Co je to konstruktivní žurnalistika?

Mediální analytik Milan Kruml ve svém dalším blogu představuje koncept konstruktivní kritiky a žurnalistiky, přičemž vychází z diskutované knihy dánského novináře Ulrika Haagerupa Constructive News.
31.08.2017 - Milan Kruml

Kdysi dávno se u nás hojně užíval pojem konstruktivní kritika. Požadoval-li někdo tehdy po nějakém autorovi, aby jeho kritika byla „konstruktivní“, mělo to celkem jasný význam – mohl tepat chyby nikoli adresně a už vůbec ne prezentovat je jako systémové, ale pouze a jedině jako chyby jednotlivců. Malý příklad – nebyly-li v létě na pultech ovoce a zelenina v dostatečném množství a kvalitě, nebyla to vina zcestného plánovacího systému ani neschopnosti plodiny včas sklidit a dopravit zboží od producenta k prodejci, ale buď objektivních potíží, nebo neschopných a zkorumpovaných prodavačů. A dá rozum, že snáz se vymění kradoucí pan vedoucí než socialistické zemědělství. Konstruktivní kritika se oficiálně popisovala jako odhalování nedostatků a zlořádů, které mělo vést ke zlepšení socialistické skutečnosti, a tudíž obsahovalo i návrhy, jak zjištěný problém řešit. Na rozdíl od kritiky nekonstruktivní, která jen „bořila“. Volání po konstruktivní kritice byl samozřejmě čistě formální požadavek. A většina navrhovaných opatření byla na úrovni science-fiction.

Tuto zkušenost, získanou životem v některém ze socialistických států před rokem 1989, kolegové novináři v západní Evropě nemají, a tudíž v nich přídavné jméno „konstruktivní“ žádné reminiscence nevyvolává. A tak se v poslední době stále více mluví a píše o konstruktivní žurnalistice. Co si pod tím pojmem představit? 

Debatu otevřela kniha jednoho ze špičkových dánských novinářů Ulrika Haagerupa, šéfredaktora zpravodajství veřejnoprávní televize DR, nazvaná Constructive News. Autor v ní mimo jiné tvrdí: „Miliony čtenářů, posluchačů a diváků se obracejí k tradičním médiím zády. Jedním z důvodů je jistě to, že lidé jsou nemocní a unavení z negativního obrazu světa, který jim novináři v médiích prezentují.“ Ne všichni v branži jsou ale s tímto názorem ve shodě.

Kritici konceptu připomínají – výběr informací je jedním z podstatných důvodů, proč lidé vyhledávají média. Ta mají know-how na to, aby z nepřehledné záplavy informací vybrala ty, které mají pro příjemce nějakou relevanci. Podle toho, jak se jim to daří a jaký úhel pohledu při tomto výběru používají (například bulvární a seriózní deník se od sebe odlišují především prioritami výběru informací), získávají nebo naopak ztrácejí čtenáře, diváky, posluchače. 

Pokud budeme vybírat jen ty zprávy, u nichž se dá předpokládat, že s sebou nesou něco pozitivního, pak se dopouštíme jisté manipulace. Skládáme obraz světa, který ve skutečnosti neexistuje – podobně jako neexistuje svět, v němž dochází pouze k negativním událostem.


Nicméně Haagerup vychází nejen z vlastních zkušeností, ale i řady výzkumů. A ty ukazují, že publikum si zjevně myslí něco jiného než novináři. V průzkumu provedeném v létě v Německu agenturou Forsa na zakázku zpravodajství největší komerční televize – RTL Aktuell – téměř polovina dotázaných souhlasila s tvrzením, že v německém televizním zpravodajství jsou příliš negativní reportáže a příspěvky. Čtyřicet pět procent se pak domnívalo, že televizní zpravodajství příliš akcentuje problémy. 

Můžeme si oprávněně myslet, že většina lidí snad chce slyšet, číst či vidět pozitivní zprávy, nechce vědět o problémech, které svět má, o rizicích, která jsou spojena například s vysokou životní úrovní v řadě zemí Evropy a podobně. Od médií ovšem není příliš zodpovědné je v představách o bezrizikovém světě utvrzovat.

Haagerup se poté, co vyvolal svou knihou rozsáhlou mezinárodní diskuzi, na konci července vzdal místa v DR a založil v Dánsku takzvaný Constructive Institute. Ten připravil první celosvětovou konferenci na toto téma. Global Constructive Journalism Conference se bude konat od 26. do 27. října 2017 v Aarhusu.

Je pravděpodobné, že se na ní bude mluvit i o dalších rizicích, která jsou s konceptem konstruktivních zpráv spojena. Například o možné podobnosti redakčních materiálů s PR a reklamními sděleními firem, ale i různých státních institucí. Ostatně s konceptem pozitivního zpravodajství v uplynulých deseti letech přišlo hned několik médií – většina z nich zjistila, že autoři začali mít brzy tendenci například v materiálech o nových vynálezech bagatelizovat problémy s nimi spojené (je to stejné jako psát o novém léku a nezmínit drobnost – jeho vedlejší účinky), ale mnohem horší bylo, že se konzumenti takto nastavených médií v podstatě dobrovolně vzdávali účasti na veřejné diskuzi o řadě témat – neboť ta byla otevřena jen díky nějaké negativní události.

Jiná věc ovšem je, pokusit se namísto změny výběru informací skutečně realizovat koncept konstruktivní kritiky. Popsat problém a pokusit se hledat jeho řešení je mnohem nadějnější a životaschopnější postup než se pouze omezit při výběru témat na více pozitivních zpráv. Naději vzbuzuje nový pořad, který začne německá druhá veřejnoprávní televize ZDF vysílat 7. října. Pořad Plan B nahrazuje nedávno zastavený společenský magazín ML Mona Lisa. Na pořadu je nejzajímavější jeho struktura. Bude se, ostatně jako podobné relace v ZDF i jiných televizích, věnovat problémům, jimiž žije německá společnost (stoupající nájmy, nedostatek míst ve školkách, spravedlivé mzdy, chudoba ve stáří), nicméně v půlhodinové relaci bude problém na začátku krátce prezentován a většina pořadu se bude věnovat různým možnostem, jak jej řešit či jak přispět k jeho zmírnění. Vysílací čas dostal pořad v sobotu v 17.35.

Tak uvidíme.


Autor pracuje v České televizi.





další blogy autora:

Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
Telenovelová válka?Mediální analytik České televize Milan Kruml komentuje nové rozhodnutí saúdskoarabské televizní skupiny MBC odstranit ze své programové nabídky všechny turecké telenovely.22.03.2018 - Milan Kruml
Trump Bump efektMediální analytik České televize Milan Kruml glosuje vývoj amerických médií, kdy se zvyšujícím se zájmem o ně je také kladen vyšší důraz na kvalitu zpravodajství. Jak by se z tzv. Trump Bump efektu mohla česká mediální krajina inspirovat? 18.01.2018 - Milan Kruml
Televize na plátněMediální analytik Milan Kruml z pozice dlouholetého dramaturga ji.hlavské sekce Reality TV komentuje nejen letošní kurátorský výběr televizních pořadů.12.10.2017 - Milan Kruml
Když mladí nejsou tak úplně mladíMediální analytik z České televize Milan Kruml tentokrát ve svém blogu uvažuje o pojmu mladý televizní divák. Kdo to vlastně je a proč?22.06.2017 - Milan Kruml
Dvakrát do stejné řekyTelevizní analytik Milan Kruml glosuje současný televizní trend remaků a pokračování. Upozorňuje především na téměř nepovšimnutý návrat dětského seriálu vytvořeného stanicí BBC v 90. letech.25.05.2017 - Milan Kruml
Nepijte, sežere vás krajta!Dle světových médií se nepodařilo dokázat, že by krajta pozřela člověka. Čtenář si na to musí přijít sám. Mediální analytik a nový bloger Milan Kruml podnikl cestu za ověřením faktů ze zdánlivě bezvýznamné mediální zprávy. 13.04.2017 - Milan Kruml

   poslední blogy:
Ďábel skrytý na vrátniciRadim Procházka a "kauza vrátnice" na FAMU11.10.2018 - Radim Procházka
Mírný pokrok v mezích zákonaAdvokát Ivan David se zamýšlí nad proměnlivým vztahem autorského práva k realitě na základě nedávného případu s notoricky známým souslovím „je to paráda“ užitým v reklamě na Vitanu. 04.10.2018 - Ivan David
Neposlušná pedagogikaTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová Hrůzová přináší méně tradiční zápisky z 5. bienální konference Mezinárodní asociace pro vizuální kulturu v Londýně.27.09.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Estetika budoucího státuJan Gogola ml. o filmu Terezy Bernátkové Sóla pro poslance a senátory, jež tvoří výpovědi našich senátorů a poslanců o vizích budoucnosti.20.09.2018 - Jan Gogola ml.
Povolání producent aneb Weinstein, Pomeje a myProducent Radim Procházka otevírá novou sérii blogů úvodním textem o své profesi „dveřníka, držícího klíče k šancím ostatních“.06.09.2018 - Radim Procházka
Srpnové sympatie rozhlasu. Na jak dlouho?Andrea Hanáčková ve svém novém blogu shrnuje současnou situaci kolem Českého rozhlasu jako veřejnoprávního média v době „osmičkového“ výročí.30.08.2018 - Andrea Hanáčková
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová Hrůzová
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil