Být užitečným blbcem

Tereza Reichová se zamýšlí nad mírou odpovědnosti každého dokumentaristy ke svému tématu, jež ve filmech zpracovává, ať už o kontextu ví jakékoliv množství informací
20.08.2015 - Tereza Reichová

Osobnosti z kultury nesouhlasí s policejní akcí Fénix

Pár let jsme se sousedkou Sandrou Silnou pořádaly projekce dokumentů českých filmařů na husitské faře na Břevnově. Základem akce nebyl jen film, ale vždy jsme si zakládaly na přítomnosti režiséra a minimálně jednoho dalšího hosta, který téma rozšířil. Někdy jsme vybíraly název večera podle filmu, občas jsme chtěly probrat aktuální problémy a hledaly jsme k nim vhodný dokument. Vybíraly jsme filmy se sociální tematikou, a v publiku vedle sebe sedávali voliči ODS ze sousedství spolu s mladými aktivisty, kterým stálo za to přejet za projekcí celou Prahu. O to zásadnější pak byly právě diskuze.

Stávalo se, že nebylo potřeba hovořit o tom, co lidé viděli, a rovnou se skočilo do analýzy problému, dílo tak posloužilo jako výkop k diskuzi. Bylo zajímavé sledovat, jak se kolegové dokumentaristé s touto situací popasují. Ego muselo jít stranou, na stůl se vyložily karty a ukázalo se, nakolik tvůrce reálně tématu rozumí. Mechanismus byl jasný. Buď byl režisér partnerem v panelu, kde seděli většinou odborníci z praxe i teorie, nebo toho s pokorou, některým dokumentaristům vlastní, moc nenamluvil. Zažila jsem i případy, kdy tvůrci mluvili za každou cenu, ač bylo jasné, že kontextu svého filmu moc nerozumí.

Člověk se ale ve chvíli, kdy se svým filmem vyleze ven, stává nejen nechtěným odborníkem na téma, ale i tváří, která vždy bude s tématem spjata. Nenese to s sebou jen účast na diskuzích po filmech, rozhovory v médiích, ale i nutnost se k tématu postavit čelem. V dnešní české dokumentární tvorbě převažuje potřeba „stát nad tématem“, „vidět vše zpovzdálí“ či „být nestranným“. Je to výhodná pozice, ale když jste požádáni, abyste se podepsali pod petici, výzvu či připojili svůj obličej na stránky těch, které jste ve filmu využili jako své postavy, přichází často ošívání, ač na diskuzích po filmu se autoři vyjadřují velice rázně bez ohledu na to, z jaké perspektivy se na téma ve filmu dívají.

Další úrovní je role dokumentaristy jako odborníka na vše, aniž by někdy na dané téma cokoliv natáčel. Je jedno, jak moc tématu rozumí, ale pár řádek umí vykouzlit vždy. Od jednoho filmaře, který se záměrně mediálnímu zviditelňování vyhýbá, jsem slyšela definici, že jde o dokumentaristu – užitečného blbce, který umí univerzálně odpovídat na jakkoliv záludnou otázku v Respektu, Reflexu či A2. Celkem tomuto pohledu rozumím a myslím, že za tím stojí obdobné zkušenosti z našich projekcí s diskuzemi.

Spousta z nás se z podstaty toho, že jsme dokumentaristé, přirozeně zapojuje do politického dění. A je to právě to, proč se od nás očekává univerzálnost pro odpovídání do všelijakých anket a médií. To, že člověk promýšlí témata svých filmů, jej nutí vidět svět ve své komplexnosti. Je citlivější k rozeznávání složitějších problémů a uvědomuje si zodpovědnost, kterou díky tomu má a kterou často do svých filmů neumí vložit.

Z diskuzí po projekcích na břevnovské faře. Foto: Eugen Kukla

Nedávno jsem se pořádně zastyděla. Po policejní akci Fénix, která uměle vytvořila teroristy z členů anti-autoritářského hnutí, bylo třeba se okamžitě ozvat a nenechat odezvu jen na těch, kterých se represe týká. Několik lidí z akademické sféry, kteří jsou dlouholetými sympatizanty anarchistického a squaterského hnutí, sepsalo požadavek na nezávislé přezkoumání obžaloby, zatýkání a role policejní provokace v celé kauze. Přidala jsem se a spolu s nimi oslovovala významné osobnosti z oblasti kultury, aby svými jmény výzvu zaštítily. Vůbec jsem nevěřila, že by se někdo za text u tak mediálně jednostranného tématu, jako je levicový terorismus, jednoduše postavil. A zcela jsem se zmýlila… Nejen že se ve velkém podepsaly osobnosti, které zažily podobné praktiky v době normalizace, ale ani jeden z oslovených dokumentaristů neváhal a okamžitě se pod otevřenou výzvu podepsal. Došlo mi tak, že vystoupit z role neutrálního filmaře a spojit svou osobu s jasným názorem žádá odvahu. A tak se formou tohoto blogu omlouvám za podceňování a volám: „Hold užitečným blbcům!“





další blogy autora:

Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Mládí vpřed!Dokumentaristka Tereza Reichová vypráví o své roli lektorky dokumentárního filmu na festivalu studentské tvorby Start Film.23.08.2018 - Tereza Reichová
Strach z „oken“Dokumentaristka Tereza Reichová se svěřuje s dilematem, které přináší tvorba pro televizi. Zamýšlí se nad tím, zda a jak přirozený televizní tlak na vyplňování přesně daných programových bloků koresponduje s tvůrčím procesem.09.02.2017 - Tereza Reichová
Festival jako jeden filmDokumentaristka Tereza Reichová reflektuje viděné na 20. ročníku MFDF Ji.hlava. Co v člověku mohou vyvolat tři odlišné filmy se stejným tématem?03.11.2016 - Tereza Reichová
Dokumentaristovo svědomíDokumentaristka Tereza Reichová předestírá dilema získávání protagonistů na svoji (filmařskou) stranu. Kde jsou hranice v komunikaci mezi postavou dokumentárního filmu a dokumentaristou?04.08.2016 - Tereza Reichová
Zásah dokumentemDokumentaristka Tereza Reichová píše o svých zážitcích z festivalu AFO a klade si otázku, kam se poděly filmy, které dokážou své diváky zasáhnout natolik, aby byť jen zčásti změnili svůj život.05.05.2016 - Tereza Reichová
Město snůDokumentaristka Tereza Reichová píše o restrukturalizaci televize veřejnoprávní služby, která v nedávné době vyvolala vlnu nevole dokumentaristické obce.17.03.2016 - Tereza Reichová
Vše začíná po projekciDokumentaristka Tereza Reichová obhajuje systém projekcí dokumentárních filmů spojených s diskuzemi nejen s tvůrci, ale i s lidmi, kteří k tématu mají co říci.21.01.2016 - Tereza Reichová
Nadchnout pro dokument – nadchnout pro životDokumentaristka Tereza Reichová tentokrát píše o své zkušenosti s často prvním setkáním studentů s tvorbou dokumentárního filmu.03.12.2015 - Tereza Reichová
Bulvár jménem alternativaProč je nový snímek o velké rodině žijící v maringotce po svém z dokumentaristického hlediska neetický? Tereza Reichová ostře kritizuje způsob práce Evy Tomanové, autorky snímku Stále spolu.04.06.2015 - Tereza Reichová

   poslední blogy:
Posedlost prostoremAndrea Slováková ve svém blogu uvažuje o povaze a roli prostoru v médiu virtuální reality. Za výjimečná přitom považuje taková díla, která by jinde než ve VR médiu nemohla existovat a jež zároveň přestala uvažovat pouze v zajetí prostorových otázek a posunula se do podoby více „rizomatického“ přístupu. 20.06.2019 - Andrea Slováková
Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků!Ředitel jihlavského festivalu dokumentárních filmů Marek Hovorka popisuje ve svém prvním blogu pro Dok.revue svůj zážitek z masterclass „neúnavného grafomana kinematografie“ Wernera Herzoga, která probíhala na letošním festivalu Visions du Réel ve švýcarském Nyonu. „Všechno dnes zabíjí byrokracie. Než začnete něco natáčet, dostaňte se někam bez povolení. Když natáčíte filmy, musíte mít energii kriminálníků. Nikdy jsem nepodvedl nikoho, s kým jsem natáčel. Ale byrokraty a úředníky? Klidně!,“ vyzývá šestasedmdesátiletý bouřlivák, pro něhož je film vším.14.06.2019 - Marek Hovorka
Malí kapitalistéFilmový publicista Janis Prášil ve svém dalším blogu uvažuje o baťovském fenoménu, který zachytil ve svém dokumentu Baťa, první globalista režisér Peter Kerekes. Mohl by se dnes, kdy se výroba přesouvá z Evropy do zemí s polodiktátorským režimem, kde se nedodržují lidská práva, Baťův příběh opakovat?06.06.2019 - Janis Prášil
Víc než jen šňůra zábavných historekFilmový publicista Antonín Tesař ve svém prvním blogu pro dok.revue reflektuje dvě sezony seriálu HBO Historky ze šňůry, který si formou animovaného dokumentu dělá legraci z mýtů o popových hvězdách a jejich životních eskapádách.30.05.2019 - Antonín Tesař
Neuveď nás v pokušeníPrávník a filmový publicista Ivan David uvažuje ve svém dalším blogu o tom, jak se to má z hlediska zákona s dokumentaristy, kteří ve snaze poukázat na určitý společenský problém předstírají nějakou okolnost, aby „otestovali“ reakce vytipovaných osob. Aktuální je tato otázka v souvislosti s chystaným dokumentem Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti o zneužívání dětí na internetu, který chce „rozpoutat válku s predátory českého internetu“.23.05.2019 - Ivan David
Kalašnikov a technologie emocíJak blízko se ve videích natočených z jedoucích aut a posbíraných na Youtube ocitá vedle sebe spektakulárnost a destrukce? Také o tom uvažuje ve svém dalším blogu filmový publicista Janis Prášil, když rozebírá dokumentární esej Dmitrije Kalašnikova The Road Movie. Snímek z roku 2016 uvádí 27. května pražský Světozor v rámci cyklu Dokumentární pondělí.16.05.2019 - Janis Prášil
Život ve škatulkáchDokumentaristka Tereza Reichová uvažuje ve svém dalším blogu o tom, čeho všeho by dokumentaristé mohli dosáhnout, kdyby vyšli ze svých filmařských škatulek a sociálních či profesních bublin.09.05.2019 - Tereza Reichová
Autoři všedního dneJan Gogola ml. ve své další blogogo uvažuje o dvou dokumentech, které nedávno zvítězily na zlínském festivalu REC FEST, a dává je do souvislosti s myšlenkami slavné Pirandellovy hry Šest postav hledá autora. Je princip inscenace součástí naší přirozenosti?02.05.2019 - Jan Gogola ml.
Dostat se lidem pod kůžiPetr Fischer ve svém prvním blogu pro dok.revue uvažuje o situacích, kdy se publicistika stává uměním, protože „nechává pocítit něco dávno necítěného“.25.04.2019 - Petr Fischer
Makeři, hipsteři a nová městská elitaAndrea Průchová Hrůzová uvažuje ve svém blogu nad knihou Amandy Wasielewski Made in Brooklyn: Artists, Hipsters, Makers, Gentrifiers. Jak se mění kultura velkých měst v souvislosti s gentrifikací? A dají se podobné proměny pozorovat i v Praze? 18.04.2019 - Andrea Průchová Hrůzová