Architektura jako tvář doby

Janis Prášil o experimentálních filmech Jana Bušty a Haruny Honcoop, jejichž projekce byly součástí podzimní výstavy Praha zítra?
30.11.2017 - Janis Prášil

Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry

Experimentální filmy Místa, která čekají Jana Bušty a Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry Haruny Honcoop spojuje kromě tématu architektury ještě několik dalších jmenovatelů. Obě díla svou premiérou v nedávno otevřeném Centru architektury a městského plánování v Praze letos v září reprezentovala významné události. První ze snímků odstartoval výstavu nových stavebních projektů Praha zítra?, druhý zahájil šestý ročník festivalu Film a architektura. Oba svým originálním konceptem představují architekturu jako portál k veřejné debatě o městské krajině, která zrcadlí historické procesy.

Místa, která čekají

Bušta ve své třináctiminutové eseji zhodnotil unikátní rozměry projekční plochy určené primárně pro prezentaci architektonických projektů. Monumentální obrazové pole, tvořící široký pás o rozměrech 8 × 24 metrů, rozlišení 8K a atmosférický soundtrack proměnily projekci krátkého experimentálního filmu v imerzní zážitek. Díky originálnímu pojetí tak místo informativní prezentace stavebních projektů vznikla esej, která se zaměřuje především na estetické hledisko objektů a městské krajiny. Kamera Braňa Pažitky, který se podílel například na filmu Križáček a spolupracuje s předními dokumentaristy, se nechá unášet rytmickým střídáním horizontál a vertikál nákresů a stavebních plánů, obvodových stěn a železničních kolejí, abstrahuje linie zákoutí a struktur. Prozkoumává město jako živý měnící se organizmus, který – uzavřen do jednoho dne – rytmicky proplouvá od úsvitu nad historickým centrem po soumrak nad hlavním nádražím. Leitmotiv tikotu hodin a ruch města plně nahrazují doprovodné slovo a posilují smyslovou působivost snímku. Bušta coby autor experimentálních doku-dramat, jako Televise bude! nebo jeho chystaný celovečerní debut o dětských obětech kolektivní sebevraždy Á-B-C-D-É-F-G-H-CH-Í-Jonestown, projevuje svůj zájem o formální a stylistický experiment i v Místech, která čekají. Pracuje zde s děleným obrazem, paralelním dějem v několika obrazových polích, změnou jejich velikosti a poměru stran, či střihovou montáží, zmnožováním a překrýváním motivů. Obrazy stavenišť, městských zákoutí, nebo budov se stávají uměleckým objektem.

Na věčné časy

Ceaușescův palác, jeden z největších administrativních komplexů světa a symbol totalitní moci, svou monumentalitou a příběhem upoutal česko-japonskou režisérku Harunu Honcoop natolik, že se vydala po stopách architektury vzniklé od padesátých let do rozpadu Sovětského svazu. Za tímto účelem během následujících čtyř let procestovala jedenáct zemí východního bloku. Z materiálů natočených na jejích cestách vznikla série krátkých experimentálních filmů, které dohromady tvoří kompaktní hodinový celek nazvaný Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry. Pokusila se v něm o ojedinělou systematickou prezentaci stavebních monumentů komunistické epochy, na které nahlíží nejen jako na děsivé pomníky totalitního režimu, ale též jako na fascinující architektonický fenomén se specifickým tvaroslovím a estetikou.


Na věčné časy: Relikty architektury socialistické éry

Honcoop se zaměřuje na rozmanitou škálu objektů nesoucích stopy doby. Kromě reprezentativních staveb snímá plastiky, obytné domy, hotely nebo nádraží a sleduje estetickou působivost tvarů, napětí, křivek a struktur, které rytmicky komunikují s významotvornou zvukovou koláží. Kromě originální formy a smyslové působivosti oslovuje také bohatstvím odkazů na historický kontext. Napříč různými regiony nalézá doklady oficiální architektury propagující společnou komunistickou ideologii. Odkrývá působivost propagandistického umění, které fascinuje monumentálním měřítkem a futuristickým konceptem.

Autorka v těchto stavbách neodhaluje jen společný ideologický obsah, ale i rozmanitou podobu socialistické architektury vycházející z lokální historie. V mnohovrstevnaté mozaice perspektiv, pohledů, hlasů a zvuků nalézá příběhy konkrétních regionů. Místo a jeho historii nechává promlouvat citáty představitelů státní moci, jako Lenin, Tito, Heinrich Himmler, János Kadár, J. F. Kennedy nebo Zdeněk Nejedlý. Jejich slova uvozují kapitoly s ojedinělými archivními materiály, hudební stopou nebo vizuálním pojetím. Barvitá série miniportrétů, která startuje příznačně v Moskvě, odkud se přesouvá do Berlína, Varšavy, Prahy nebo Budapešti, vznikla ve spolupráci s umělci jednotlivých zemí, ať už to byli místní architekti, kteří vybírali místa natáčení, nebo autoři elektronického hudebního doprovodu jednotlivých kapitol. Počáteční myšlenka se tak rozrostla do projektu, který nejenže zajišťoval mezinárodní štáb, ale výrazně zarezonoval i v zahraničí, což dokládá zařazení snímku do hlavní soutěže švédského festivalu ArchFilmLund. Dílo poroste i dále díky plánované cestě autorky po památkách oficiální architektury v Číně.

Kromě estetické a historické roviny Honcoop přidává ještě vrstvu času. Vystihuje pnutí mezi nedávnou minulostí a přítomností a upírá svou pozornost k současné debatě o budoucnosti staveb, které jsou jako symboly represivního režimu z hlediska architektonické hodnoty opomíjeny nebo odsuzovány. Svým interaktivním projektem, jehož součástí je kromě filmu i webový portál, plánovaná výstava nebo videomapping, režisérka vnáší nové podněty do veřejné debaty o tom, jak nakládat se stopami totalitní minulosti – zda je smazat jako bezcenné, nebo uchovávat jako doklad historické etapy. Snaží se zvýšit informovanost a probudit zájem veřejnosti podobně jako výstava kurátora Adama Gebriana Praha zítra?, jejíž součástí má být do budoucna rozsáhlá online databáze stavebních projektů přístupná veřejnosti. Oba projekty podporují debatu o tom, jakou tvář bude mít naše minulost a budoucnost.
 





další blogy autora:

Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Arabská reality show ve službách politického uměníJanis Prášil reflektuje německý snímek Básnířka vypovídající o současné situaci v Saúdské Arábii skrze básně hlavní hrdinky.08.03.2018 - Janis Prášil
Sama – kult osobnosti na pozadí sociálního dramatuJanis Prášil reflektuje sociálně angažovaný dokument Otakara Faifra Sama, který byl uveden na 21. MFDF Ji.hlava a nyní je nominován také na Cenu české filmové kritiky15.02.2018 - Janis Prášil
Červená proti totalitěJanis Prášil reflektuje dokumentární film o operní pěvkyni Soni Červené a dává jej do souvislosti s dalšími dvěma filmy o výjimečných ženách, jejichž autorkou je Olga Sommerová.21.09.2017 - Janis Prášil
Smrt jako turistická atrakceJanis Prášil přichází s reflexí nového filmu ukrajinského režiséra Sergeje Loznitsy Austerlitz a zároveň přináší poznámky z besedy s tímto režisérem z festivalu v Karlových Varech, kde měl film svoji premiéru.27.07.2017 - Janis Prášil
Tahle země je našeJanis Prášil o Klusákově novém filmu Svět podle Daliborka13.07.2017 - Janis Prášil
Zaostřeno na Rusko Janis Prášil reflektuje nový film Martina Ryšavého Slepý Gulliver, který měl svoji premiéru na 20. MFDF Ji.hlava a letos na jaře vstoupil do českých kin.27.04.2017 - Janis Prášil
Postižená společnostJanis Prášil reflektuje loňské nejúspěšnější dokumentární dílo Normální autistický film Miroslava Janka. Co bylo Jankovým klíčem k úspěchu? 09.03.2017 - Janis Prášil
Strnadovi: Soukromý sen o svoboděJanis Prášil ve svém letošním prvním dok.blogu přináší reflexi nového snímku Heleny Třeštíkové19.01.2017 - Janis Prášil

   poslední blogy:
Krimi na obrazovce – jinak, a přesto stejněMediální analytik České televize Milan Kruml v dnešním blogu odhaluje trendy v televizních kriminálkách a odvážných pokusech německé televizní stanice o jejich inovaci skrze účinkování reálných policistů spolu s herci.16.08.2018 - Milan Kruml
This Is America a APESHITMetaobrazy současné Ameriky, anebo spektákly násilí a luxusu?26.07.2018 - Andrea Průchová
Totalitní obrysy karnevalové společnosti – Den vítězství Sergeje LoznitsyJanis Prášil reflektuje nový film Sergeje Loznitsy Den vítězství, který má premiéru na 53. ročníku MFF Karlovy Vary 05.07.2018 - Janis Prášil
Domku, domečku, kdo v tobě přebývá?Mediální analytik Milan Kruml glosuje nový německý televizní pořad Get the F*ck Out of My House, který podle něj jeho tvůrci vydávají za něco, co není. Tento fenomén jde ale vysledovat v celém světě reality TV.25.06.2018 - Milan Kruml
„V tobě, čtenáři…“V červnovém blogogo předkládá Jan Gogola ml. vlastní montáž sestříhanou z úryvků knihy kulturního historika Sacvana Bercovitche a filmu Jana Strejcovského Komplex epopeje. Předestírá tak jistou naději na odražení se ode dna doby, k němuž vedlo jeho blogogo minulé.14.06.2018 - Jan Gogola ml.
Od tlachání o filmech k filozofii filmuTereza Hadravová rozjímá nad funkcí filmu ve „výtahových“ konverzacích. Kdy jste se někoho naposledy zeptali, zda viděl ten či onen nový film jenom proto, aby řeč nestála?07.06.2018 - Tereza Hadravová
Jak jsem uděloval medailiPrávník Ivan David o své zkušenosti z účasti v mezinárodní porotě Doc Alliance Selection Award31.05.2018 - Ivan David
A co teď, Evropo?Janis Prášil glosuje nový film Human Flow čínského umělce a aktivisty Aj Wej-weje24.05.2018 - Janis Prášil
Hvězdná chvíle českého radiodokumentuTeoretička rozhlasového dokumentu Andrea Hanáčková o mezinárodní konferenci International Feature Conference, která se v těchto dnech koná v Praze21.05.2018 - Andrea Hanáčková
Desmond je úžasnýTeoretička vizuální kultury Andrea Průchová kriticky nahlíží na prezentaci současné dětské hvězdy LGBTQ komunity, desetiletého drag kid Desmonda17.05.2018 - Andrea Průchová