyků, vydají a starají se o festivalovou agendu. Náklady pokrývají zpětně z distribuce snímku.

Takový kolektiv může mít různé podoby. V českém dokumentaristickém prostředí by běžná praxe půjčování techniky za kamarádské ceny či občasná výpomoc jakékoliv filmařské profese pro projekty bez financování mohla dostat jasnější formu. V takovémto výměnném systému by se například za zapůjčení kamery na kšeft mohlo „platit“ natáčecím dnem pro neufinancovatelný projekt či práce se psaním grantů by mohla být vrácená například pomocí se střihem jiného filmu. A rámcem tu může být třeba filmové družstvo, které pomůže na svět filmům, jež se do „kinematografické politiky“ nehodí, a které bude rovnocenným spoluhráčem jiných filmových produkcí.

Fúzování lidí, kteří mají společný zápal pro nemainstreamový film (a je jedno, zda ten příliš artový či moc aktivistický), bude do budoucna nutností. Propojení a shoda na cílech takové skupiny je základním kamenem. To, jak bude systém fungovat a jak bude taková skupina financována, je až bod číslo dva. Důležité je si uvědomit, že nemusíte chodit jen po prošlapaných cestičkách, kde se pořád třesete, kdo vám zase zabouchne vrátka.





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Být užitečným blbcemTereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací20.08.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil