Ďábel skrytý na vrátnici

Radim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU
11.10.2018 - Radim Procházka

„Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg.“ (Výňatek z vnitřního řádu školy, 2013)

Německému architektu Ludwigu Mies van der Rohemu je nejčastěji připisován výrok, že bůh se skrývá v detailu. A protože bůh je všeobjímající princip, můžeme snadno dovodit, že také zlo nebo prostá lidská blbost jsou v detailu ukryté. Proto lze principy veškerého dění posledních několika let na pražské FAMU pod vedením děkana Zdeňka Holého ukázat na drobném příkladu, který se netýká ničeho prostšího, než je ukládání věcí na vrátnici školy.  

Dne 15. září ve 13.03 napsal jeden student do neveřejné facebookové skupiny školy: „Ahoj, dobrý den, máte někdo prosím vhled do problematiky nechávání harddisků na vrátnici? Jsou fakt neochotní a mnohdy to dá několik minut přemlouvání a párkrát mi prostě nevyhověli vůbec. Nedalo by se ve věci něco dělat?“ Záhy mu odpověděl samotný děkan Zdeněk Holý: „Dobrý den, to je dobrý podnět. Podívám se, co se s tím dá dělat.“ A záhy přidal zprávu o „vyřešení“ – domluvil vrátným a ti už budou bez záruky na bezpečnost věci akceptovat. 

NA FAMU ale už od roku 2013 platil provozní řád s tímto bodem: „Recepce slouží rovněž jako schránka, kde členové akademické obce mohou zanechávat či vyzvedávat zásilky a písemnosti do váhy max. 5 kg. Zásilka musí být označena jménem a telefonem příjemce i odesílatele. Maximální délka uložení je 5 dní. Recepční nenesou odpovědnost za případnou ztrátu zásilek.“ Na což o chvíli později ve stejné skupině upozornil jiný člen akademické obce Vít Janeček. Všiml si, že nový provozní řád, který zavedl stávající děkan Holý už toto nařízení neobsahuje. A od toho minulého se navíc liší prakticky jen absencí tohoto odstavce.

Co nám tahle zpráva říká? My, kteří jsme v minulých letech chtěli nechávat na vrátnici obálky či balíčky kolegům, víme, že to nikdy nebyla jednoduchá věc. Téměř vždy to provázely projevy neochoty a komentáře vrátných. Minulé vedení v této ani v dalších věcech často nedokázalo zajistit důsledné naplňování přijatých pravidel. Ale právě výše zmíněná klauzule byla pokusem, jak pravidla zavést a moci se na ně odvolávat. Nové vedení raději „balíčkové“ nařízení z provozního řádu vynechalo, protože bylo nepohodlné. Zároveň ale všichni dál nechávali věci na vrátnici a problém s neochotou znovu zesílil.  

A jsme zase na začátku, u studentského postu, který na tento problém upozorňuje. Problém, který vytváří příležitost pro demonstraci pozorného pečovatele o studenty v čele fakulty. Skutečnost je přitom právě opačná: děkan nejprve jednal proti zájmu akademické obce, když v tichosti vynechal patřičný odstavec z řádu školy. Ten totiž zřejmě ani neschvaloval akademický senát, poněvadž záznam o této změně není uveden v žádném zápise z jednání a podpis děkana není datován. Jakmile se ale věc stala tématem veřejné diskuze, chopil se jí děkan jako někdo, kdo o věci dříve nevěděl a teď ji obratem konstruktivně řeší. Nevysvětlil širší kontext věci, neupozornil třeba na právní a jiné komplikace s tím spojené. Jako by spoléhal na to, že si rozporu mezi jeho slovy a činy nikdo nevšimne.     

Ale všiml si toho člověk, který představuje díky svému dlouholetému působení na FAMU paměť instituce, může snadno upozorňovat na různé rozpory, narušuje „mediální obraz“ vedení. Loni mu nebyla prodloužena pracovní smlouva na FAMU a jedním z důvodů bylo, že poškozuje dobré jméno školy svými texty, kde reflektoval poslední vývoj školy včetně různých problematických věcí.

Já vím, jsou na škole daleko zásadnější kauzy než nechávání věcí na vrátnici. Naposledy třeba pochybné zrušení místa, na které vyhrála konkurz další „pamětnice“, fotografka a dlouholetá koordinátorka zahraničních programů Jitka Hejtmanová. Měla se vracet z mateřské, ale na zahraniční katedře jí oznámili, že ji už nechtějí, její práce naštěstí byla potřebná na naší katedře fotografie. Vedení ale trvalo na tom, že nemůže jen tak přejít z místa na místo, ač tomu nic právně nebrání, ale musí projít konkurzem. Ona to samozřejmě přijala a následně konkurz vyhrála. Po pár týdnech bylo místo, na které byl vypsán konkurz, zrušeno. 

Ďábel se skrývá v detailu, a tak je někdy dobré se zastavit i u něj.




   poslední blogy:
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil