Česká televize o undergroundu

Blogové příspěvky Milana Uhdeho se věnují dokumentární tvorbě na televizních obrazovkách. Ve svém prvním příspěvku srovnává dva díly pořadu Fenomén underground a zamýšlí se nad tím, čím je underground pro něj osobně.
02.10.2014 - Milan Uhde

Fenomén Underground

V pátek 19. září jsem narazil na zajímavý programový souběh: v 18.55 odvysílala ČT 2 pod názvem Underground is life první část rozsáhlého cyklu Fenomén underground. Byla věnována vlivům tohoto hnutí sedmdesátých a osmdesátých let na dnešní generaci. Na ČT Art byl téhož dne ve 20.17 uveden další díl téhož cyklu: Není Charty bez „androše“.

Zastavím se nejdříve u tohoto druhého dílu, protože zachycuje vstup undergroundu na veřejnou scénu sedmdesátých let.  Režisér a scenárista Břetislav Rychlík, který spolu s Františkem Čuňasem Stárkem a Jiřím Fiedorem patří k i trojici iniciátorů a tvůrců celého mnohadílného cyklu, shromáždil na jedné straně svědectví příslušníků politické opozice, na straně druhé vzpomínky příslušníků a souputníků undergroundu a konečně dobové úřední i televizní doklady o režimním pokusu toto hnutí potlačit.

Pořad přesvědčivě vysvětlil souvislosti mezi proběhnuvšími událostmi a reakcemi na ně. Podle výkladu Dany Němcové začalo policejní sledování a pronásledování v roce 1974, kdy Státní bezpečnost na základě upozornění místního udavače zachytila schůzku mladých lidí v Rudolfově.

Dlouhé vlasy a vkus odlišný od tehdejšího „mainstreamu“ vzbudily podezření, že spontánní organizace setkání je ve skutečnosti plodem promyšlené ideologické diverze. V roce 1976 byli někteří členové hnutí zatčeni a čtyři z nich v září odsouzeni. Na jejich obranu už v dubnu téhož roku vystoupili profesoři Patočka, Kosík, spisovatelé Havel, Vaculík, Kohout a další. „Propojení“ vyvrcholilo v lednu 1977 zveřejněním prohlášení Charty 77 opatřeného téměř půl třetí stovkou podpisů. Podepsali intelektuálové, kněží i příslušníci undergroundu, převážně dělníci.

Do jisté míry překvapením byl zato pro mě díl nazvaný Undergound is life. Pedstavil část současné generace, která se snaží žít a působit mimo komerční vazby k televizi a k oficiálnímu pódiu. Věděl jsem, co tito mladí lidé chtějí, a co ne, ale netušil, že mnozí z nich dobře slyšeli o původním undergroundu. Aniž na něj formálně navazují, vyznávají jeho touhu projevovat se po svém stejně jako ti, za které před desetiletími promluvil svými teoretickými úvahami Ivan Magor Jirous. Takový teoretik se ovšem zatím mezi mladou generací nevyskytl.

Je pravda, a ve 39. čísle Respektu na to právem poukázal Jan H. Vitvar, že dnešní alternativa nemůže sdílet patos původního undergroundu. Její nechuť k mainstreamu je skutečně dána vkusem a životním stylem, nikoli riskantním pokusem prosazovat svůj způsob existence ve vnucené konfrontaci s mocí. Ta je dnes vůči alternativní kultuře oficiálně bezpříznaká a inertní. Přesto jsem si rád poslechl, jak šéfredaktorka Voknovin Brozmanová, ani ne třicátnice, a četní praktičtí hudebníci chtějí čelit a čelí tomu, že tlak ideologický byl vystřídán finančním.

Vyjádření organizátorky Moniky Šikulové, hudebníků Tomáše Skřivánka a Tomáše Rogo Rogowského nebo vydavatele Vladimíra Lábuse Drápala jakož i názorně zachycená atmosféra setkání alternativců pod názvem Dobroměřice 2014, kde režisér Václav Křístek většinu rozhovorů natočil, svědčily o tom, že existuje odhodlání vytrvat v nesnadném postavení dnešní alternativy.

Vladimír 518, autor průzkumného projektu Kmeny, vznesl z věcného odstupu zásadní a předem nezodpovězenou otázku, jak vůbec žije a přežívá po převratu česká hudební alternativa. Připojil obecný postřeh, že se česká kultura jako celek do nových podmínek neadaptovala. Projekt Kmeny by mohl a měl tuto otázku zodpovědět a obecný postřeh zkonkrétnit.

České televizi patří zásluha jednak o důkladnou připomínku bezprecedentního fenoménu, jakým byl český underground, jednak o nastolení živého problému dědictví jeho postoje. Na underground sedmdesátých a osmdesátých let se totiž pozapomnělo. Je to škoda. Byl to jedinečný a dokonce úspěšný pokus žít po svém v době, která takové pokusy nesnášela a násilně likvidovala.

Underground se na rozdíl například od nás zakázaných spisovatelů netoužil umělecky etablovat nebo vrátit do oficiálních struktur. Věděl, že do nich nepatří. Toto jeho sebevědomí mi imponovalo a imponuje dodnes. Dokládá, že i nyní je možné žít mimo zhoubný vliv komerční zábavy a dobře placené konformity, zejména když k tomu není nutno unikat do poloilegálního podzemí. Skýtá to naději pro všechny, kdo chtějí v globalizovaném světě být a zůstat sami sebou.


Medailon autora

Foto: soukromý archiv Milana Uhdeho


Milan Uhde – dramatik, spisovatel, redaktor a politik. V šedesátých letech pracoval pro časopis Host do domu, od roku 1972 až do převratu nesměl publikovat – jeho Balada pro banditu (1975) tak vyšla pod cízím jménem.  Podepsal Chartu 77. Po revoluci byl krátce šéfredaktorem nakladatelství Atlantis. V roce 1990 se stal druhým polistopadovým ministrem kultury. Na konci devadesátých let z politiky odešel a vrátil se k psaní. Nadále spolupracuje s Milošem Štědroněm a píše rozhlasové a divadelní hry. V letech 2011 – březen 2014 zastával funkci předsedy Rady České televize. Právě České televizi – její dokumentární nabídce – se věnuje na stránkách dok.blogu.




   poslední blogy:
Velkofilmy z archivůFilmový publicista Tomáš Stejskal si ve svém blogu klade otázku, zda mohou současné dokumentární hity jako Apollo 11 či Diego Maradona změnit vnímání dokumentů.19.09.2019 - Tomáš Stejskal
„Zvuková špína“ aneb Dokumentární cesta Terezy RekovéAndrea Hanáčková ve svém blogu nahlíží cestu, kterou za poslední roky urazila autorka dvou desítek rozhlasových dokumentů Tereza Reková. Stále úspěšněji se prosazuje v zahraničí – pracovala například na produkci auditivního festivalu v Irsku, nyní chystá dokument pro BBC. Za tímto úspěchem však stojí i to, že čeští tvůrci audiodokumentů o své místo v Evropě usilují dlouhodobě a stále úspěšněji.05.09.2019 - Andrea Hanáčková
Jak je důležité míti MarhoulaProducent Radim Procházka uvažuje o tom, co dnes znamená dostat se do hlavní soutěže prestižního filmového festivalu, jako se to nyní podařilo Václavu Marhoulovi s filmem Nabarvené ptáče na právě probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Jaké filmy mají dnes úspěch na předních festivalech a co za tímto úspěchem stojí? Je to originalita, nebo znalost prostředí a trendů?29.08.2019 - Radim Procházka
Hrát si s genderemHerní badatelka Helena Bendová ve svém blogu uvažuje nad tím, jak jsou ženy a ženské prožívání světa reprezentovány v počítačových hrách, jež vznikají v rámci dominantně mužského herního průmyslu. Detailněji pak přibližuje dva herní projekty dvojice mladých českých herních designérek, které se na tematizaci ženské, případně lesbické zkušenosti autobiografickým způsobem zaměřují.15.08.2019 - Helena Bendová
Šumivá povaha mociFilmař a pedagog Jan Gogola ml. ve svém dalším blogogo uvažuje o dokumentu Wima Wenderse o papeži Františkovi, který dává v rámci estetického vnímání politiky do souvislosti se statí Konrada Paula Liessmanna Evropa nahlížená jako krásné umění. Nakonec dochází k závěru, že „dnes je o politickém experimentování možné hovořit snad jedině v souvislosti s Vatikánem“.01.08.2019 - Jan Gogola ml.
Scorsese a Dylan mezi fakty a mýtyFilmový publicista Antonín Tesař ve svém blogu uvažuje o novém filmu Martina Scorseseho Rolling Thunder Revue, který zdařile propojuje dokumentaristiku s fikcí. Stejnojmenné turné Boba Dylana ze sedmdesátých let je tak obohaceno v mélièsovském stylu o několik fiktivních účastníků i událostí. Scorseseho dílo je reflexí toho, nakolik věrně je možné v dokumentu pracovat se skutečností a pamětí. 25.07.2019 - Antonín Tesař
Sedm tajemství rozhlasového seriálu aneb Dokuseriál na DvojceAndrea Hanáčková ve svém blogu zkoumá, jak si vede nový cyklus Dokuseriál Českého rozhlasu Dvojka z hlediska pravidel seriality a jejich experimentů i z pohledu tak zvaného binge listening, tedy soustředěného poslechu všech dílů audio seriálu naráz. Binge listening: 7 tajemství úspěšného seriálu – tak nazval svou prezentaci na loňské pražské International Feature Conference německý producent Sven Preger a upozornil v ní i na riziko „narrowcastingu“, tedy specifických posluchačských požadavků a specializovaného publika. V následujícím blogu proto postupně dojde i na všech sedm Pregerových tajemství, která nový Dokuseriál poměrně zdárně naplňuje. 18.07.2019 - Andrea Hanáčková
Někdo si z nás vystřelilProducent Radim Procházka bilancuje letošní karlovarský filmový festival z pozice tak zvaného industry hosta neboli filmového profesionála. Jaký je postoj festivalových dramaturgů k současným českým filmům a měla by filmový festival podporovat firma na výrobu zbraní? 11.07.2019 - Radim Procházka
Když televize zabíjíMediální analytik a publicista Milan Kruml uvažuje, jaké důsledky může mít pro lidi účinkování v dokumentech, reality show či dalších cross žánrech. Uvádí příklad oblíbené britské reality show Love Island, po níž si dva účastníci vzali život. Reality show však mohou mít důsledky na sebevědomí a sebepojetí nejen jejich účastníků, ale i diváků… 04.07.2019 - Milan Kruml
Dokument – zločin vykonaný na bulváruFilozof a publicista Petr Fischer ve svém dalším dok.blogu uvažuje nad tím, zda a kde hledat etickou hranici dokumentu. Patří k dokumentu manipulace? A co si dokument může a nemůže dovolit, aby byl hoden označení „dokument“? Fischer dochází k závěru, že dokument (potažmo film) je vždy zločinem. A co viníci?27.06.2019 - Petr Fischer