Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.
25.06.2018 - Milan Kruml

Kdysi dávno, v dřevních dobách reality TV, se část formátů spadajících do této kategorie úmyslně označovala za reality show, byť jimi nebyla. Důvod byl celkem jednoduchý – reality show bylo něco, co diváky přitahovalo, o čem věděli, že obsahuje určitou míru zábavy a napětí. Do jaké míry poté pořady očekávání diváků naplnily, už je věc jiná. Od této praxe se postupně upouštělo s tím, jak se původní formáty reality show dále rozmělňovaly, kopírovaly a také jak vlivem nejrůznějších skandálů a excesů dostával tento subžánr nálepku čehosi pokleslého, bulvárního. A většina televizí (i když z našeho trhu známe i opačné příklady) prostě nechce s pokleslostí mít nic společného, neboť to škodí imidži i příjmům od zadavatelů reklamy. 

Tento, uznávám nepříliš záživný, úvod ovšem nesměřuje k historickému exkurzu, ale ke žhavé realitě. Pověst reality show se totiž v posledních letech příliš nezměnila, a tak jsme svědky opačného postupu. Čistokrevná reality show je často divákům prezentována jako „experiment“, jakási sociální sonda, prostě podívaná s nějakou přidanou hodnotou. Dobrým příkladem z letošního roku je německá verze pořadu Get the F*ck out of my House (zkráceně GTFOOMH, volně přeloženo Táhni z mého domu), kterou odvysílala počátkem roku komerční stanice ProSieben. Na jejích webových stránkách mohli uživatelé najít informaci, že jde o „strategickou reality show“, v některých tiskových materiálech dostala označení experiment. Podívejme se tedy na pořad podrobněji.

Byl vyvinutý v Nizozemsku, kde se poprvé vysílal na komerční televizi RTL5 v roce 2016. V pořadu se 100 kandidátů nastěhuje do pětipokojového rodinného domu o ploše 116 metrů čtverečních, kde mají bydlet po dobu jednoho měsíce. Jsou při tom sledováni 34 kamerami. Kdykoli mohou dům opustit, čímž se ale připravují o možnost vyhrát 100 000 eur. Ty si odnese ten, kdo zůstane v domě jako poslední. Účastníci nemají žádný kontakt s okolním světem – všechny elektronické přístroje, které používají, musejí na začátku soutěže odevzdat. Ponechat si mohou jen malou krabici s několika osobními věcmi, oblečením a hygienickými prostředky. 

Pobyt v domě v tak stísněných podmínkách samozřejmě vede rychle k hádkám o jídlo i další základní potřeby. Napětí zvyšuje i fakt, že při hlasování o tom, kdo dům opustí nejdříve (hlasují všichni přítomní), má důležitější hlas než obyčejní kandidáti i „šéf domu“, kterého si soutěžící každý týden volí. Šéf domu pak má jen pro sebe k dispozici pokoj o velikosti 33 metrů čtverečních i s koupelnou a záchodem.

Get the F*ck out of my House

V německé verzi soutěžilo 45 žen a 55 mužů z Německa, Rakouska a Švýcarska (ProSieben vysílá ve všech třech zemích) mezi 19 a 82 lety. Po první epizodě (z celkových pěti) zůstalo ve hře 78 účastníků – sedm bylo vyloučeno na základě hlasování a pět odešlo dobrovolně. Po druhém dílu žilo v domě 51 lidí, po třetím 35, po čtvrtém 13 a v páté epizodě byl ohlášen vítěz – kandidát Oliver.

Tolik tedy o německé verzi, která se ostatně od té nizozemské příliš nelišila. Diváci viděli méně či více sympatické skutečné lidi v neskutečné situaci a to, jak třeba stojí frontu na pobyt v koupelně nebo na toaletu, hledají místo na spaní či se hádají o příděly jídla. 

Zdálo by se, že jde jen o nějakou další verzi známého Big Brothera. Ovšem není to tak úplně pravda. Právě proto, že pořad byl prezentován jako sociální experiment, nebyl koncipován jako denní show, vysílaná živě, ale byl pečlivě sestříhán do epizod, s komentářem a vybranými protagonisty, jejichž příběhy dostaly přednost před ostatními. Kdybychom tedy měli přísně podle znaků formátu usilovat o jeho přesnější zařazení, asi bychom dospěli k označení reality soap. Zdání, že jde o sociální experiment, podtrhovaly otázky, které si údajně (dle tiskové zprávy) tvůrci kladli: Jak si dokáže sto lidí zorganizovat všední den? Jak dokáže 45 cizích žen a 55 cizích mužů sdílet těsný prostor? Kdo se ukáže jako týmový hráč a jak to ostatní poznají a kdo je stratég? Podobně se ale můžeme ptát u spousty jiných pořadů a získat odpovědi asi nebude příliš těžké. 

Potíž s Get the F*ck out of my House spočívá nejen v tom, že se tváří jako něco, čím není (takových pořadů najdeme v každé televizi přehršel), ale že byl prezentován (i na mezinárodním trhu) jako něco nového a převratného. Nizozemští producenti v posledních letech přišli s řadou někdy až šokujících nápadů, které právem vzbudily pozornost. Od fiktivní reality show s umírající dárkyní ledviny, o niž soutěžili tři pacienti (pacienti byli skuteční, dárkyně herečkou a pořad upozorňoval na nedostatek skutečných dárců) až po nedávný Parents Coming Out, o rodičích, kteří se svým dětem na prahu jejich dospělosti přiznají, že jsou homosexuálové. 

Sto lidí v jednom domě ale spíše připomíná éru, kdy se po úspěchu Big Brothera objevila řada nápodob, která diváky nejen nasytila, ale i otrávila. Není divu, že tato reality show v posledních letech slavila největší úspěch s verzí, v níž se do vily nastěhovaly celebrity. A kdo ví, možná další verze Get the F*ck out of my House bude také s celebritami. Což by poněkud ztížilo možnost adaptovat formát u nás – pokud by se totiž do jednoho rodinného domu nastěhovalo sto známých lidí ze showbyznysu, venku by jich asi příliš mnoho nezůstalo.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Co je to konstruktivní žurnalistika?Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.31.08.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml
Dvakrát do stejné řekyTelevizní analytik Milan Kruml glosuje současný televizní trend remaků a pokračování. Upozorňuje především na téměř nepovšimnutý návrat dětského seriálu vytvořeného stanicí BBC v 90. letech.25.05.2017 - Milan Kruml
Nepijte, sežere vás krajta!Dle světových médií se nepodařilo dokázat, že by krajta pozřela člověka. Čtenář si na to musí přijít sám. Mediální analytik a nový bloger Milan Kruml podnikl cestu za ověřením faktů ze zdánlivě bezvýznamné mediální zprávy. 13.04.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Neposlušná pedagogikaTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší méně tradiční zápisky z 5. bienální konference Mezinárodní asociace pro vizuální kulturu v Londýně.27.09.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Estetika budoucího státuJan Gogola ml. o filmu Terezy Bernátkové Sóla pro poslance a senátory, jež tvoří výpovědi našich senátorů a poslanců o vizích budoucnosti.20.09.2018 - Jan Gogola ml.
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil